Naše vína svět nezná

Vínu se v České republice daří, jeho spotřeba v posledních letech stoupá. Moravská a česká vína získávají medaile i ve světě, avšak mezi spotřebiteli v cizině jsou téměř neznámá. Většina vína, které se u nás vyrobí, se totiž vypije doma.

Autor: Martin Siebert

Vinná réva se v České republice pěstuje na přibližně 18 tisících hektarech vinic. Ve srovnání s některými jihoevropskými státy jsou tyto plochy téměř zanedbatelné. Třeba Španělsko, které má největší vinice na světě, pěstuje révu na více než 1,2 milionu hektarů půdy. „I když je u nás ještě množství kvalitních ploch, například na jižní Moravě, kam by se vinice mohly rozšířit, není to možné, protože Evropská unie zakázala další rozšiřování vinic,“ vysvětlil Jiří Kopeček z Vinařské akademie Valtice.

V polovině 90. let zaujímaly vinice kolem 11 500 hektarů. Čeští vinaři před vstupem do Evropské unie, která výsadbu nových vinic omezuje, s podporou státu rozšířili plochy vinic zhruba o sedm tisíc hektarů. „Pro nás bude výhodou, když současné plochy zůstanou v Evropské unii zachovány,“ míní předseda Svazu vinařů ČR Jiří Sedlo, i když vhodných ploch k pěstování vína je v České republice kolem 50 tisíc hektarů.

Vloni se v Česku sklidilo kolem 118 tisíc tun hroznů při průměrném výnosu 6,6 tuny z hektaru, vyrobilo se 820 tisíc hektolitrů vína. Šlo ale o výjimečně úspěšný rok, letos bude výnos o třetinu nižší. Průměrný výnos se u nás pohybuje kolem čtyř tun na hektar, což je dvakrát méně než třeba ve Francii a Itálii a čtyřikrát méně než v USA.

Ideální podmínky pro bílé

V současné době se silně prosazuje téma ekologického zemědělství, a to se týká i pěstování vína. Řadíme se mezi země, které podporují přirozené a k přírodě šetrné postupy. V systému ekologického hospodaření je zatím zařazeno kolem 155 hektarů vinic. Do konce roku by se však tyto plochy měly podle šéfa Svazu vinařů zvýšit přibližně o 400 hektarů. V systému integrované produkce, kterou je možné považovat za předstupeň ekologického hospodaření, je v současné době obděláváno 12 tisíc hektarů.

A jaké druhy révy se v Česku pěstují? Dvě třetiny osázených ploch připadají na bílé moštové odrůdy, na modré pak jedna třetina. Nejpěstovanější bílou odrůdou u nás již tradičně zůstává Müller Thurgau, následuje Veltlínské zelené, Ryzlink vlašský a Ryzlink rýnský. Z modrých odrůd je nejvíce zastoupeno Svatovavřinecké, pak Frankovka, Zweigeltrebe a Rulandské modré.

„V České republice jsou ideální podmínky pro pěstování bílých aromatických odrůd. Vyrobit kvalitní červené víno je drahé a dá to mnoho práce. A náš zákazník za to není ochoten zaplatit, proto se červené dováží,“ vysvětluje Kopeček. Naopak v jižních zemích se zase nedaří bílým odrůdám. „Sluníčko tam hrozny upeče,“ tvrdí Kopeček. Proto by se podle něj měli čeští a moravští vinaři věnovat bílým odrůdám. V tom vidí budoucnost tuzemského vinařství.

Ředitel Vinařského fondu Jaroslav Machovec ale nesouhlasí s tím, že doma neumíme udělat dobrá červená vína. „Naše červená vína porazila v soutěžích i ta zahraniční. Ale udělat doma dobré červené je složitější, protože se s ním musí víc pracovat ve sklepě,“ připouští. Na slunném jihu dojde k odbourání ostrých kyselin už v hroznech, u nás tomu musí pomoci sám vinař při výrobě vína.

Co vyrobíme, vypijeme doma

V produkci vína nejsme soběstační. Vyrobíme jej méně, než spotřebujeme. Většinu trhu obsadí dvacet největších vinařů a vinařských firem, například Bohemia Sekt, který zahrnuje takové podniky, jako Víno Mikulov, Vinařství Pavlov, Chateau Mikulov, Chateau Bzenec a Bzenecká lipka.

Zájem o mok z révy stoupá i v národě pivařů. Zatímco v roce 1993 byla spotřeba vína v České republice průměrně 12 litrů na jednoho obyvatele, nyní už vypijeme kolem 18,5 litru. Ale i tak zaostáváme za Evropou, kde se průměr pohybuje od 25 do 32 litrů. Nejvíce vína spotřebuje Francie následována Itálií a USA.

Zájem o dobré víno se zvyšuje spolu s růstem životní úrovně. „U nás vyrobíme asi šest až sedm litrů za rok na jednoho obyvatele, proto se ho k nám dvě třetiny dovážejí. Určitou výhodou je, že si víno prodáme doma, protože export přináší vyšší náklady,“ říká Jiří Kopeček. To však neznamená, že mohou být tuzemští vinaři klidní. I na domácím trhu bojují s velkou konkurencí dovážených vín. „Jsme otevřenou ekonomikou, na pultech obchodů najdete celý svět, dováží se mnoho vín ze zahraničí, často velmi levných, z přebytků. O trh musíme bojovat,“ říká ředitel Vinařského fondu Jaroslav Machovec. „I když dostáváme evropské dotace, stejně nejsme zcela rovnoprávnými členy, stále jsme na tom o něco hůř než některé jiné země,“ tvrdí. Dnes mohou tuzemští vinaři získat na hektar roční paušální platbu kolem 3200 korun. Vedle toho mohou využít dotace z programu rozvoje venkova na integrovanou produkci a ekologické vinohradnictví. Machovec však tvrdí, že pokud nebudou dostávat finanční podporu ani okolní země, tak ji nebudou potřebovat ani čeští a moravští vinaři.

Ani hospodářská krize podle něj ceny hroznů a vína nesníží. „Jsme malou zemí, která nechce a ani nemůže jít směrem, že vyrobí kvanta vína za nižší ceny. Čeští a moravští vinaři vyrábějí víno ve střední a vyšší kvalitě, ne té nejvyšší. Ale kvalita tuzemských vín se výrazně zlepšila a tento trend pokračuje,“ říká Machovec. „Naším cílem není přímo export, pro nás je hlavní trh doma,“ dodává Sedlo. Díky tomu a stále se rozšiřující vinařské turistice a zlepšujícím se službám se podle něj tuzemští vinaři nemusí budoucnosti obávat.

Růžové na vzestupu

Češi tradičně dávají přednost bílému vínu před červeným, nejmenší oblibu u nás má zatím růžové. Přitom v celém světě roste zájem o lehká svěží a ovocná vína. Například ve Francii už spotřeba růžového vína předběhla víno bílé.

Čeští výrobci vín uvítali rozhodnutí Evropské komise nepovolit výrobu růžového vína mícháním červeného a bílého. Jsou přesvědčeni, že by šlo nejen o poškození tradice byť dražšího výrobního postupu, ale i kvality. „Je to skvělá zpráva pro všechny producenty kvalitních vín, zejména teď, když začínáme mít trvale úspěchy na mezinárodních výstavách. Nejlepší cestou je vždy jít cestou kvality,“ říká vinař Jiří Hort z Dobšic u Znojma. Nedávno získal stříbrnou medaili na Sélections Mondiales des Vins Canada právě za růžové víno Cabernet Sauvignon pozdní sběr 2008 rosé a zlatou medaili na Le Mondial du Rosé ve francouzském Cannes za Cabernet Sauvignon 2008. „Míchání červeného a bílého je spíše průmyslová výroba růžových vín a není to správná cesta pro moravské vinařství,“ souhlasí i mikulovský vinař Petr Marcinčák, který vyrábí kvalitní růžové víno Zweigeltriebe.

Světlé víno z modrých hroznů – rosé – se vyrábí podobně jako červené: jen se podrcené hrozny od moštu oddělí dřív a dál už kvasí jenom mošt bez slupek. „Není to stejné, jako když se smíchá bílé a červené,“ potvrzuje Machovec. Taková směska se smí vyrábět, ale nemůže nést název růžové nebo rosé. Vinařů, kteří růžové, nebo jak se dnes vznosněji podle Francouzů říká rosé či klaret, přibývá každým rokem i v Česku.

Vsaďte na domácí odrůdy

Moravská i česká vína se velmi dobře prosazují na významných mezinárodních soutěžích. Odborníky překvapuje, za jak nízkou cenu si je možné v České republice pořídit vína prvotřídní kvality. Dříve byli čeští a moravští vinaři téměř neznámí. Nedostali se do světa a neměli možnost srovnání. V současné době vozí z významných mezinárodních soutěží pravidelně i zlaté medaile. Ze soutěže Sélections Mondiales des Vins Canada například přivezli deset medailí, z toho jednu zlatou. Na londýnském International Wine Challenge 2009 získali 28 medailí. Další ocenění dovezli ze Slovinska, Bruselu, Valencie či Paříže.

Motivací k účasti domácích firem na soutěžích je hlavně marketingové využití úspěchu. Laická veřejnost se mnohdy orientuje právě podle počtu dosažených medailí uvedených na vinných etiketách. A podle předsedy Svazu vinařů se může úspěch projevit v marketingu a cenách. „Víno nejsou brambory, které se prodávají za stejnou cenu všude. Má řadu kvalitativních stupňů, podle toho se řídí cena, může se lišit až desetinásobně,“ objasňuje. A proč by se v budoucnu cena kvalitního tuzemského vína nemohla blížit ceně stejně kvalitních zahraničních vín?

„České víno od některých vinařů je velmi kvalitní,“ potvrzuje Jiří Kopeček z Vinařské akademie ve Valticích. Podle Machovce jsou tuzemská bílá a růžová vína plně srovnatelná s víny vyráběnými v zahraničí. Ke zvyšující se kvalitě přispívá i změna klimatu, k níž u nás dochází. „V 80. letech jsme sbírali hrozny 3. října a sněžilo. V posledních letech je podzim teplý, hrozny dozrávají ve vinicích a mají vyšší cukernatost. Jako kdybychom se posunuli na jih, ale současně díky chladnějším nocím ve vínu zůstává kyselinka. To je naše výhoda,“ pochvaluje si.

Také přední odborníci z ciziny si cení našich vín. Například uznávaný anglický degustátor John Salvi potvrzuje, že česká vína jsou výborná. „Poznal jsem tu vína světové kvality,“ tvrdí. Podle něj bychom si měli vlastní odrůdy hýčkat. „Už proto, že ve vašich vlastních odrůdách vám nemůže nikdo konkurovat, v nich máte něco, co nikdo nemá. Proč dělat chardonnay, které dělá celý svět. A navíc lépe než vy. Nemá smysl se snažit prodávat, když Bulharsko je nabízí do světa za poloviční cenu, než můžete vy nabídnout. Zapomeňte na chardonnay a běžte ukázat světu vaše původní odrůdy. Tam nemáte žádnou konkurenci – nikdo na světě nedělá Pálavu,“ vybídl. Podle něj je důležité, aby si Česko vybralo ty nejlepší ze svých vlastních odrůd a dovedlo je k dokonalosti. Módní trendy se podle výroční zprávy ministerstva zemědělství neprojevují jen v oblíbenosti barvy vína. Platí i pro jednotlivé odrůdy. Zatímco většina lidí ve světě stále ještě dává přednost několika nejznámějším, takzvaným světovým odrůdám, in začínají být i mezi širší vrstvou konzumentů odrůdy autochtonní, tedy ty pěstované jen na určitém omezeném geografickém prostoru. A to je šance pro české a moravské vinaře.

Budoucnost je ve vinařské turistice

Tuzemští vinaři začínají sázet i na vinařskou turistiku, která spojuje prodej vína s poznáváním, sportem a kulturou. Výsledkem dlouhodobého projektu, který chce udržovat kulturní dědictví a rozvíjet vinařskou turistiku, jsou například vinařské stezky, které přivedou cyklisty k nejzajímavějším vinařským místům, ukáží prostředí vinic, vinných sklípků i lidovou architekturu. Například na jižní Moravě nese označení „vinařská obec“ přes 300 vesnic.

Projekt podpory a propagace vinařské turistiky realizuje Národní vinařské centrum ve Valticích již čtvrtý rok. Jeho součástí je od loňska také certifikace objektů vinařské turistiky, tedy vinných sklepů, vinařství, vinoték, ubytování s vinařskou tematikou a vinařských restaurací. Jeho posláním je označit a nadstandardně propagovat zařízení, která kvalitou poskytovaných služeb reprezentují to nejlepší z vinařské turistiky ve vinařských oblastech Moravy a Čech. V celé republice už je 1100 certifikovaných zařízení, i když zájemce musí projít náročným výběrovým řízením. Kritéria v hodnocení ubytovacích a stravovacích zařízení či turistických cílů jsou srovnatelná se sousedním Rakouskem. Služby v oblasti vinařské turistiky se každým rokem zlepšují. A majitelé sklípků a vinařství potvrzují, že v době hospodářské krize, kdy hotely zejí prázdnotou, jim návštěvníků přibývá.