Dluhy dělají investoři, kaskadéři, nuzní. A optimisté.
Líbezný novoroční projev pana prezidenta Klause nebyl tak docela bezobsažný, jak se soudí v podhradí. Přinejmenším se panu profesorovi podařilo vyvrátit rčení, že optimismus je způsoben nedostatkem informací.
Pozornost až jízlivou právem vzbudila myšlenka, že „dnes asi žijeme v nejlepším období naší země, v jakém jsme kdy žili“. „Naše celková životní situace se špatně měří, ale o mnohém svědčí naše vlastní jednání,“ řekl pan prezident. „Co jiného naznačuje obrovský nárůst hypoték než víru v dnešek, a hlavně v budoucnost?“
Nu, kdyby i napřesrok zůstalo u měření celkové životní situace hypotečním faktorem, některý z profesorů (toho času v prezidentském úřadě) by pravděpodobně musel rok 2008 hodnotit větou: „Bohužel, tempo růstu naší důvěry v dnešek a budoucnost pokleslo meziročně o 75 procent.“ Ekonomové i byznysmeni totiž už koncem loňského roku upozorňovali, že růst hypotečního trhu se bude zpomalovat; například šéf Hypoteční banky Jan Sadil odhadoval, že v objemu nových hypoték se letos sníží přibližně na deset procent, v porovnání s loňskými čtyřiceti.
Interpretace týdeníku EURO (autor zde děkuje za expertní pomoc především kolegyni Kateřině Menzelové) se ovšem od pohledu pana prezidenta poněkud liší. Hypotéky byly loni nejdostupnější v historii. V roce 1995 činil průměrný příjem domácnosti žadatele o úvěr na bydlení téměř 33 tisíc korun. Loni to bylo již jen 26 tisíc korun. Na měsíční splátku milionového úvěru stačí něco málo přes čtyři tisíce korun, přitom v roce 1995 musel dlužník posílat do banky měsíčně 9751 korun. Je logické, že zadlužení českých domácností, jehož drtivou většinu tvoří právě úvěry na bydlení, roste rychlým tempem, jen za uplynulý rok dosáhlo částky 770 miliard korun.
Mimochodem úrovní zadluženosti i přesto Česká republika nikterak nevybočuje z evropského průměru. A pokud jde o tempo zadlužování, jsme zcela podprůměrní. Estonci, Litevci, Rumuni či Turci věří budoucnosti mnohem víc.
Věřit se dá lecčemu, například na zázrak a na laxnost exekutorů. Můžeme se sázet, jestli někteří hypoteční kaskadéři už letos, nebo až napřesrok začnou litovat okamžiku, kdy poprvé spatřili reklamy peněžních ústavů slibujících hypotéku za pouhá tři procenta s hvězdičkou. Vysvětlení se vyskytovalo „neviditelným“ písmem v levém dolním rohu: „Bez fixace“.
Věřit se dá také po způsobu gamblerů, kteří krmí forbes poslední padesátikorunou. Rozsáhlá privatizace bytového fondu v minulých letech vystavila statisíce rodin tvrdé realitě, že totiž je jedinou dostupnou cestou k rozumnému bydlení je koupě nájemního bytu za výhodnou privatizační cenu. Neboť trh s nájemními byty je ještě patnáct let po převratu deformován regulací nájemného a hypotéka de facto jedinou možností, jak vybřednutí z mizerie financovat.
Loňský hypoteční apetit povzbudily i další faktory, z nichž málokteré zavdávají příčinu k valnému optimismu. Nové bydlení si pořizují silné populační ročníky, které zakládají rodiny, a v rozhodování je popohnala hysterie, již mohutně podporovali developeři a realitní kanceláře: Vážení zákazníci, od začátku roku 2008 se DPH spojené s novým bydlením přesune ze snížené sazby do základní. A aby, vážení zákazníci, nebyl všem pohromám konec, porostou i úrokové sazby. Tož se stavělo, až došli cihly i zedníci, a zjednodušeně řečeno, kdo věděl, že si v nebližší době pořídí bydlení, učinil tak před Silvestrem.
A konečně, investice do nemovitostí jsou již několikátý rok hodnoceny jako mimořádně výhodné z hlediska bezpečí i dlouhodobého výnosu. Investovat do podnikatelských záměrů nebo do akcií českých podniků, což by byl skutečně důvod k optimismu, není zrovna „v módě“. A kolik jiných dostupných investičních příležitostí se střední vrstvě u nás naskýtá?
Skoro se vnucuje myšlenka, že obrovský nárůst hypoték nesignalizuje víru v budoucnost, nýbrž naopak schopnost racionálně se vyrovnat s podloženými obavami z budoucnosti a s nouzí současnosti. Jistě může být předmětem diskurzu, zda právě tato schopnost není důvodem k optimismu. A v tomto smyslu může být Václav Klaus bezpochyby spokojen, jeho důvěra v ekonomický pragmatismus lidí loni zklamána nebyla.
Letos nás čeká obtížnější zkouška. Jiří Paroubek přispěchal podle očekávání s prohlášením, že naše záviděníhodná životní situace je důsledkem osmi let vlády sociální demokracie. Až napřesrok dojde na prognózu šéfa Hypoteční banky Jana Sadila, bude to jistě vinou vlády Mirka Topolánka. A nám nezbude než pátrat po jiných faktorech, na nichž panu profesorovi dokážeme, že naše země vzkvétá.
