Našetřili jsme si

Mluvčí banky nesouhlasí s Jiřím Hrabovským - hydepark Miliardy do Belgie (EURO 23/2004)

Nic jiného než obratnou manipulaci s fakty bych od mluvčího Nomury nečekal. Jiří Hrabovský, kterého dlouho a dobře znám jako kolegu a kterého si vážím pro jeho pracovitost, nastupuje v poslední době všude tam, kde jeho klientům „hoří“ jejich pověst. Od autobazarů k fotbalovým klubům. Úspěch jím navrhované komunikace pak dosud tkvěl v tom, přehodit výhybku, upřít zájem veřejnosti stranou.

Úvěrové kamarádíčkování.

Podobně v rubrice hydepark týdeníku EURO. Nomura má být zbavena odpovědnosti akcionáře za krach IPB zpochybněním dlouhodobé výkonnosti ČSOB. Řečeno Hrabovského slovy: nebýt skvělé finanční kondice bývalé IPB, nemohla by ČSOB vyplatit letošní dividendu. Nomura tentokrát přestřelila; její mluvčí prostě není v bankovnictví doma. Výkonnost ČSOB historicky, přinejmenším od roku 1995, umožňovala odkládat část zisku do akcionářských fondů. Konzervativní úvěrová politika, tolik neslučitelná s praxí managementu IPB podporovaného japonským akcionářem, totiž udržovala takovou rizikovou váhu aktiv ČSOB, která nevyžadovala vázat veškerý produkovaný zisk jako nezbytnou součást kapitálu. Takto v průběhu let vznikající polštář sloužil na účtu nerozděleného zisku jen jako nárazník během turbulentní transformace české ekonomiky. Nemusel však nikdy podepírat kulhající bilanci banky z důvodu úvěrového kamarádíčkování („cronyism“).
O souvislostech optimalizace vlastního jmění ČSOB se vstupem ČR do EU a faktickým završením české ekonomické transformace jsem psal v tiskové zprávě k závěrům valné hromady (http://www.csob.cz/data/pb/tz/TZ040519b.pdf ). Embargo na zprávu, jak je tomu zvykem vždy, kdy je mateřská společnost kotována na veřejných trzích, bylo přizpůsobeno času uzavření bruselské burzy. Hledat v tom snahu ČSOB bránit komukoliv komentovat tuto finanční informaci je laciné a snad i pod úroveň Nomury, jako účastníka akciových trhů.

Za cizí peníze.

Obdobné je to s tvrzením, že Japonci vlastněná IPB byla prý ve skvělé kondici. Ani stonásobným opakováním se tato teze nemůže stát pravdou. A chtěl bych k tomu dodat další nesporný argument. Londýnský arbitrážní tribunál v prvním červnovém týdnu definitivně odmítl nároky IP Banky (nástupce bývalé IPB) vůči společnostem J P Morgan a ČSOB. IP Banka požadovala zneplatnit záporné ocenění Podniku IPB, mínus 70 miliard Kč, a po společnostech JP Morgan a ČSOB žádala přes 76 miliard Kč peněžité náhrady. IP banka však vzdala vyjádření k obraně společností, které žalovala, ani nesplnila povinnost složit zálohu na náklady arbitrážního řízení. S přihlédnutím k tomu byly veškeré její nároky zamítnuty. Verdikt znamená, že již není předmětem sporu, zda a kolik desítek miliard korun chybělo někdejší IPB na výplatu vkladů jejích klientů. Právě proto, že chyběly, nikoliv z dobré finanční kondice, někdejší IPB zkrachovala. Snad ještě perličku na závěr. Nomura slíbila IP bance financovat náklady vzniklé z arbitráží, dokonce po prohlášení podivného konkursu na IP banku svou víru ve vyhraný spor a ochotu financovat ho zopakovala. Jakmile však přišlo na lámání chleba a Nomura měla za IP banku skutečně uhradit zálohu na řízení o ocenění někdejší IPB, mnoha předběžnými podmínkami ze svého slibu vycouvala. Za cizí peníze (rozuměj peníze IP banky) se Nomura vehementně soudila, své vlastní prostředky však vydat odmítá. Jiří Hrabovský tak hájí pověst Nomury možná s větším zápalem, než je ona sama ochotna vložit v rehabilitaci své skončené české mise.