Brusel vysává z české státní správy nejlepší lidi
Když se řekne bruselská byrokracie, zní to trochu jako nadávka, skutečnost je ale o něčem úplně jiném. Úředníci pracující pro evropské instituce jsou vesměs velmi kvalifikovaní, vzdělaní a obvykle i ambiciózní profesionálové. Je jich zhruba dvacet tisíc.
Jeden vysoce postavený zaměstnanec Evropské komise, Čech se zkušeností z české státní správy, mi nedávno vyprávěl poučnou historku: „Na ministerstvu jsem se nikdy nemohl na sto procent spolehnout, že úředníci splní to, co se jim zadá, a že to odevzdají včas. Tady v Bruselu je to jiné. Ještě se mi nestalo, že by mi někdo odevzdal něco nekvalitního nebo odfláknutého, či že by se na něco vymlouval.“
Proč ten rozdíl mezi národní a evropskou byrokracií? Vysvětlení je jednoduché. Naprostá většina úředníků a expertů se do evropských struktur dostává po tvrdých, několikastupňových konkurzech, v nichž se pečlivě prověřují jejich inteligence, znalosti i schopnosti. Nefunguje žádná protekce ani kamarádíčkování. Na jedno místo se často hlásí i několik stovek lidí s odpovídající kvalifikací i praxí a mluvící několika evropskými jazyky.
Uspět se ale vyplatí. Vítězné kandidáty čeká na začátku měsíčně minimálně 3900 eur a po pár měsících bez průšvihu i definitiva. Navíc v kosmopolitním Bruselu se žije s euroúřednickým platem opravdu příjemně. Za tisíc eur se dá sehnat stometrový byt v centru, za dvanáct stovek řadový domek se zahrádkou na předměstí. I když čeští euroúředníci prý momentálně „ulétávají“ spíše na plazmových televizích.
Není divu, že se mladí vzdělaní profesionálové snaží do Bruselu probojovat. Měli by snad přežívat v Česku na ministerstvu za dvacet tisíc hrubého a toužebně čekat na každé další volby, zda se náhodou něco nezmění? Podlézat nadřízeným, donášet politikům?
Nejnovější statistiky říkají, že pro Evropskou unii už pracuje 672 Čechů. Jsou prakticky všude, ve všech institucích a úřadech. Někteří se zabývají běžným „papírováním“, jiní se dostali k něčemu opravdu zajímavému: monitorují pro Evropskou komisi dění na Západním břehu a v pásmu Gazy, pronikli do kabinetu komisaře pro oblast podnikání a průmyslu Güntera Verheugena, pracují na novém počítačovém celním systému, vynalézají další sofistikované způsoby ochrany evropských hranic…
Do evropských struktur odcházejí další a další čeští experti. Odbory ministerstev, které se zabývají evropskou problematikou, se pomalu vylidňují. Do Bruselu se chystají i akademici, například známý odborník na evropské obranné systémy, koordinátor Centra bezpečnostních analýz Ústavu mezinárodních vztahů Radek Khol. Nebo vysokoškolský profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a ředitel Institutu pro evropskou politiku Europeum Ivo Šlosarčík. Prošli obtížným konkurzem, který trval déle než rok, a uspěli. Jako administrátoři kategorie A7 teď mají nárok na bezmála pětitisícový nástupní plat. V eurech, samozřejmě.
Je to tak, Brusel vysává české státní správě ty nejlepší lidi. Co s tím dělat? Nic. Schopní a inteligentní lidé prostě jen využívají příležitosti, která se už v budoucnu, až budou (po rozšíření na čas otevřené) struktury Evropské unie naplněny, nemusí opakovat. Proč jim v tom bránit, proč je od toho odrazovat?
Česká státní správa Brusel určitě ”nepřeplatí”, na to nemá. Alespoň by se k českým euroúředníkům neměla chovat jako kdysi k Pavlu Teličkovi, prvnímu českému eurokomisaři. Nebo se většina z nich na státní správu „vykašle“ a po případném návratu do vlasti nastoupí do zavedených lobbistických a public affairs agentur. Či si, jako Telička, založí svou vlastní.
Není ale asi čeho se bát. O většině lidí, kteří pracují pro Evropskou unii, totiž české úřady stejně nemají prakticky žádný přehled. Nikdo se nemusí nikomu hlásit, žádná centrální databáze neexistuje, politici a úředníci ani netuší, koho by proti sobě mohli popudit. A Češi v Bruselu stejně o nějaké kontakty s českými úřady nestojí. Ke svému nynějšímu zaměstnavateli totiž musejí být stoprocentně loajální, že by donášeli své domovské vládě, to nepřipadá v úvahu (…přestože česká ambasáda v Bruselu prý čas od času získá zákulisní zprávy z kabinetu komisaře Špidly).
Něco jiného je však donášení a něco jiného rada nebo nezávazná konzultace. Hranice je ovšem velice tenká. Jsou státy, které toho umějí patřičně využít. V českém případě je to tak, že někteří úředníci striktně dodržují pravidlo mlčet za každých okolností, jiní celkem rádi a nezištně poradí. Už jenom proto, že se s nimi spojí někdo z Česka. Proto je dobré vědět, na koho se v Bruselu - mezi těmi tisícovkami anonymních úředníku ze všech zemí pětadvacítky - obrátit.
Získat číslo telefonu na kohokoli z Evropské komise je možné na internetové stránce http://ec.europa.eu/staffdir/plsql/gsys_tel.display_search?pLang=EN. Stačí zadat příjmení. Pro ostatní instituce lze použít stejný postup na stránce http://europa.eu/whoiswho/en/rechind.htm.