Nákup zlínského ZPS byl risk, ale povedlo se, říká majitel firmy Michele Taiariol
Zlínská firma Tajmac–ZPS je světovou trojkou ve výrobě obráběcích center pro automobilový průmysl. Po hospodářské krizi se dostává zpět do kondice. Dopady byly tvrdé, protože sedmdesát procent výrobků firma prodává v eurozóně. „Bylo to pro nás před 16 lety velké dilema, jestli firmu koupit, ale vyplatilo se to,“ hodnotí dnes situaci generální ředitel Michele Taiariol (39).
* Závody přesného strojírenství mají dlouholetou tradici, první strojírenskou dílnu při výrobě obuvi zakládal Tomáš Baťa. ZPS se ale na sklonku dvacátého století ocitlo v konkurzu. Jak k tomu došlo, že se italská rodinná firma rozhodla koupit valašskou fabriku?
Naše rodina pochází z Milána, strojírenské oblasti Itálie. Prodávali jsme tam několik typů strojů ze ZPS. Otec se s nimi blíže seznámil v roce 1991. V Miláně vlastnil firmu Tajmac–MTM (Tajariol Machinery) a začal se ZPS více spolupracovat. Zajímaly ho především vícevřetenové automaty, které se používají zejména v automobilovém průmyslu. Stroje byly kvalitní a za dobrou cenu. Firma ale měla problém s prodejem do zahraničí a otec měl dobré know-how, prodával výrobky ZPS v Itálii v Německu a jinde.
* Pak jste se však dozvěděli, že se firma ocitla v potížích, a v roce 2000 jste ji koupili. Jak jste koupi financovali?
Firma pro nás byla obrovská, pracovalo v ní pět tisíc lidí. Otec odebíral výrobky jen od jedné části strojírny. Když podnik ZPS skončil v konkurzu, bylo to pro nás velké dilema, jestli ho koupit. Samozřejmě jsme si na to museli půjčit. Měli jsme štěstí, náš dědeček měl zákaznické číslo osm v bance Popolare di Milano a rodina v ní měla velký kredit. Pro banku byla navíc investice u vás velmi zajímavá. Byl to risk, ale povedlo se to.
* Prozradíte, kolik jste zaplatili?
Ne, ale opravdu hodně. Když jsme část firmy kupovali, byla už menší, pracovalo v ní 1100 lidí. Ale je na rozlehlém pozemku, má velké budovy. Bylo jasné, že údržba bude náročná. Postupně jsme koupili další provozy včetně slévárny.
* Těžíte při sjednávání kontraktů ze jména Tomáše Bati?
„Baťův duch“ tady byl dlouhou dobu, spousta zejména pamětníků k němu vzhlíželo a těžko se srovnávali s jiným systémem řízení a obchodu. Už od doby socialistického ZPS tady ale byl jiný způsob vedení. My jsme si v začátcích prošli křtem nováčka – s čímkoli jsme přišli, reakce zněly, že předtím to bylo lepší. Nová generace už to tak neřeší, navíc nepamatuje, jak špatně bylo „po Baťovi“. Když firmu prezentujeme, bavíme se o Zlínu, o historii spojené s Baťou. V Kanadě se o to zajímají hodně, ale ve Státech ne. Obchodní značku Baťa nemáme.
* Změnili jste sortiment, jaké stroje prodáváte nejvíce?
V současné době máme čtyři segmenty. Vícevřetenové automaty Mori-Say, určené pro velkosériovou výrobu, prodáváme v Evropě nejvíce do Itálie, Německa, Francie, ale také do Severní Ameriky, do Mexika a do zemí Jižní Ameriky. Z Asie je to Čína, Korea a máme zákazníky i na africkém kontinentu. Druhý segment tvoří horizontální, vertikální, portálová a multifunkční obráběcí centra, ta v zahraničí prodáváme nejvíce přes dealery. V České republice a na Slovensku je prodej realizován napřímo. Třetím segmentem jsou dlouhotočné CNC automaty Manurhin, jednovřetenové soustruhy pro automobilový průmysl. Prodáváme je mimo jiné prostřednictvím francouzské firmy Manurhin, kterou jsme koupili v roce 2006 a výrobu těchto strojů jsme převedli do Zlína. Čtvrtým segmentem je kooperace s italskou firmou Negri Bossi, zabývající se vstřikovacími lisy, které pro ni ve Zlíně vyrábíme. Naše roční produkce čítá přibližně 170 obráběcích center, kolem 70 vícevřetenových automatů a o něco více dlouhotočných CNC automatů. Vstřikolisů vyrobíme zhruba 250.
* Když jste firmu přebírali, čítala 1100 zaměstnanců plus čtyři stovky slévačů, kolik jich má dnes?
Před krizí byla firma silná, ale museli jsme ji restrukturalizovat. Dnes máme zhruba 700 zaměstnanců. Založili jsme ZPS – Mechanika, kde pracuje dalších 120 lidí, ZPS – Slévárna má 400 zaměstnanců. Bylo těžké znovu nastartovat odbyt, ale podařilo se to. Dnes nám vzhledem k množství objednávek chybí ve výrobě a montáži kolem 20 lidí. Mohlo by se zdát, že je to málo, ale není. Jde o specializované strojírenské profese, konstruktéry, mechaniky. Na trhu práce jich dlouhodobě není dostatek a Zlín je přece jen trochu z ruky.
* V jaké kondici se dnes firma nachází, když se trhy otevřely?
Poslední tři roky ve velmi dobré. Jsme v černých číslech. Náš fiskální rok končí v září, loni jsme měli obrat cca 64 milionů eur, což je jedna miliarda 700 milionů korun, hodnota EBITDA (zisk před úroky, odpisy a daněmi – pozn. red.) ještě není spočtená, připravujeme výroční zprávu. Situace se různě vyvíjí i podle segmentu výrobků. Například vícevřetenové automaty vyrábí na celém světě jen několik firem. Přestože je pro ně poměrně úzce specializovaný trh, tak se dobře prodávají. Konkurují nám v podstatě jen Němci, Švýcaři a Italové. To je segment, v němž jsme na třetím místě.
* Největší konkurence je prý u CNC obráběcích strojů.
Ano, v Německu, USA, Japonsku, Koreji, Číně, Tchaj-wanu. Proto je prodáváme hlavně v Evropě. Těžko můžeme prodávat do Asie, když je tam na sto levnějších výrobců a zákazníci mají blízko servis. Navíc požadavek na kvalitu zpracování tam není vysoký. U některých strojů to tam ani není zapotřebí, zákazník si koupí stroj nový. Naše stroje mají vyšší užitnou hodnotu, zákazníci mají skvělý servis, který si chválí, ale Asie je prostě daleko a bylo by to drahé. Dalšími předními odbytišti našich obráběcích center jsou Rusko a Indie.
Děláme všechno, od a až do zet. Od vývoje a realizace nového stroje na jedné straně až po nabídku komplexního řešení pro zákazníka na straně druhé. Víme, jak se stroj konstruuje, v Asii je dělají více designově. My jsme schopní dělat speciální věci, oni tyto možnosti zatím nemají. Ale na druhé straně potřebujeme velké prostory, velkou výrobu, různé specialisty. Je to hodně drahý systém, který vyžaduje zdravou firmu. A tou v současnosti jsme.
* Máte nějaký továrnický sen, metu, které byste chtěl dosáhnout?
Chtěli bychom prodávat do Japonska. Byl jsem tam už čtyřikrát prosadit prodej, ale nedaří se. Je to velmi uzavřený trh, mají své historické dodavatele, které neradi mění. I velká vzdálenost hraje roli. Ale nic není nemožné a jsem ještě stále mladý, nevzdám to.
* Bydlíte ve Zlíně?
Ano, od konce roku 2001, je krásný. Já jsem od Milána, je to velké město, hodně lidí, spousta restaurací, dobré jídlo, dobré obchody. Ale já jsem hledal něco jiného, čisté, klidné, bezpečné město. Výhodou je i příjemné počasí, je tady krásně především v létě. Z domova to mám do firmy deset minut autem. Mám tady rodinu. Trošku mi chybí snad jen noční život, Zlín ožije večer jenom v pátek. Dříve tady bylo živěji, ale na druhé straně je mi už 39. Jsou tu i krásné Moravanky, moje partnerka je však Slovenka. Máme jedno dítě, svatba bude za tři měsíce, pak trošku zrelaxujeme a zapracujeme na dalším dítěti.
* Když jste byl mladší, představoval jste si svůj život takto?
Asi ne, neměl jsem jasnou představu. Trávil jsem nějaký čas v Americe, ve Francii. Ale zjistil jsem, že mi chybí moje rodina a jídlo. Hlavně jídlo. Jsem typický Ital.
* Jak to řešíte?
Nejlepší restauraci mám doma. Moje partnerka se italskou kuchyni naučila skvěle. Ale ve Zlíně jsou i dvě dobré pizzerie, vaří v nich italští kluci. Mám rád těstoviny i pizzu. Těstoviny si dám doma a pizzu v pizzerii. Mám rád picante. Občas vařím i já. Na pizzu se nesmí dávat kečup a česnek, víte? l
Nejlepší restauraci mám doma. Moje partnerka se italskou kuchyni naučila skvěle. Tajmac–ZPS • V roce 1903 vznikla ve firmě Baťa ve Zlíně první strojnická dílna na výrobu náhradních dílů. • V roce 1936 vzniká firma MAS. • V dnešní továrně ve zlínské čtvrti Malenovicích byla výroba zahájena v roce 1949. • Po znárodnění firmy Baťa v roce 1950 vznikl samostatný podnik Závody přesného strojírenství (ZPS) se čtyřmi tisíci zaměstnanci. • V roce 1964 byl v ZPS vyroben první NC obráběcí stroj v Československu. • V roce 1994 bylo ZPS největším evropským exportérem obráběcích center do USA. • Po úpadku přebírá v roce 2000 společnost nový majitel Tajmac-MTM. • Rok 2015 byl pro firmu hospodářsky nejúspěšnějším od krize v roce 2009.
O autorovi| Jan Hrbáček, hrbacek@mf.cz
