Menu Zavřít

Občanskou válku vystřídala chuť utrácet. Kolumbie čeká na investice

7. 2. 2019
Autor: Shutterstock

Asi žádný stát na této planetě nemá pověst tak odlišnou od reality, jako je tomu v případě Kolumbie. Vyčpělý stereotyp o nebezpečné zemi přežije jen do chvíle, než cizinec poprvé překročí hranici. Za ní čeká překvapivě rozvinutá země s profesionálními službami a přátelským obyvatelstvem, jehož chuť utrácet roste stejně jako životní úroveň.

Občanská válka v Kolumbii skončila v roce 2016. Ekonomika ale rostla velmi dynamicky už dlouhou dobu předtím, v první dekádě tohoto tisíciletí rychlostí kolem šesti procent ročně. V současnosti hospodářství přeřadilo zhruba na dvouprocentní růst, stále si ale Kolumbie drží v kontextu Latinské Ameriky jisté výsadní postavení. Zatímco křivky vývoje dalších dvou klíčových ekonomik kontinentu, tedy Brazílie a Argentiny, připomínají horskou dráhu, Kolumbie v moderní historii v podstatě nezažila opravdu velkou hospodářskou krizi a stále si udržuje – tu větší, tu menší – růst.

Výhodou kolumbijské ekonomiky se stal i nebývalý růst populace, která se rychle blíží hranici 50 milionů obyvatel. Díky populačnímu boomu tak země předběhla počtem obyvatel Argentinu a pozici druhého nejlidnatějšího trhu Jižní Ameriky si zřejmě ještě upevní. V Kolumbii je běžné, že první dítě mají mladé páry už ve věku kolem šestnácti či sedmnácti let, takže dnešní dospívající generace zřejmě rychle přivede na svět další zástup budoucích spotřebitelů. Důsledkem toho neustále roste vnitřní spotřeba Kolumbie, což je dobrá zpráva i pro exportéry z Evropy.

Přibyly dva miliony aut a motorek

Čeští exportéři vyvezli v roce 2017 do Kolumbie zboží za 49 miliard dolarů. Na tamějším trhu se certifikovalo na dovoz mléka přes dvacet českých potravinářských společností. Zdravotnická firma Medin dodává už několik let kolumbijským lékařům chirurgické implantáty z ušlechtilé oceli a příležitostně školí kolumbijský zdravotnický personál přímo v České republice. Do Kolumbie vstoupila zhruba před rokem také pivovarnická značka Budvar.

Hlavním českým produktem viditelným dobře i na ulicích Bogoty či Medellínu jsou ovšem vozy Škoda. Česká automobilka předloni uvedla v Kolumbii s úspěchem i nový SUV model Kodiaq. Pro Škodu jde o potenciálně velmi atraktivní trh, protože rostoucí životní úroveň Kolumbijců se nejvíce promítla právě do oblasti autodopravy. Jen mezi rokem 2015 a 2017 vzrostl počet registrovaných vozidel z 11 milionů na víc než 13 milionů. Nutno ale říct, že polovinu z toho tvoří motorky, které jsou v Kolumbii tradičně populární formou přepravy.

Být milionářem nestačí

V jistou komplikaci se ovšem jak pro peněženky Kolumbijců, tak pro dovozce z České republiky v posledních letech proměnilo kolumbijské peso. To výrazně oslabuje a efekt se ještě spojil s posilující korunou. Od počátku roku 2015, kdy tisíc pesos odpovídalo zhruba deseti korunám, klesla hodnota kolumbijského platidla vůči české měně o téměř 30 procent. Kupní síla Kolumbijců směrem k výrobkům ze zahraničí celkově oslabila, přestože jejich platy rostou. Mzdy působí impozantně, protože se počítají v milionech pesos, ale reálná hodnota zatím tak omračující není.

Například projektový inženýr ve velké stavební společnosti bere tři a půl milionu pesos, což je asi 25 tisíc korun, prodavačka v obchodě zhruba polovinu této sumy. Minimální mzdu letos stát zvedl o šest procent na 828 tisíc pesos, tedy asi šest tisíc korun.

Republika Kolumbie
Počet obyvatel: 49 milionů
Rozloha: 1,1 milionu kilometrů čtverečních
Hlavní město: Bogota
Měna: kolumbijské peso, 1000 COP je asi 7,2 Kč
Růst HDP v roce 2017: 1,8 procenta

Káva i ropa

Díky konci občanské války a zlepšující se bezpečnostní situaci zažívá Kolumbie boom v turistickém průmyslu. Počet turistů stoupl ze dvou milionů v roce 2010 na 6,5 milionu v roce 2017. V turistickém průmyslu díky tomu vznikly za tu dobu dva miliony nových pracovních míst.

K důvodům dlouhodobého růstu a relativní stability kolumbijské ekonomiky patří i to, že je hojně diverzifikována. Na seznamu toho, co země produkuje, je mnoho položek. Pokud se momentálně nedaří těžebnímu průmyslu, podrží ekonomiku farmáři. A není to jen vyhlášená kolumbijská káva, o níž cafeteros z oblasti kávového trojúhelníku v centru země s pomrkáváním po Brazilcích tvrdí, že je bez diskuze tou nejlepší na světě.

Zemědělství produkuje ve velkém i maso, především hovězí, rýži a snad všechny myslitelné druhy ovoce – pro mnohé ani čeština nemá jméno. Kolumbie se totiž může pochlubit druhou největší přírodní diverzitou na světě, právě po Brazílii. Má teplé pobřežní oblasti, chladnější velehory Andy, několik menších pouští, náleží jí část amazonského pralesa. Dá se říct, že roční období se v Kolumbii nemění s časem, ale s nadmořskou výškou. A každý výškový pás dává vhodné podmínky pro pěstování jiných druhů ovoce i zeleniny a pro chov odlišných hospodářských zvířat, takže zemědělství má vlastně kompletní produkci.

Kolumbie také těží pestrou škálu surovin. Má vlastní bohaté zdroje ropy a plynu, jejichž vývoz společně s uhlím představuje dvě třetiny celkového kolumbijského exportu. Tradičně se těží smaragdy. Země má také ložiska stříbra a zlata, v poslední době jsou v centru pozornosti rovněž bohatá naleziště coltanu, který se dosud těžil převážně v africkém Kongu a který se využívá při výrobě mobilních telefonů a další elektroniky. U těchto cenných kovů je ovšem problémem rozsáhlá nelegální těžba. Obecně platí, že se těžební průmysl dostává stále více do střetu s ochranou přírody, která je v Kolumbii na vzestupu.

Venezuelcům pomáhají smíšené rodiny

Nejdiskutovanějším tématem současné Kolumbie je příliv uprchlíků ze sousední Venezuely. Přesný počet imigrantů nikdo nezná, úřady nicméně odhadují, že pokud v posledních letech uprchly z Venezuely zhruba 2,3 milionu lidí, téměř polovina z nich přebývala ke konci loňského roku na kolumbijském území. Tak silnou uprchlickou vlnu nezbytně provázejí problémy, mnozí uprchlíci se ovšem překvapivě rychle uchytili na kolumbijském trhu práce. Z dřívějška totiž existuje obrovské množství smíšených kolumbijsko-venezuelských rodin. V době občanské války v minulých desetiletích prchalo mnoho Kolumbijců naopak do tehdy klidnější Venezuely, takže dnes existuje mnoho rodinných vazeb na obou stranách hranice a Venezuelci mají u sousedů často přichystané zázemí.

Kdepak kokain. Marihuana
Zajímavé je, že i když Kolumbie zůstává největším světovým producentem kokainu, v zemi samotné je spotřeba minimální. Gram nejčistšího kokainu lze koupit za dva dolary. Přesto se žádný normální Kolumbijec této látky nikdy nedotkne. Říkají, že kokain nenávidí, protože způsobil jejich zemi tolik utrpení. Jak levicové guerilly, tak krajně pravicové polovojenské jednotky AUC a další zločinecké skupiny nákup zbraní a vedení války vždycky financovaly z prodeje drog.

Ne že by současná mladá generace občas s drogami neexperimentovala, ale možná právě kvůli nenávisti ke kokainu se Kolumbie uvnitř přeměnila spíše na zemi marihuany, jejíž charakteristickou vůni lze ucítit u kdekterého parku. Pokud jí lidé drží malé množství jen pro vlastní spotřebu, je konzumace tolerována. Popularita marihuany ale zasáhla i do byznysu. V pouličních stáncích, v obchodech s přírodními přípravky i v některých alternativních lékárnách jsou hojně nabízeny léčivé přípravky vyrobené právě z této rostliny.

Venezuelská socialistická diktatura prezidenta Madura se navíc opírá hlavně o chudé, méně vzdělané masy, jejím přirozeným oponentem jsou naopak podnikatelé a vzdělanější vrstvy. Mezi uprchlíky je tudíž dost kvalifikovaných lidí, kteří si dokázali najít práci i v Kolumbii, přestože zhruba devítiprocentní nezaměstnanost v zemi vytváří na pracovním trhu už tak dost velkou konkurenci.

Kolumbijci: práce a zdvořilost

Typickou vlastností, která okamžitě po příjezdu do Kolumbie cizince upoutá, je všeprostupující zdvořilost. Ať už člověk vstoupí do obchodu, jde na oběd do restaurace nebo jedná s úředníky, všude se setká s velice ochotným a přátelským přístupem. Nejde o onu pokryteckou úslužnost, s níž se lze setkat v některých jiných latinskoamerických zemích a za níž se skrývá jen zištná snaha vytěžit z cizince co nejvíc peněz. Kolumbijci se k sobě navzájem chovají s respektem a ochotou, a to nejen ve službách, ale i v soukromém životě. Zřejmě jde o rys hlouběji zakořeněný v jejich kultuře.

Proto se i od cizince očekává, že se bude chovat s respektem a grácií. Naprosto nevhodné je zvýšit hlas nebo Kolumbijce otevřeně kritizovat. Případný rozpor je potřeba vyřešit v klidu. Kolumbijci také neradi říkají napřímo „ne“. Proto je dobré číst při rozhovoru mezi řádky a netlačit Kolumbijce do kouta, pokud nechce na něco přistoupit.

V Andách vládne disciplína, pobřeží je bohorovnější

Další, v kontextu Latinské Ameriky poměrně překvapivou vlastností Kolumbijců, je pracovitost. Ve službách jako jsou banky, maloobchody, hotely, restaurace nebo doprava vykazují téměř asijskou přičinlivost a disciplínu. Služby jsou ve městech k dispozici od rána až do večerních hodin, svůj požadavek většinou vyřídíte poměrně rychle. Pracovníci vystupují velmi profesionálně, ale zároveň dokážou improvizovat podle konkrétního přání klienta.

Nutno ale zdůraznit, že toto platí převážně jen pro centrální, andské oblasti Kolumbie. V nich nicméně žije 70 procent populace a jsou tu soustředěna také hlavní ekonomická centra jako Bogota, Medellín, Cali, Tunja nebo Bucaramanga. Obyvatelé pobřežních nížin zvaní costenos vyznávají klidnější životní styl a volnější pracovní tempo.

 V kontextu Latinské Ameriky vykazují obyvatelé Kolumbie poněkud překvapivou vlastnost, a sice
pracovitost
V kontextu Latinské Ameriky vykazují obyvatelé Kolumbie poněkud překvapivou vlastnost, a sice
pracovitost

Klišé neplatí, Kolumbijci jsou konzervativní

Přestože stereotypní představa vykresluje Latinoameričany jako bohorovné a žoviální bohémy, Kolumbijci jsou typickou ukázkou, jak zjednodušené je toto klišé. Typický středostavovský Kolumbijec z andské oblasti je totiž poměrně konzervativní, zřejmě podstatně víc než průměrný Čech. Středobodem života Kolumbijců je rodina, a to včetně vzdálenějších příbuzných.

I současní Kolumbijci jsou pobožní a často navštěvují kostely nebo shromáždění různých moderních církví, kterých působí v zemi velké množství. V náboženských aktivitách se hojně angažuje i mladá generace.

I když se jdou Kolumbijci bavit, snaží se zachovat dekorum. Rádi se napijí národního alkoholického nápoje aguardiente, energii a dobrou náladu ale směřují hlavně do tance. Tancovat umějí Kolumbijci výborně. Například Cali je považováno za hlavní město světa pro milovníky salsy. Často se ale tančí i jiné latinskoamerické styly jako tango, paso doble nebo merengue.

Kolumbijci jsou velmi hrdí – a nutno říci že právem – na svou zemi, její historii, kulturu a přírodní diverzitu. Když někteří cizinci poměry v zemi kritizují, Kolumbijců se to dotkne a vztáhnou si to na sebe. Naopak pokud vidí, že návštěvník kolumbijskou společnost respektuje a má o ni zájem, snesou mu modré z nebe. Často výrazně nad rámec obchodního vztahu.

Česko? Kundera a Jezulátko

Co ví průměrný Kolumbijec o České republice? Když zjistí, že pocházíte z této země, obvykle vysloví poměrně nesourodou směsici asociací. Šlo by ji nazvat jako trojúhelník Nedvěd–Praha– Kundera. Pro Kolumbijce je stejně jako pro většinu Latinoameričanů náboženstvím fotbal. Dokonce i ženy znají hvězdy evropských lig, včetně dřívější zlaté české generace. Okamžitě se českému protějšku pochlubí znalostí jmen Pavla Nedvěda, Milana Baroše nebo Petra Čecha. Dále mají v povědomí Prahu jako symbol krásné evropské architektury a mnozí ji chtějí navštívit. Dá se říct, že Praha a Budapešť jsou pro kolumbijské turisty jasnou volbou při druhé návštěvě starého kontinentu. Při té první většinou volí okruh po Španělsku, Itálii a Francii.

Další asociace jsou už překvapivější. V Kolumbii je stejně jako v dalších zemích Latinské Ameriky velice časté uctívání Pražského Jezulátka. Je ironií, že zatímco mnoho Čechů tuto půlmetrovou sošku umístěnou v kostele v pražské Karmelitánské ulici nikdy nevidělo, miliony Jihoameričanů se k Jezulátku obracejí v modlitbách a ledaskde lze narazit na oltáříky s fotografií tohoto pražského Ježíška.

Vzdělanější Kolumbijci také často znají české spisovatele. I v tom se ale skrývá drobet ironie. Dvěma nejpopulárnějšími českými spisovateli jsou totiž v Kolumbii Milan Kundera a Franz Kafka. Kunderova veliká fotografie například zdobila vstup u loňského knižního veletrhu v Medellínu. Co na tom, že literární teoretici spekulují, zda lze Kunderu vůbec ještě označit za českého autora, když dlouhodobě žije ve Francii a své novodobé texty píše ve francouzštině. Kolumbijci ho naštěstí mají za Čecha.

Stejně tak populárního Kafku, u kterého je „českost“ ještě spornější, jestliže šlo o německy píšícího židovského autora na území Rakouska-Uherska, který navíc závěr života strávil v Německu. Takže se k tomuto velikánovi rádi hlásí i Rakušané, Němci a Izraelci. Ale Kolumbijci mají jasno: „Vy jste Čech? Jé, zrovna jsem dočetla Proces od toho vašeho Kafky.“

bitcoin_skoleni

Praktické tipy

Oblečení. Může to znít absurdně, ale mnozí Kolumbijci mají o Evropanech a Severoameričanech představu, že se příliš nemyjí a že doslova „zavánějí“. Nemohou pochopit, že bohatí západní cizinci chodí po městě v kraťasech a v plážových botách. Samotní Kolumbijci totiž velmi důkladně pečují o svůj zevnějšek, který má vyjadřovat i postavení na společenském žebříčku.

Městské obyvatelstvo chodí oblečeno elegantně a uměřeně, bez výstředních prvků. Byznysmenovi lze na obchodní jednání doporučit nejlépe oblek, dámě decentní kostým. Obuv pomohou ve chvilce vyčistit do perfektního stavu pouliční čističi bot.

Doprava ve městech. S rostoucí životní úrovní Kolumbijců přibývá ve městech aut a motorek. Bogota, která má přes osm milionů obyvatel, ale zatím jen plánuje metro, tudíž trpí velkými dopravními zácpami. Je vhodné si najít ubytování ve čtvrti, kde budete mít obchodní jednání. Cesta napříč městem může v autě trvat i přes hodinu a autobusy jsou přeplněné.

Naopak Medellín nabídne vynikající systém veřejné dopravy, jehož páteří je čisté a spolehlivé metro a který zahrnuje v rámci jediné přestupní jízdenky i tramvaje, autobusy a několik lanovek. Metro může být v této třímilionové aglomeraci lepší alternativou než auto.

Taxi. V Kolumbii funguje velmi dobře taxislužba. Nepřehlédnutelné žluté taxíky účtují cenu poctivě podle taxametru, jízda uvnitř měst obvykle nestojí víc než ekvivalent sta korun. Služba Uber je v Kolumbii nelegální, přesto široce dostupná. Policie ovšem načerno podnikající řidiče tvrdě postihuje a třeba cesta na letiště může předčasně skončit na policejním checkpointu.

Konverzace. Kolumbijci jsou hrdí patrioté, což je nutné respektovat. Je to typická ukázka latinskoamerického patriotismu, kdy místní lidé často sami kritizují poměry ve své zemi, ale velmi těžce nesou, pokud by něco zkritizoval cizinec. Je nutné se vyhnout citlivým tématům, jako jsou drogové kartely, kokain nebo ozbrojené guerilly.

Kolumbijce velmi trápí stereotypní vnímání jejich země, proto je lepší vyzdvihnout její přírodní krásu nebo rozvoj ekonomiky. Pozitivních témat pro rozhovor skýtá současná Kolumbie víc než dost. A vždy zabodujete dotazem na rodinu, spolehlivým a věčným námětem je také fotbal.

Dárky. Své zahraniční přátele Kolumbijci rádi zvou na návštěvu a jídlo k sobě domů. Automaticky se očekává, že host přinese nějakou pozornost. Sázkou na jistotu, pokud host neví, co přinést, jsou dorty nebo jiné sladkosti, které se prodávají v pouličních panaderiích a které obohatí prostřený stůl. Z alkoholu je nejbezpečnější variantou láhev vína, odvážnější možností je případně národní pálenka aguardiente.

Spropitné. V levnějších restauracích a kafeteriích se obvykle nedává. Někdy je vedle pokladny umístěna sklenice s nápisem „propina“, kam můžete spropitné vhodit. V lepších restauracích se při závěrečné platbě obsluha zeptá, zda si přejete zahrnout na účet také „servicio“. Pokud souhlasíte, připočítá na účtenku obvykle deset procent.

Platební karty. Lze je široce využívat jak pro bezhotovostní platbu v obchodech, hotelech i restauracích, tak pro výběr pesos z bankomatů, které jsou bez problému dostupné i v malých městech. Některé banky si účtují za výběr relativně vysoký poplatek, ale například ze sítě bankomatů společnosti Davivienda nebo banky BBVA lze vybrat bez místního poplatku (zůstává tedy jen ten, který si účtuje česká banka).

Článek vyšel v únorovém dvojčísle magazínu Export a podnikání 1-2/19. PDF verze ke stažení

  • Našli jste v článku chybu?