Vladimír Špidla odrazil zemanovce, ale svár pokračuje
V Občanské demokratické straně si ji nelze ani představit, v ČSSD je však samohana běžná. „Spolek baráčníků má lepší disciplínu, než tato strana,“ řekl na sjezdu sociálních demokratů, který se o minulém víkendu konal v pražském Kongresovém centru, Karel Kobes, dosluhující místopředseda ČSSD pro řízení partaje. Měl naprostou pravdu. Z očekávané sjezdové bouře zbyl vinou bezradnosti předáků jen jalový pšouk. Rozhodující střet o budoucnost strany byl odsunut: Zemanovské křídlo pohořelo, když jako svého vůdce na poslední chvíli nabídlo nepřesvědčivého exministra Jiřího Rusnoka, Stanislav Gross se předsednické kandidatuře úspěšně ubránil, a tak přišel znovu vhod Vladimír Špidla, který dostal šanci na další dva roky. Zvítězil rozum nebo pomalá agonie? Odpověď dá čas. Už teď je ale jasné, že Špidlova interpretace XXXI. sjezdu ČSSD jako znovunastolení éry stranické jednoty a klidu je zavádějící.
Zúčtovaný prezident.
Jednou z mála položek, které se na sjezdu povedlo pro budoucnost skutečně vygumovat, je překombinovaný průběh volby prezidenta. Špidla si více než dostatečně posypal hlavu popelem a většina delegátů to vzala; znovuzvolení zbavilo premiéra tíživého pocitu viny za Klause na Hradě. Zároveň s tím sjezd definitivně poslal do politického důchodu Miloše Zemana, kterému na rozloučenou zamával usnesením, oceňujícím jeho práci pro sociální demokracii.
Nejvíce se teď Špidla může cítit posílen posvěcením další koaliční spolupráce s lidovci a unionisty, proti níž se vyslovily jen necelé čtyři desítky z více než pěti set delegátů. Snad razantněji než dosud může premiér toto rozhodnutí připomínat svým odbojným spolustraníkům ve vládě a v parlamentu, to je ale tak vše. Místopředseda vlády, antišpidlovec a propagátor menšinové vlády ČSSD Zdeněk Škromach, už dal jasně najevo změnu taktiky: když nemůže koalici zpochybňovat přímo, bude jí házet klacky pod nohy nepřímo. Koaličním partnerům v minulém týdnu například vzkázal, že některé stěžejní body vládní politiky nebudou předmětem kompromisu všech tří stran, ale ČSSD své partnery v kabinetu jednoduše přehlasuje. Jedenáct hlasů ze sedmnácti jí k tomu bohatě stačí.
Prostě je vyšachujte.
Smluvně opoziční nostalgie v ČSSD získala novou tvář. Tvrdšími postoji ke KDU-ČSL a US-DEU a vyzdvihováním suverenity ČSSD chtějí Zemanovi pohrobci nabalit pro budoucí střet více sympatizantů – už na sjezdu bylo vidět, jaký tato taktika slaví úspěch. Kdykoli v projevech zazněla kritika ústupků koaličním partnerům, sklidila ovace. Jakoby sociální demokraté neviděli, že kromě zářijového excesu Hany Marvanové s povodňovým balíčkem a prosincové redukce deficitu státního rozpočtu nemůže být o úspěšnosti lidoveckých a unionistických představ vůbec řeč.
Na strunu hrdosti zahrál v nominačním projevu i Jiří Rusnok. „Voliči nejsou pravicoví ani levicoví, oni nejsou blbí! Není třeba se bát komunistů. Je třeba s nimi mluvit a tlačit je do kouta. Toto platí i pro druhou část politického spektra,“ prohlásil. A hned vznesl otázku, s kým bude ČSSD vládnout po příštích volbách, když „US-DEU nebude a lidovci budou mít málo“.
Gross čekající, bdící.
Předzvěst oddáleného střetu je zakódována již ve složení nového vedení strany. O pokračující plichtě frakcí na sjezdu rozhodlo hned těsné zvolení Vladimíra Špidly (54,9 procenta). Do poslední vyjednávací chvíle se Stanislav Gross snažil domluvit Špidlovi dostatečnou podporu, aby sám nemusel nastoupit jako populárnější politik proti Rusnokovi a převzít tak předčasně otěže moci. Povedlo se. Kdyby Špidla neuspěl, stáhl by pod hladinu i Grosse. „Asi mu nevychází všechno podle jeho not,“ komentovala Grossovu nebývalou předvolební nervozitu pro týdeník EURO s úsměvem Jana Volfová. Gross se totiž během sjezdové soboty novinářům vyhýbal, v nejhorším je odbyl formulkou „Já tady vůbec nejsem.“
Zato minulý týden už byla úspěšného Grosse zase plná média: prý ho spolu s ministrem obrany Jaroslavem Tvrdíkem sleduje BIS. Rozhlasová stanice BBC dokonce uvedla, že Gross na sjezdu nekandidoval na šéfa strany kvůli obavám z diskreditace. Útok na kontrarozvědku je ovšem útokem na jejího ředitele Jiřího Růžka, spojence Vladimíra Špidly. Tlačí Gross na Růžkovo odvolání? Chce včas Špidlu oslabit a odpojit se od něj? Příští sjezd už Špidla možná neustojí a Gross dobře ví, že stranická opozice mu čím dál víc půjde po krku.
Zmizel Lachnit.
Jakmile na sjezdu pohořel Rusnok, staly se volby místopředsedů formalitou. Vedení ve složení Stanislav Gross, Marie Součková (uvažovala o kandidatuře na předsedkyni) a Zdeněk Škromach (krk za něj nastavil Jiří Rusnok) není vítězstvím Špidly, ale jen potvrzením rozdrobeného statu quo. Situaci by mohl předsedovi zjednodušit tichý odchod mocného ostravského zemanovce Petra Lachnita, který byl pokládán za jednoho ze strůjců Klausova zvolení na Hradčany. Pokusy o vychýlení mocenské rovnováhy zvolením „Špidlových mužů“ Lubomíra Zaorálka a Richarda Falbra, či naopak předsedovy extrémní odpůrkyně Jany Volfové, neprošly. Nesourodý tým Špidlovi kupodivu vyhovuje, prý to prospěje konsolidaci partaje.
Jsem nesmělý, ale léčím se.
Znovuzvolení ovšem předsedovi neprošlo jen tak: musel slíbit různé změny. „Jsem jako desetibojař, vím, že nebudu špičkou v oboru komunikace, ale lze dosáhnout toho, aby to fungovalo,“ řekl před delegáty. Na tiskové konferenci později přiznal jako svoji chybu, že se mu za osm měsíců nepodařilo přesvědčit některé své spolustraníky o výhodnosti stojedničkové koalice, zároveň ale naznačil, že vlastně neví, co dělal špatně, protože mu prý jeho protivníci nikdy nevytkli konkrétní chyby.
Rekonstrukci své vlády premiér vyloučil, na druhou stranu však uvedl, že si nyní lépe promyslí personální změny. Možná s tím už začal, když minulý týden koalice ve sněmovně po roce snažení prosadila po sedmihodinovém dramatickém jednání odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, ovládnuté ODS a ČSSD v době opoziční smlouvy. Následovat by mohl pokus o ovládnutí České konsolidační agentury.
Nové vedení ČSSD možná vydrží do příštího sjezdu za dva roky, ale vláda se ve sněmovně dál opírá o stejné rozhádané poslance. Dojet na to může už dnes, stejně jako až na podzim. Budou-li i ve světle úspěchů ODS a KSČM vítězit sobecké zájmy sociálně demokratických poslanců nad pudem sebezáchovy, konec přijde brzy.
BOX:
Valtr Komárek: trojnásobně zadlužme stát
Někdejší vicepremiér federální vlády, ekonom Valtr Komárek (70) chce podruhé vstoupit do politiky. Jak potvrdil týdeníku EURO, je připraven účastnit se práce v odborných komisích sociální demokracie a neodmítl by prý ani účast ve vládě. S Komárkem o jeho národohospodářských představách jednal těsně před sjezdem ČSSD vicepremiér Stanislav Gross. Schází sociálním demokratům odborník za vyhozeného ministra průmyslu Jiřího Rusnoka, jediného ekonoma ve Špidlově kabinetu? Hledá se koordinátor hospodářské politiky? Nebo snad Gross sondoval, koho by vzal do svého týmu, kdyby se stal šéfem strany či vlády?
„Rozhodně nešlo o nějaké konkrétní diskuse o mém vstupu do vlády, to by nebylo důstojné Standy Grosse. I já bych šel pod svou důstojnost, kdybychom konspirovali: hele, když se staneš předsedou… Taková pragmatická diskuse by nebyla rozumná,“ říká Komárek. Jeho motivace není kariérní, jde mu prý pouze o řešení hospodářských problémů země. Bylo by mu údajně jedno, kdyby na sjezdu nezvítězil Vladimír Špidla, ale některý z jeho oponentů. „Spíše jde o to, zda se teď ČSSD rozhoupe k nějaké ofenzivní vládní politice,“ zdůraznil.
Přizvání Komárka do vládní hospodářské kuchyně může mít i další důvod. Pro čtvrtou volbu prezidenta si jej jako společného levicového kandidáta na prezidenta republiky před měsícem přála část komunistů v čele s Miloslavem Ransdorfem. Vládní hospodářská politika inspirovaná Komárkovými názory by mohla počítat s několika hlasy komunistů a nebyla by závislá na souhlasu pravicové US-DEU. „Myslím, že o to nešlo. S Ransdorfem se samozřejmě rád setkám (jsou kolegové z bývalého Prognostického ústavu – pozn. redakce), vážím si ho, přeji mu, aby se mu dařilo s jeho kolegy KSČM reformovat, ale spolupráce je dána obsahovými otázkami,“ soudí Komárek.
Za hlavní problém české ekonomiky Komárek považuje státní rozpočet. Soudí, že stát by se měl zadlužit třikrát více, než dnes, a z peněz vyřešit naráz potíže národního hospodářství. Rozvoj by prý potom vytvořil prostředky k úhradě dluhů. Za překážku pokládá dnešní nesmiřitelný boj opozice proti vládě: chtěl by proto dosáhnout národního konsensu všech parlamentních strach včetně prezidenta Klause.
Stanislav Gross po sjezdu uvedl, že s Komárkem o vstupu do vlády nikdo z ČSSD nejednal. „Ale v každém případě je to člověk, který má energii, který má co nabídnout. Byla by škoda, kdyby jeho energie a schopnosti zůstaly nevyužity. V odborném zázemí sociální demokracie by měl najít velké uplatnění,“ řekl vicepremiér týdeníku EURO.
