VSTUP DO EVROPSKÉ UNIE JSME SI ODHLASOVALI, NYNÍ ZÁLEŽÍ NA NÁS, JAKOU ROLI V NÍ BUDEME ZASTÁVAT.
V červnu řekli Češi své ano velké Evropě. Nikam se nevraceli, protože do Evropy vždy patřili. Pouze se spojili se zeměmi, od kterých je oddělila čtyřicetiletá příslušnost k východoevropskému bloku. Pro připojení k nynější evropské patnáctce se v referendu vyslovilo 77 občanů, kteří přišli k urnám. Proevropsky naladění politici jásali: Nenaplnily se obavy, že Čechy vstup do Unie příliš nezajímá a že účast v celonárodním referendu bude slabá. Obavy předtím dosáhly takových rozměrů, že vláda raději nestanovila hranici, při jaké účasti budou výsledky platné. Šikovně a alibisticky se tak vyhnula nerváku, které zažilo sousední Slovensko. To podmínilo platnost referenda 50% účastí a do poslední hodiny nebylo jasné, zda Slováci nezůstanou jen před branami Unie. V českých zemích své ano či ne vhodila do urny více než polovina voličů. Dobrovolné podřízení se evropským zákonům a normám tak schválila většina národa.
UŽ JE RUKA V RUKÁVĚ Svým ano v červnovém referendu ukončily české země dlouhou etapu předvstupních jednání, plnou příkazů a kontrol bruselských komisařů. Česko muselo upravit většinu zákonodárných norem, konsolidovat mladou tržní ekonomiku, kultivovat politické prostředí, omezit rozsáhlou korupci a mnoho dalších úkolů. V červnu občané posvětili proces, který zahájil podáním přihlášky do Unie tehdejší premiér Václav Klaus, „legislativní smrští“ v něm pokračoval premiér Miloš Zeman a který dovedl do konce nynější šéf vládního kabinetu Vladimír Špidla. Průzkumy před volebními urnami ukázaly, že téměř osmdesátipětiprocentní podporu měl vstup u voličů Unie svobody, ODS, ČSSD a KDU-ČSL. Komunisté volili většinou ne. BUDOUCNOST ZÁLEŽÍ NA NÁS Dlužno říci, že vstup do společenství dvaceti pěti států u nás nemá zdaleka jednoznačnou podporu. Především z řad opozičních poslanců jsou slyšet argumenty, že po vstupu do EU budou o nás rozhodovat úředníci v Bruselu. Jednoznačně se před referendem nevyjádřil ani nový prezident Václav Klaus. České republice začíná nová etapa - přestala být pouze „poučovaným školákem“ bez práva mluvit do rozhodnutí, které přijímá Evropský parlament. Dostala možnost spolu s dalšími devíti adepty vstupu spolurozhodnout o budoucí podobě unie. Teď záleží jen na deseti milionech Češích, jak využijí historickou příležitost podílet se na rozhodnutích o budoucnosti celé Evropy. Tedy v jaké podobě se v nové roli předvedou, zda dokážou svými návrhy a myšlenkami zaujmout a prosadit je u mnohem lidnatějších států. Váhou počtu obyvatel totiž Česko nikdy nebude moci argumentovat tak jako Německo či Francie. O to zajímavější a podnětnější budou muset být jejich návrhy, aby se jim mezi zástupci 25 zemí v Evropské komisi či parlamentu dostalo slyšení. Bude třeba spoléhat nejen na zlaté české ručičky, které teď musí uplatnit v daleko vyšší konkurenci čeští výrobci a živnostníci, ale i na chytré hlavy. Není tedy jedno, kdo nás bude v evropských strukturách v příštích letech zastupovat. Důležitou úlohu budou mít i čeští zástupci v Evropském parlamentu i jiných unijních strukturách. Neměli by se nechat zahnat do kouta, což by byla voda na mlýn euroskeptikům. Ale právě naopak. Měli by aktivně hájit české zájmy. První možnost ukázat „drápky“ se jim naskytla při debatách o nové ústavě EU. Ta nebyla zatím přijata.Výhrady mají především menší země. BUDEME VÍC INKASOVAT NEBO PŘISPÍVAT?
Ekonomicky silnější evropské státy daly České republice a dalším devíti chudším státům šanci získávat peníze ze strukturálních fondů a kohezního fondu, které jsou vypláceny ze společné evropské kasy. Nebude to ale žádná „charitativní záležitost“- do společného rozpočtu budeme pochopitelně také peníze odvádět. Aby Česká republika dosáhla na většinu financí, které se jí v evropských fondech nabízejí, je třeba předložit dostatek projektů, na které bude ochoten Brusel vyplácet finance (viz Profit Speciál). Jde tedy o to, jak budou čeští podnikatelé, regiony i obce šikovní. Budou mít naši zástupci čím argumentovat, když budou chtít více peněz? Jedno je jisté: Pokud nedokážeme dostatečně využít to, co nám nabízí unijní pokladna nyní, těžko příště dostaneme víc.
