Západní šéfové Kaddáfímu nabízejí peníze za práva k těžbě černého zlata
K dohodě, která proslavila společnost Occidental Petroleum zvanou Oxy, došlo v šedesátých letech. Její předseda Dr. Armand Hammer tehdy navštívil libyjského krále Idrise a předložil mu smělý plán: Oxy vyhloubí vodní studny v libyjských pouštích a na oplátku získá práva k těžbě tamních obrovských zásob ropy. Do poloviny osmdesátých let se Libye podílela 22 procenty na celkové těžby Oxy a 19 procenty na zásobách korporace. Téměř dvacet let poté, co Spojené státy uvalily sankce proti zemi kvůli diktátorskému plukovníkovi Muammaru Kaddáfímu, se chce Oxy vrátit zpět. Tentokrát však místo studní nabízí valuty. Nástupce Armanda Hammera a nynější předseda Oxy Ray R. Irani po březnové schůzce s Kaddáfím v jeho pouštním stanu tvrdí, že Kaddáfí chce “zapomenout na všechny problémy se Západem“. „Držíme si palce,” říká Irani.
Sankce povolují.
Oxy není jedinou ropnou společností putující do Tripolisu. Od února, kdy americká vláda zrušila cestovní omezení do Libye, se Kaddáfí setkal s mnoha manažery světového ropného průmyslu včetně zástupců ConocoPhillips, Marathon Oil a Amerada Hess. Toto trio vytvořilo společný podnik Oasis Group, který do roku 1986 držel menšinový podíl v jednom obrovském libyjském ropném poli. Navíc koncem března manažeři britsko-holandského koncernu Royal Dutch/Shell Group podepsali dohodu o těžbě, čímž vypálili první salvu v bitvě o využití libyjských energetických zdrojů, do které se nejspíše vehementně zapojí všichni západní těžaři ropy. Analytici odhadují zásoby ropy v zemi na 36 miliard barelů a zemního plynu na 1,3 bilionu metrů krychlových. Libye tím zaujímá devátou příčku mezi největšími nevyužitými zdroji těchto surovin. “Libyi všichni považují za skvělou příležitost,” říká analytik Subash Chandra z firmy Morgan Keegan.
Karavana ropných manažerů nešetřících sliby přichází do Libye v době, kdy se země ze všech sil snaží nebýt černou ovcí světa. Proto přijala odpovědnost za bombový útok na let č. 103 společnosti Pan Am nad skotským Lockerbie, proto podepsala dohodu se Spojenými státy o ukončení vývoje zakázaných zbraní. Díky tomu analytici předpokládají, že americká vláda brzy uvolní řadu ekonomických sankcí, jež na Libyi uvalila před téměř dvaceti lety. Zatímco ve Washingtonu stále probíhají debaty o tom, jak daleko se má Libyi vyjít vstříc v závislosti na pokračování politické reformy a pokroku v oblasti lidských práv, americké ropné společnosti zřejmě dostanou povolení k návratu.
Příliv magnátů do Libye přesto není zdaleka jistý. I když většina země dosud nebyla prozkoumána, nálezy z poslední doby jsou skromné. Vláda též může velmi tvrdě vyjednávat, čímž se získávání práv zpomalí. Nicméně Libye o americkou účast vskutku stojí – jednak z hospodářských důvodů a jednak kvůli ukončení své diplomatické izolace. Americké investice by zajistily “známku mezinárodního uznání”, jak poznamenává Vera de Ladoucettová, hlavní ředitelka výzkumu v oblasti Středního východu pařížské pobočky americké společnosti Cambridge Energy Research Associates.
Vracející se americké firmy budou čelit konkurenci, protože se Libye ocitla rovněž v hledáčku hlavních evropských ropných společností. Zatímco některé z nich, jako jsou ENI, Total a Repsol YPF, v Libyi operovaly dlouhá léta, evropský průmysl stejně jako Amerika dychtí po větším kusu. Usilují o náhradu svých dlouhodobých zásob, protože ty se tenčí a poptávka stoupá. A nejen to: západní společnosti svedou lítý boj o zajištění dodávek zařízení při obnově starých libyjských rafinerií.
Americké společnosti, donucené opustit zemi v roce 1986, mohou získat nejvíc. Od té doby Libyjci provozovali společné podniky sami. Američané nyní začali jednat o návratu na ropná pole. Kaddáfí přivítal druhý příchod Oasis Group, která stále drží 41procentní podíl v ropných polích Waha (5,3 milionu hektarů) patřících společnosti Libyan National Oil. Podobně když společnost Oxy odešla, vlastnila 222 milionů barelů zásob a rozsáhlá práva k průzkumu. Celkem vzato Libye usiluje o třicet miliard dolarů zahraničních investic, jež by jí během pěti let zajistily růst těžby o 40 procent na 2,1 milionu barelů denně.
Není divu, že diář Muammara Kaddáfího náhle oplývá jmény šéfů amerických ropných firem. Možná, že vražedný libyjský diktátor není úplně ideálním obchodním partnerem. Jak už ale dávno ukázal Armand Hammer, dohoda s ďáblem může přinášet velké zisky.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Pavel Makovec, www.LangPal.com