Menu Zavřít

Návrat k porodní bábě. Těhotné ženy už nechtějí snášet rutinní zacházení

22. 4. 2019
Autor: Hynek Glos/Euro

Nemocnice to chtějí, ženy po tom volají, ministerstvo to podporuje. Peníze ale pořád nejsou.

Několik let přiváděla Táňa Glosová děti na svět v příbramské porodnici. Když pak měla rodit ona sama, nejela do porodnice bez obav. Odtekla jí plodová voda, neměla ale žádné kontrakce, zato měla velké dítě a úzkou pánev. Věděla tedy, že ji čekají perné dva nebo tři dny a možná to stejně skončí kleštěmi nebo císařským řezem. A tak to také nakonec bylo. „Nemůžu z toho vinit systém, ale možná kdybych rodila v klidu doma (což bych jako doktorka vědoma si všech rizik neudělala), nebo v pokoji, kde by mi každou hodinu někdo nekontroloval ozvy nebo něco jiného, nechodila tam uklízečka a nezačínaly rodit jiné ženy, možná bych bez stresu a odpočinutá přivedla na svět syna přirozeně,“ říká dnes Glosová.

Tato osobní zkušenost jistě napomohla tomu, že dnes Glosová chce jiným dopřát to, co jí samotné chybělo. Centrum porodní asistence na Bulovce, které – trochu příznačně – slavnostně otevíralo začátkem února sedm mužů včetně premiéra Andreje Babiše, se má stát pilotním projektem humanizace českého porodnictví. To sice patří ke světové špičce v medicínské péči, ovšem selhává v přístupu k pacientům. V porodnictví je ona absence „lidského“ zacházení o to výraznější, že do nemocnice přichází ve většině případů zdravá žena a měla by také tak odejít, pochopitelně s nemluvnětem v náručí. Proto jsou také těhotné ženy méně ochotné snášet rutinní zacházení jako ve fabrice.

Myslíte si, že české porodnictví potřebuje zlidštit?

Volání po „respektovaných porodech“ je už v Česku roky předmětem emotivních debat. Neuspokojivé situace si nakonec všimli i marketingoví poradci premiéra a samotné ministerstvo zdravotnictví, které označuje centrum na Bulovce za pilotní a podobná zařízení by chtělo rozšířit po celé republice. Má to jen jeden háček a nedostatek zájmu dalších nemocnic jím není – chybějí peníze. Bulovka, kde se změnilo vedení nemocnice i samotné porodnice, to jako jediná zkusila na vlastní pěst. A i ona bude potřebovat státní injekci.

Začátek, ne kompromis

Jestli něco přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a Nemocnice Na Bulovce Michal Zikán opravdu nerad slyší, pak poznámku, že Centrum porod ní asistence je kompromisem. „Říkejme tomu raději začátek. Nemůžeme v podmínkách České republiky chtít, abychom se během jednoho dne posunuli od stavby dřevěného kola k letům do vesmíru, a to je bohužel požadavek části aktivní veřejnosti, která okamžitě žádá zlomovou změnu,“ říká Zikán.

Centrum totiž není klasickým samostatným porodním domem stojícím mimo areál nemocnice, jaké najdete v některých zemích Evropské unie - domácí pokusy o taková zařízení v minulosti ztroskotaly na podmínkách vyžadovaných zákonem. Na Bulovce vede porody porodní asistentka a rodička se s lékařem vůbec nemusí potkat. Ten je ale vždy po ruce pro případ, že by se cokoliv zvrtlo. Takové porody se na Bulovce zatím odehrávají ve stejných prostorách jako ty „běžné“.

Možná si řeknete, že to není nic nového pod sluncem. V mnoha porodnicích už porodní asistentky porod vedou a lékař nakráčí při normálním průběhu až ve „finále“. Tento systém je ale živelný, obvyklý spíše v menších nemocnicích a v těch větších v noci, kdy neslouží tolik lékařů. „Nová“ Bulovka se liší v tom, že se o zdravou těhotnou ženu stará porodní asistentka už v poradně čtyři týdny před porodem, kterým ji potom provází a nese za něj odpovědnost. Pokud chce mít žena jistotu, že u ní bude po celou dobu „její“ osobní asistentka, kterou si ze zaměstnankyň porodnice vybrala a která bude mít na starost jenom ji, bude ji to stát sedm tisíc korun. Bez příplatku se musí spokojit s tou asistentkou, která má zrovna službu. Tak i tak, budou-li těhotenství i porod fyziologické, tedy bez komplikací, platí, že by se u něj lékař nemusel vůbec objevit.


Majitel nemocnic Zavalianis: Češi žijí v iluzi

 Sotirios Zavalianis


Zatím se ovšem velká část porodů v centru neobešla bez zásahu lékaře. „Že by se počet intervencí skokově snížil, jsme ani neočekávali. Když budete mít opraváře aut v západní Africe, vystačí si s pájkou a drátem, tady použije nějaký sofistikovaný postup a výsledek bude třeba stejný. Trochu podobně je to s porodní asistentkou - ta má baterii výkonů, do kterých patří trpělivost, polohování a nelékové přístupy, a doktor má kleště, vakuovou pumpu a císařský řez a víc se bojí žalob,“ vysvětluje Zikán s tím, že i asistentky se musejí naučit být tou hlavní osobou a nasbírat sebevědomí.

Řádově větší změna však musí nastat u doktorů. „My si pořád jako lékaři myslíme, že musíme spasit svět, musíme si ale přiznat, že porodní asistentky mají být sebevědomé, mají mít odpovědnost a že je nemusíme hlídat. Musíme je respektovat, ony ale zase musejí znát své limity a nepřekračovat své pravomoci,“ dodává Zikán.

Zpátky k podstatě

Zdá se, že přesně po tom přinejmenším část vysokoškolsky vzdělaných porodních asistentek touží. „Je skvělý pocit moci dělat profesi, kterou jsme vystudovaly, a opravdu se starat o ženy od poradny až po poporodní ošetření samy. S maminkami můžeme navázat vztah, důvěřují nám, když pak přicházejí rodit,“ říká Julie Gregorová, jedna z porodních asistentek z centra. A podle Natálie Sedlické, porodní asistentky a zakladatelky Asociace pro porodní domy a centra, je Bulovka cestou, jak se vrátit k podstatě profese kdysi respektované porodní báby. „Porodní asistentka asistuje rodící ženě, nikoli lékaři, jak je u nás někdy nesprávně zaměňováno a bylo historicky zaměněno i systémově. V angličtině zní například název profese ,midwife‘ - ,s ženou. ,Něčí asistentka‘ vzniklo v češtině možná i v rámci této nesprávné záměny toho, co to vlastně je za profesi,“ podotýká Sedlická.

Nepřítomnost lékaře může být přitažlivá pro ženy, které jsou přesvědčené, že je to pro přirozený porod příhodnější. Jiné, jako 39letá Lenka, naopak ocení možnost mít u sebe po celou dobu profesionálku, která se bude věnovat jen jí, a zároveň bude lékař na dosah. Proto Lenka uvažuje, že nakonec vymění podolskou porodnici za Bulovku a několik tisíc navíc si ráda připlatí. V pátém měsíci těhotenství se jí už totiž nepodařilo sehnat porodní asistentku, která by s ní šla k porodu. Navíc na Bulovce bude mít „její“ porodní asistentka jako zaměstnanec nemocnice kompetenci celý porod skutečně řídit, jinde by fungovala jen jako doprovod.

Chuť by byla, chybějí peníze

Pokud něco na Bulovce chybí, pak je to prostředí, které by rodičkám nepřipomínalo nemocnici. Už na podzim by ale měly být k dispozici dva apartmány, kam by si žena mohla přivést kohokoliv a kde by nebyla nikým a ničím rušena. Pokoje právě nyní nemocnice dostavuje nákladem sedmi milionů korun. Ty špitál uvolnil z vlastních peněz, do budoucna je ale už teď i ze zájmu rodiček patrné, že to nebude stačit. Zikán by rád přebudoval pro potřeby centra část kliniky, která dosud byla v komerčním pronájmu. Tady už půjdou náklady do desítek milionů korun a ty bude muset najít stát, respektive ministerstvo zdravotnictví. Bulovka tady nejspíš narazí na to, že ministerstvo pilotní projekt Centra podporuje hlavně ve „filozofické“ rovině. „Financování bude záviset na možnostech státního rozpočtu,“ shrnul situaci Jan Brodský z tiskového oddělení ministerstva.


Rodičovský příspěvek 2019: jak podat žádost a kdo má nárok?

 Rodičovský příspěvek

FIN25


Zřízení center porodní asistence ministerstvu nabídly i další nemocnice, mimo jiné porodnice U Apolináře, Thomayerova nemocnice nebo FN Brno. Všechna zařízení to ale podmínila právě finanční podporou vybudování odpovídajících prostor. Například Apolinář má projekt takového centra vzniklého dostavbou slavné Hlávkovy nemocnice už od roku 2008. Vyšlo by na 150 milionů korun. Thomayerova nemocnice by jej ráda přistavěla k porodnici, náklady jsou odhadnuty na stovky milionů korun. A v Brně by centrum vzniklo v rámci výstavby nové porodnice, která se plánuje už 19 let. „Podstatnou částí projektů center je organizace péče. V organizaci péče je možné mnoho vykonat i bez nutnosti vynakládat velké finanční prostředky,“ vyhlásilo ministerstvo. Úsporný kompromis, nebo alibismus? Vyberte si sami.

Levnější i spokojenější
V Německu začínali s modelem center porodní asistence v roce 2007, dnes jich mají 18. Cílem bylo dosáhnout při stejných nákladech lepší péče a spokojenosti žen nebo stejné péče za nižší náklady. Analýza efektivnosti ukázala, že dosáhli větší spokojenosti s nižšími náklady.

V centrech byly při porodech náklady na medicínskou intervenci o 18,6 eura nižší (méně analgetik, anestezií nebo nástřihů, méně odběrů krve a kanylací). Další úsporu přinesly menší personální náklady na anesteziology a lékaře a jen o něco málo vyšší náklady na porodní asistentky.

Ve výsledku byl porod v centru o více než 50 eur levnější než na běžném sále. Ukazatel spokojenosti žen potom vykázal, že šest měsíců po porodu mělo negativní zážitek u běžného porodu 11 procent žen, v centru 5,6 procenta.

Dále čtěte:

Jak uplatit rakovinu. Čeští miliardáři investují do výzkumu

Jen pro vyvolené: pojišťovny nechtějí platit genovou terapii

Evropa vymírá: Kde se rodí nejméně dětí?

  • Našli jste v článku chybu?