První zmínky o Hustopečích coby vinařské obci se datují do prvé poloviny 13. století. Vinohradnictví a vinařství se zde šířilo takovým způsobem, že v roce 1362 byl obci přiznán zvláštní viniční řád a už v tom čase zde do vinohradů hojně investovali brněnští měšťané. Tehdy patřily Hustopeče společně s Mikulovem a Znojmem mezi největší vinařská centra Moravy. O tom, jak si Hustopečtí považovali své vinařské tradice, vypovídá i první městská pečeť z roku 1418: nese vyobrazení vinné snítky se třemi hrozny, vinařským nožem a motykou.
Z další historie města připomenu jen body zvláště významné. Takovým byla například 2. polovina 18. století, kdy se Hustopeče staly největší vinohradnickou obcí celé Moravy a vinice pokrývaly přes polovinu zemědělské půdy katastru obce.
Vinařský novověk, bereme-li za něj období po prvé světové válce, znamená obnovu významu Hustopečí coby centra pěstování hroznů a jejich zpracování. Byly uskutečněny rozsáhlé výsadby, kdy rozloha viničních tratí dosáhla výměry bezmála čtrnácti stovek hektarů. I po útlumu za války druhé se v padesátých letech vinice rozšiřují, ač v důsledku zavedení masové „velkovýroby“ vína. Tehdejší družstvo patřilo k významným pěstitelům hroznů a producentům vyhledávaných vín.
Po listopadu ´89 se i zde přeorientovali z produkce na množství k dosažení co nejlepší jakosti. Rozdělením družstva vznikla v roce 1995 akciová společnost ZVOS. Přestože vinařství nepatří v rámci aktivit firmy k nejvýznačnějším, disponuje téměř stovkou hektarů vinic a vlastním sklepním hospodářstvím. Tohoto potenciálu využívá k přípravě vín stále vyšších kvalit, což se, i přes ne stoprocentní vybavení sklepa, daří stále lépe. Zejména poslední ročníky vykazují pokrok zvláště v produkci vín predikátních. Jistě není bez zajímavosti, že zdejšímu sklepu „velí“ a veškerá vína školí jedna z mála žen v ranku, Jitka Sedláčková. I když vládne svému týmu s razancí a rozhodností, ve vínech vzešlých z jejích rukou se nezapře stopa ženské něhy.
Box:
André 2004 mladé víno – Moravské zemské víno. Poprvé se na etiketě setkávám s termínem v našem vinařském právu novým, s termínem zemské víno. Musel jsem se poradit s vinařským zákonem a nevím, zda správně chápu jeho výklad. Pokud ano, jedná se o jakousi „vyšší“ variaci vína stolního, vzniklého za přísnějších podmínek. Zákon jich uvádí pět a po jejich splnění se stolní víno může označit jako zemské. Za to požívá některých drobných výsad, týkajících se zejména uvádění údajů na etiketě.
Ať tak či tak, víno, předložené pod zmíněnou etiketou, nabízí rubínovou, stovkami jiskérek oživenou barvu, čirou a jasnou. Nečekaně intenzivní buket dýchá ovocitým, širokozáběrovým odérem, oblým a živým. I když připraveno jako mladé, předkládá v chuti překvapivě vyladěný vjem. Co vínu chybí v těle, to dohání veselou hravostí a příjemným, lehkým odezněním. Mazlivý vzestup „utrhne“ lehká, jen lehoučká hořčinka v konci, doprovázená náznakem pecky a oříšku. Pokud má toto André perspektivu rozvoje alespoň do příští sklizně, může se stát hledaným doplňkem, v segmentu nabídky našich vinařů zatím nepříliš obsazovaným.
