Menu Zavřít

Návrat na férové hřiště

5. 11. 2008
Autor: Euro.cz

Většině manažerů novela trestního řádu schválená Poslaneckou sněmovnou vyhovuje

Souhlasíte se zákazem zveřejňování odposlechů?

MM25_AI

  • Ano 59,1 %
  • Ne 31,1 %
  • Nevím 9,8 %

Ochrana obětí trestných činů by mohla mít v budoucnu závažné důsledky. V pátek 31. října totiž Poslanecká sněmovna schválila novelu trestního řádu, dle níž za zveřejnění jména jakékoli oběti či odposlechů je možné udělit až pětiletý trest vězení. Aby tato novela začala platit, musí ji ještě schválit Senát a prezident. Se zákazem zveřejňovat odposlechy souhlasí 59,1 procenta manažerů.
Opačný názor má tento respondent: „V zemi, v níž politici neovlivňují práci policie, s tím souhlasím. U nás však nikoli. Jde mnohdy o poslední možnost upozornit na korupci – především politiků. Tento přílepek k nesouvisejícímu zákonu a jeho téměř jednotná podpora poslanci je dalším důkazem, jak politici pohrdají občany.“
Jednoznačně nedokáže odpovědět další manažer: „Proč zakázat? Každému novináři musí být jasné, že odposlech nemohl být získán legálně. Často jde o řešené nebo nedořešené případy, ve kterých jsou poškozována práva osob, jejichž hovor byl odposlechnut. Je jim upíráno právo na presumpci neviny, pokud vůbec lze o nějaké vině hovořit. Novináři proto mohou v honbě za senzací poškodit pověst dotyčných osob a nikdo si na nich nic nevezme. A to nemluvím o možných případech, kdy jim zdroj podstrčí zfalšovanou či upravenou nahrávku. Odposlechy se staly módní součástí konkurenčních bojů na české scéně, a to nejen politické. Některá média si na tom vybudovala vlastní podnikatelský model.
Proč nezakázat? Kauzy v ČR obvykle vyznívají do ztracena – jsou odložené ve fázi šetření nebo neskončí rozsudkem o vině, přestože je ,každému jasné‘, že to bylo za hranou zákona. Zveřejnění odposlechů se tím stává morálním trestem, nenastal-li trestně-právní nebo finanční. Zákaz je nejjednodušším způsobem, jak se politici, z nichž většina byla, je nebo bude či měla by být propíraná v tisku, mohou vypořádat s bulvárem, jako je MF Dnes, aktualne.cz a další média postavená na senzacích, rádoby investigativní novinařině a často povrchních a nevěrohodných článcích.“
Žádné pochybnosti nezaznívají v kladné odpovědi: „Odposlechy jsou zásahem do soukromí. A považuji za nemorální, aby se obsah odposlechnutých rozhovorů dostal na veřejnost. Navíc jsem přesvědčen, že míra použití zpravodajské techniky se s rozvojem technických prostředků natolik zintenzivnila, že se i s vlastní ženou nerad bavím o intimnostech po telefonu.“
Další argumenty pro zákaz poskytuje tento respondent: „Je nereálné (a nezajímavé) zveřejnit celý odposlech a s částmi vytrženými z kontextu se dá příliš snadno manipulovat. Na mnoha případech jsme mohli sledovat, že se vinou zveřejněných odposlechů pošpinili lidé, kterým ji poté orgány činné v trestním řízení neprokázaly– často ani nebylo zahájeno trestní stíhání. Chci žít v právním státě, ve kterém jsou odposlechy nástroje pro policii, státní zastupitelství a soudy.“
Jiný pohled se objevuje v záporné odpovědi: „Zveřejňování odposlechů odráží úroveň státních orgánů a je naprosto nepřijatelné. Zákaz zveřejňování odposlechů však tento problém neřeší, pouze zakrývá. Policie ani dnes nesmí poskytovat odposlechy veřejnosti. Pokud odposlech někdo nelegálně nevynese, pak jej ani nikdo nezveřejní. Skončí snad tímto zákazem poskytování odposlechů různým ekonomickým, politickým či kriminálním zájmovým skupinám? Zveřejňování odposlechů je realistickým obrazem profesionální úrovně práce policie. Proč se této konfrontace s realitou zbavovat?“
Nesouhlasí s ním tento manažer: „Konečně je tu pokus ukončit situaci, kdy policie pouští do médií části odposlechů a rozehrává tím všemožné hry. Je to chvályhodná snaha a je jen škoda, že nevznikla již dříve. Snad se tím alespoň trochu v podnikání vrátíme na férové hřiště, kde vítězí lepší, a nikoli ten s lepšími kontakty ve státní správě.“
Podporu nachází u dalšího respondenta: „Odposlechy jsou určené pro toho, kdo je zadal – tedy orgány činné v trestním řízení. Jakmile se dostanou do nepovolaných rukou, může se s nimi libovolně manipulovat – vynechávat slova či celé sekvence – čímž dostávají jiný význam. A touto manipulací se dá odposlouchávaným lidem nesmírně ublížit, mediálně jim uškodit, případně naopak ,pomoci‘. Obojí je však špatně!“

Odpovídalo 132 manažerů

  • Našli jste v článku chybu?