Návrat starých časů

Evropané si mohou přát, aby se uklidnilo aspoň Rusko

Žijeme opravdu v jednadvacátém století? V době, kdy špičkové technologie a převaha sektoru služeb nad průmyslem měly zcela změnit charakter světové ekonomiky? Řada teoretiků přece tvrdila, že hospodářství už nebude tak ohroženo cyklickými krizemi. Ropné šoky si ekonomičtí historici měli spojovat s dějinami minulého století.
Analytiků, kteří donedávna předvídali pokles cen černého zlata, se po zeměkouli pohybuje dost. Jenže cena ropy na světových trzích se šplhá nad úroveň čtyřiceti dolarů za barel. Hranice padesáti dolarů není nepředstavitelná. Zdražování cenné suroviny zvyšuje riziko recese. Ceny ropy půjdou zase dolů, až světová ekonomika ochabne. Cyklické krize opět na obzoru.
Vzestup cen má řadu důvodů: vedle rostoucí poptávky ve Spojených státech či Číně je tu hrozba teroristických útoků na Blízkém východě a také obava, že napjatá situace kolem ruské ropné firmy Jukos nakonec vyústí v bankrot této společnosti. Šéf Unipetrolu Petr Švarc, který nedávno zkoumal situaci v Moskvě, se domnívá, že Rusové nedopustí výpadky v produkci. To by zavařili celé ekonomice. Ale cesty, jimiž ruská ropa putuje na evropský trh, jsou nejisté. Česko sice není zrovna na Jukosu tak závislé jako okolní státy včetně Německa, Polska, Maďarska či Slovenska, ale růst cen pochopitelně za nějaký čas postihne i český trh. Naděje, že okupovaný Irák nabídne světu daleko větší množství ropy, se zatím také nenaplňují.
Ale nemají snad obchodníci s ropou svou „centrální banku“, regulátora, který je schopen výkyvy v poptávce po černém zlatu vyrovnávat? Tím je přece Saúdská Arábie, která jediná je schopná případně vrhnout na trh větší množství suroviny. Chyba! Saúdové sice pořád jsou „centrální bankou“ ropného trhu, ale takovou, která postupně přichází o své rezervy a navíc je obklíčena teroristy. Hrozby teroristických útoků přímo v Saúdské Arábii tvoří významnou část rizikové marže, již dnes cena ropy zahrnuje.
V minulých dnech zamířily ceny ropy nahoru poté, co představitelé Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) připustili, že ani Saúdská Arábie už nemá potenciál rychle zvyšovat produkci. Saúdové pak vše trochu zklidnili. Prohlásili, že uvedou v činnost nová ropná pole dříve, než se předpokládalo, a že stará ropná pole naopak vydrží o něco déle. Jenže i potom se objevily pochybnosti, zda činitelé země s největšími zásobami černého zlata na světě tak trochu nemlží. Podobně jako centrální bankéři, kteří se uchylují ke slovním intervencím v době, kdy už nemají po ruce žádný jiný nástroj.
Zatímco média popisují to, jak se ceny dostávají do rekordních výšin (měřeno časovým obdobím mnoha posledních let), z hlediska dalšího vývoje je ještě důležitější jiný údaj: množství, o něž je možné celosvětově těžbu ropy momentálně zvýšit. To je nejnižší za poslední tři desetiletí.
Zapřísáhlí optimisté si určitě najdou i tu pozitivní stránku věci. Není snad pro světovou ekonomiku nadějné, že spotřeba ropy roste nejrychleji za čtvrtstoletí? Neukazuje růst cen na dynamiku současného hospodářství? To je určitě pravda. Jenže i Amerika už zaznamenává, že zdražování ropy přispívá ke zpomalování ekonomického růstu. Přední saúdský odborník Nawaf Obaid v listu Financial Times píše, že v zájmu jeho země je levná ropa. Vysoké ceny totiž spouštějí globální recesi.
A co energetické úspory či alternativní zdroje? Opět se ukazuje, že v této oblasti je do cíle ještě hodně daleko. Naplňování vizí budoucnosti bohužel není v souladu s každodenní ekonomickou realitou. Kolik papíru už se popsalo o tom, jak třeba v Americe horizont strategického myšlení končí u nejbližších prezidentských voleb.
My Evropané si nyní můžeme přát, aby se uklidnilo alespoň Rusko. Tam jde o mnohem více, než o „pouhou“ ropu. Z Moskvy tradičně přicházejí protichůdné zprávy: Nejdříve se zdá, že bývalý kanadský premiér Jean Chrétien zprostředkovává jednání mezi tamními vládci a společností Jukos. Vzápětí se dozvídáme, že vězněnému magnátovi Michailu Chodorkovskému a jeho firmě ruská moc nic nedaruje. Zkrátka nejistota. Není divu, že kapitál pak zrychluje tempo svého odletu ze země. Vidina ekonomicky, či dokonce politicky nestabilního Ruska nás rozhodně nemůže nadchnout. O cenách ropy ani nemluvě.