Přípravě nového Zákoníku práce věnovala odborná veřejnost velkou pozornost. Při projednávání jeho návrhu strávily jak odbory, tak i vláda reprezentovaná ministerstvem práce a sociálních věcí, stejně jako my, představitelé zaměstnavatelů, hodně času.
Je tedy na místě zhodnotit výsledek takového úsilí.
Všechny zúčastněné strany deklarovaly, že chtějí vytvořit novou úpravu pracovněprávních vztahů, která by odpovídala potřebám 21. století. A zaměstnavatelé i podnikatelé očekávali, že půjde o samostatnou právní normu, srozumitelnou pro zaměstnavatele i zaměstnance.
Jistěže by měla respektovat úmluvy Mezinárodní organizace práce, směrnice Evropského společenství. A co je podle našeho názoru velmi důležité, měla by vycházet z analýzy dosavadních zkušeností, včetně těch ze zahraničí. Moderní pojetí nového Zákoníku práce se mělo projevit i v tom, že bude naplňovat základní ústavní princip „každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“.
Liberalizace pracovně právních vztahů měla být naplněna rozšířením jejich smluvní volnosti a větší flexibilitou. Za naléhavé jsme považovali i nově vymezit postavení zástupců zaměstnanců.
Je známo, že Svaz průmyslu a dopravy ČR má k nynějšímu návrhu velmi kritický postoj. Je nepřehledný, zbytečně rozsáhlý a mnohdy zcela nesrozumitelný. Proto v této podobě nemůžeme zákoník jinak než odmítnout.
Proč? Zásadní výhrady máme už ke způsobu zpracovávání a projednávání. Jde o velmi závažné nedostatky, protože předkládaný návrh se neopírá o analýzu dosavadní právní úpravy, a tudíž nemůže reagovat na potřeby praxe. Nebyly plně zohledněny požadavky příslušných mezinárodních dokumentů a směrnic Evropských společenství a chybí vyhodnocení zkušeností z fungování pracovněprávních vztahů v zahraničí.
Je to základní chyba, která ovlivnila úroveň výsledného dokumentu. Návrh nepředstavuje stabilní právní normu, protože se ve svých ustanoveních odvolává na stávající Občanský zákoník. Přitom víme, že se připravuje nová verze Občanského zákoníku.
Deklarovaná liberalizace nevychází z praxe a některá ustanovení by při své realizaci mohla působit zaměstnavatelům vážné problémy při zajišťování plynulé výroby. Jde např. o úpravu práce přesčas, řešení pracovní pohotovosti atd. Navrhovaná ustanovení v podobě příkazů zvyšují administrativní náročnost, a tím i náklady zaměstnavatele.
Přílišná ochrana zaměstnanců stanovená nad rámec příslušných mezinárodních dokumentů zvyšuje náklady práce. Jde o závažný zásah do konkurenceschopnosti firem, který se s vysokou pravděpodobností promítne v jejich hospodářských výsledcích a následně v úbytku pracovních míst.
Návrh Zákoníku práce svým obsahem vlastně ani za „nový“ zákoník označit nelze. V převážné míře totiž téměř doslovně přebírá stávající právní úpravu nebo ji pouze novelizuje. Nejde tedy o úpravu novou, ale zakonzervovanou úpravu stávající, včetně jejích principů, které vycházely ze zcela odlišných společenských a ekonomických podmínek.
Navrhovaný zákoník je nepřehledný, zbytečně rozsáhlý a mnohdy zcela nesrozumitelný.
O autorovi| autor je prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR
