V českém i slovenském právním prostředí se doposud aplikuje princip, že stavba není součástí pozemku. To může vést k situacím, že vlastník pozemku, na němž byla vystavěna budova, je odlišný od vlastníka předmětné budovy. V takovém případě není neobvyklé, že může dojít k takzvanému „prodeji pozemku někomu pod nohama . Nicméně v rámci nynějších legislativních prací na rekodifikaci občanského práva v českém právním řádu se předpokládá opuštění tohoto principu a přiblížení úpravě obvyklé v jiných evropských státech.
Například v německém a rakouském právním řádu je preferováno řešení neoddělující vlastnictví stavby od vlastnictví pozemku. Obvyklý je princip, že stavba přirůstá k pozemku. Tento princip ve svém důsledku znamená, že bez ohledu na osobu, která provádí stavbu budovy, se taková budova vždy stává vlastnictvím vlastníka pozemku, na němž je umístěna. V takovém případě nemůže dojít k takzvanému „prodeji pozemku někomu pod nohama .
Nastane–li v současné době v České či Slovenské republice situace, kdy vlastník pozemku, na němž je umístěna budova jiného vlastníka, se rozhodne tento pozemek prodat, vlastník budovy není oprávněn mu v tom bránit. Pokud by byl vlastník budovy toho názoru, že byl tímto prodejem zkrácen na svých nezadatelných právech a chtěl se obrátit se stížností na Evropský soud pro lidská práva, je třeba si uvědomit, že podání takové stížnosti je možné až v okamžiku, kdy stěžovatel vyčerpal všechny právní prostředky k ochraně svých práv, které jsou mu dány podle národního právního řádu. I při splnění podmínek pro podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva by však šance stěžovatele na úspěch byla v tomto případě podle našeho názoru, vzhledem k často aplikovanému principu přirůstání stavby k pozemku v jednotlivých evropských zemích, omezená.
