Epidemické šíření smrtelně nebezpečného viru západní Afrikou přimělo světové společenství k nebývalé akci – Světová zdravotnická organizace posvětila použití neschváleného přípravku ZMapp, který se osvědčil u dvou nakažených Američanů. Etický rozměr tohoto záměru rozebírá článek deníku Tageszeitung. Španělskému misionáři Miguelu Pajaresovi ZMapp nepomohl a souvislosti se smrtí prvního Evropana sleduje komentář deníku El País. Hlas ze zámoří si všímá další taktiky boje s nákazou.
Pomoc nemocným Nad rozhodnutím WHO schválit v boji s virem eboly nasazení medikamentů, které neprošly obvyklým testováním, by se vlastně ani neměla vést diskuze. I když existuje jen náznak šance na uzdravení při nákaze, za kterou zůstávají mrtví, musí být využita. Jakou jinou naději mají nakažení v západní Africe?
Kdo by jim chtěl přípravek odepřít, nažene je do náruče šarlatánů a padělatelů léků. Epidemie eboly již začíná mít ničivé sociální a politické následky. Bezradné a podfinancované vlády zkoušejí zabránit šíření viru autoritářskými symboly, jako je vojenské přehrazení území. Rozčilení lidé pak odmítají ze strachu o život solidaritu s nemocnými. Jedna země ukazuje prstem na druhou, opozice viní vlády z nečinnosti a ty se naopak ze zoufalství vracejí k překonaným doktrínám.
Je nutné nejen zabránit dalšímu šíření viru eboly, ale též se vyhnout masovému umírání v již zasažených oblastech. K tomu patří patřičná péče o nemocné, aby nezemřeli na dehydrataci. A také nasazení léků, jakmile budou k dispozici. Jejich další vývoj a masovou produkci by teď měla popohnat WHO.
Die tageszeitung
El País
V boji s ebolou Vláda konala správně. Udělala vše pro záchranu španělského občana. Jednala bez zřetele na logistické obtíže. Transport misionáře Miguela Pajarese zdravotnickým letadlem následovalo převezení pacientů z madridské nemocnice Carlose III. a v zařízení byl přijat Pajares, který v něm za naprosté izolace a pod neustálým dohledem strávil pět dní. Po jeho smrti Madrid učinil rychlé kroky směřující ke kremaci těla za velmi přísných podmínek.
Méně příkladné bylo jednání barcelonského letiště El Prat, kde ignorují přísné normy pro taková onemocnění, a dva pasažéry, kteří přicestovali z Gambie s příznaky horečky, přijali do letištní ambulance. Přestože podezření z nákazy se u těchto lidí nepotvrdilo, nedbalost personálu je alarmující. Byť odborníci tvrdí, že nebezpečí postupu nákazy na Západ je malé, opatrnost je namístě.
Zvlášť když Světová zdravotnická organizace uznává, že žádná z obvyklých opatření v zasažených zemích nepomáhají. Situace je tak zoufalá, že Etická komise WHO připustila, že v boji s ebolou je použití neprověřených přípravků „nejen etické, je to dokonce morální imperativ“. Pro zastavení šíření viru je nutné zintenzivnění mezinárodní spolupráce.
The New York Times
Sto let nepoužitá taktika Epidemie eboly v západní Africe se natolik vymyká kontrole, že tamní vlády oživily taktiku boje s nemocemi, která nebyla k vidění téměř sto let: sanitární kordon. Kolem zasažené oblasti se nakreslí čára a nikdo není vypuštěn. Takové kordony, běžné za středověkých morových epidemií, byly naposledy „instalovány“ na polsko-ruské hranici v roce 1918, aby zabránily šíření tyfu na Západ.
Mají potenciál být velmi nehumánní. V extrémní formě se prostě o lidi „uvnitř“ nikdo nestaral, dokud epidemie neskončila. Plány na nový kordon přijal Svaz řeky Manu, což je spolek Guineje, Sierry Leone a Libérie, zemí aktuálně nejvíce postižených nákazou. Záměrem je izolovat trojmezí, v němž se nachází 70 procent odhalených případů nemoci. Vojenské jednotky zahájily práce na kordonu v minulém týdnu.
Experti přiznávají, že kordon může za jistých podmínek fungovat, ale rovněž je velmi nebezpečný. Samozřejmostí jsou dodávky jídla, vody a zdravotní péče a důvěra lidí uvnitř musí být získána komunikací s lídry.
Čtěte také:
Ebola podkopává ekonomiku regionu, zahraniční firmy zatím vyčkávají
Ebola si vyžádala první evropskou oběť, nepomohl ani experimentální lék
Ebola se šíří. Nigérie hlásí deset případů, podezření mají ve Rwandě