Američané se probírají z mírného šoku. Že prezident George W. Bush schválil praxi mučení při vyšetřování podezřelých z terorismu, se vědělo. Rozsah a intenzita užití těchto metod, které odhalila zpráva senátní komise, však zatřásla vírou v demokratické standardy v zemi podobně jako nedávné kauzy odstartované Edwardem Snowdenem či Braddleym Manningem.
Svět ví už dlouho, že vláda Spojených států od 11. září ilegálně zadržuje a mučí vězně a že o tom lže Kongresu. Ale sumář senátní zprávy o těchto operacích, ačkoli prošel přikrášlením samotnou CIA, je vylíčením úpadku těžko pochopitelného a ještě hůře stravitelného.
S novou silou se tak znovu nabízí otázka, proč nebyl nikdo hnán k odpovědnosti za tyto zjevné zločiny – od těch nejvyšších, kteří hydru uvedli v pohyb, přes nižší šéfy, kteří schválili mučení, až po ty, kteří praxi kryli, například ničením videonahrávek či bráněním vyšetřování senátní komisí. Na jednom místě zpráva hovoří o ujištění Kongresu agenturou, že chování tajných vyšetřovatelů nemá nic společného s hrůzami v irácké věznici Abú Ghraíb. Též se ale dočteme, že mučení vyšetřovateli CIA a soukromými kontraktory bylo „brutální a mnohem horší“, než CIA připustila před veřejností, Kongresem, ministerstvem spravedlnosti a Bílým domem.
Minimálně jeden zadržený následkem „vyšetřování“ zemřel, a to v tajném výslechovém centru CIA. V něm a dalších věznicích docházelo často rovnou k mučení, aniž byly předtím vyzkoušeny nenásilné metody.
The New York Times: Zpráva o mučení a lžích
The Washington Post: Mimořádná lehkomyslnost
Na rozdíl od předchozích konfliktů zaujaly Spojené státy ve válce proti terorismu mnohem selektivnější přístup zaměřený na boj s jednotlivci. Přesto je CIA nucena často jednat na hraně toho, co je pro americkou veřejnost únosné – aktuálně jsou to útoky bezpilotními letouny a různé aktivity vedené proti Islámskému státu. Snaha vyhnout se nasazení pozemních jednotek na Blízkém východě je dalším břemenem ztěžujícím její činnost.
Zpravodajští důstojníci však stále slyší od politiků, ať dělají, co je nezbytné. Zpráva senátní komise tak přichází uprostřed války a útočí na mnoho Američanů, kteří jsou v ní stále aktivní. Její zveřejnění je aktem mimořádné lehkovážnosti kongresmanů. Demokratičtí senátoři z komise nevyzpovídali jedinou klíčovou osobu, naopak měsíce se brali za to, aby cíle svého útoku identifikovali.
Důvod? Demokratičtí senátoři, kteří kdysi zvedli ruku pro zesílení vyšetřovacího programu (tak jako šéfka komise Dianne Feinsteinová), nyní musejí konstruovat složitý fantazijní svět, v němž oni o ničem nevěděli a nic nepodpořili. Occam by nabídl jiné vysvětlení: pocit viny, pokrytectví, zrada.
The Daily Telegraph: I kdyby pomáhalo
Rozdělíme-li pro a proti, dostaneme na jedné straně řadu argumentů, které aktuální zpráva pohřbila: že mučení může být nezbytností pro záchranu životů, že na Západě jsou tyto metody pod řádným dohledem nebo že dokud exekutiva a legislativa vědí, co se děje, je vše v pořádku.
Na druhé straně budou podezření, která se právě potvrdila: je to barbarské a nepřináší to výsledky. I když vynecháme morální rozměr, logika chybí. A ne že bychom morálku stranou nechat měli.
Mívá se za to, že Západ od teroristů (a dozorce od vězňů) odlišuje víra v důstojnost lidského života. Teroristé dělí lidi na dobré, ignorující a zlé, přičemž jsou spokojení, když první skupina eliminuje zbylé dvě. Hrdost Západu naopak stojí na osvícenecké ideji, že každý má právo žít důstojný život bez ohledu na své názory. Mučení je tak vždy automaticky selháním, protože se od této povinnosti odklání. Nemůže to být správné, i kdyby se k němu vyšetřovatelé uchýlili ze „správných“ důvodů a přineslo by užitečné informace (což se nestalo). Mučení nepatří do civilizace. Stát s možností a ochotou takové metody používat není věrohodný.
Čtěte také:
