Generální ředitel Unipetrolu Pavel Švarc se letos stal prezidentem Svazu chemického průmyslu ČR. S týdeníkem EURO hovořil především o nové starosti, která české výrobce čeká: povinnosti testování a registrace chemických látek.
EURO: Proč většina lidí vnímá chemický průmysl hlavně jako znečišťovatele a původce ekologických havárií?
ŠVARC: Myslím, že tento negativní obraz do značné míry vyvářejí média. Informují o každém sebemenším zahoření, úniku chloru či převrácené cisterně s katastrofickým nádechem, aniž by zmínila, že unikající látky neohrozily zdraví lidí, a že se na místo okamžitě dostavili chemici či hasiči, kteří umí tyto maléry zlikvidovat.
EURO: Co ale kontaminace vajec a masa ryb z okolí neratovické Spolany?
ŠVARC: To je trochu jiný případ. Nikde se však dosud neobjevilo žádné objektivní porovnání, jaký je obsah stejných látek v potravinách z jiných míst. Když se například v médiích objeví informace, že se v Česku naměřila v půdě trojnásobná koncentraci dioxinů než v Německu, nikdo už nezveřejní dodatek, že se tato koncentrace i tak vejde do poměrně přísné německé normy.
EURO: Není v Česku nedůvěra vůči chemii přece jen větší než v zahraničí?
ŠVARC: Mnoho lidí si zřejmě myslí, že každá chemikálie musí být toxická. Vyděsí se ze zprávy, že se převrátila cisterna s kaprolaktamem, přestože je to neškodná látka, ze které se v dalším kroku vyrábějí například košile. Málokdo si uvědomuje, že chemie nejsou jen motorová paliva, žíraviny nebo plasty, ale také látky pro výrobu léků či mikročipů. Chemie je všude kolem nás a bez jejích výrobků bychom dnes už neuměli žít.
EURO: Jak ale lidi přesvědčíte, že neohrožuje jejich zdraví?
ŠVARC: Tento problém se řeší všude na světě, nejdál je zřejmě Evropská unie. V rámci takzvané Bílé knihy formulovala chemickou politiku, kterou teď naplňuje novou legislativou. Cílem této politiky je omezit rizika, jež vyplývají z výroby a využití chemických látek. Návrh směrnice, který jsme obdrželi letos v květnu, zjednodušeně počítá s tím, že se u každé chemikálie bude muset testovat i její dlouhodobý vliv na lidské zdraví a na životní prostředí.
EURO: Takové testy se dosud nedělaly?
ŠVARC: Jistěže ano, ale spíš nahodile a jen u látek, kde se škodlivý vliv předem předpokládal. Teď ovšem budeme muset mít tyto registrace a testy pro všechny chemikálie, které chceme prodávat na trzích Evropské unie.
EURO: Budou to stejně nákladné a dlouhé zkoušky jako u léků?
ŠVARC: Nároky možná budou nižší, ale i tak je to pro český chemický průmysl obrovská zátěž. Zatím náklady odhadujeme na několika desítek miliard korun, ale například Francouzi již vypočítali, že je zavedení systému REACH, což je zkratka pro připravovaný zákon Evropského parlamentu, přijde na 29 až 54 miliard eur.
EURO: Není tak trochu podraz, že se o těchto nákladech dovídáme až po referendu o vstupu do Evropské unie?
ŠVARC: Se vstupem do unie to přímo nesouvisí. Nové registrace a testování bude potřebovat každý, kdo bude chtít dodávat chemické výrobky na trh zemí Evropské unie. Pro nás je to největší odběratel, takže je naopak výhoda, že se můžeme k připravované směrnici vyjádřit a případně snažit, abychom vyjednali měkčí podmínky.
EURO: Jak je můžete změkčit?
ŠVARC: Věřím, že se nám to podaří spolu s ostatními kandidátskými zeměmi v rámci připomínkového řízení. Kromě toho i západní průmyslové svazy upozorňují, že směrnice je příliš tvrdá. Že se systém od původní myšlenky příliš odchýlil, je hodně byrokratický, a tím pádem i zbytečně drahý. Náklady na jeho zavedení jsou pro menší a středně velké výrobce příliš vysoké a mohou pro ně představovat existenční ohrožení.
EURO: Co se konkrétně v evropské směrnici navrhuje?
ŠVARC: Chemické látky budou muset projít procesem testování a registrace. Příslušný atest si musejí výrobci zajistit sami, na své náklady. Proces je rozložen do delšího období – zatím se navrhuje, aby atest musely mít do konce roku 2005 látky prodávané ve větším objemu než deset tisíc tun za rok a v roce 2020 nad jednu tunu.
EURO: O jaké testy půjde?
ŠVARC: Testování se má obecně týkat účinků látek na zdraví člověka a životní prostředí, a to i dlouhodobých. Do systému by odhadem spadalo na 30 tisíc chemikálií, které jdou na trh. Naše první připomínky se vztahují k omezení počtu těchto látek a budeme zřejmě prosazovat i úlevy, pokud jde o termíny pro kandidátské země.
EURO: Je nějaká šance, že by se okruh testovaných látek zúžil?
ŠVARC: Zatím jsou mezi nimi i meziprodukty, které neopustí chemickou továrnu a polymery, jež obecně žádné nebezpečné vlastnosti nemají. Český svaz chemického průmyslu by rovněž chtěl prosadit, aby se ze systému vyřadily látky, které se využívají jen pro výzkum.
EURO: Máte už nějaké signály, že byste mohli být úspěšní?
ŠVARC: Návrh směrnice jsme dostali teprve před měsícem, ale první rámcové připomínky jsme už připravili.
EURO: Vidíte vůbec v zavedení systému nějaký přínos?
ŠVARC: Určitě ano. Zmapuje skutečně nebezpečné látky a vyvolá tlak na přísnější bezpečnostní předpisy. Tím by mohl pomoci vrátit chemickému průmyslu důvěru občanů a také pomoci odstranit zbytečné obavy z látek, které zdraví ani přírodu neohrožují.
EURO: Osobní otázka na závěr: Jakého investora byste přál Unipetrolu?
ŠVARC: Určitě bych dal přednost silné firmě z oboru. Domnívám se, že portfoliový nebo finanční investor bude chtít návratnost příliš rychle. Některé podniky Unipetrolu, pokud by se měly dostat na špičku, potřebují dlouhodobou strategii, čili i návratnost rozloženou do delšího časového období.
