Rodinný byznys se přizpůsobí i složitější době, potvrzuje příběh české značky Kama
Když si běžkařka Kateřina Neumannová pro přebírání zlata na mistrovství světa v německém Obersdorfu v roce 2005 nasadila čepici značky Kama, u jejího výrobce se pak netrhly telefony. Lepší reklamu by si malá česká firma nemohla přát. Dostat se na hlavy špičkových sportovců je dnes už mnohem složitější. Nestačí „jenom“ závodníky obléknout, ke sportovnímu šatníku je třeba připojit také finanční sponzoring.
Za takových startovních podmínek se rodinná firma Kama ani nesnaží soutěžit se silnější zahraniční konkurencí. V kvalitě výrobků si to ale s nimi může s přehledem rozdat. Na ní totiž rodinný podnik staví a za dvaadvacet let vyrostl díky tomu, že se nesnažil svézt se na módní vlně levného zboží. Laťku kvality drží vysoko i proto, že čepice, svetry, rukavice a další doplňky vyrábí v Česku, ne v Asii jako řada jiných českých firem.
v rusku frčí vzory Zakladatelka firmy Mahulena Pertlová prohlíží štosy čepic pečlivě, jako by kontrolovala zavazadlo své dcery nebo syna před cestou na druhý konec světa. „To je zásilka pro švýcarského zákazníka, kterému jsme šili čepice na zakázku. Budou se prodávat ve Švýcarsku a Rakousku,“ vysvětluje „máma“ Kamy osobní asistenci při výstupní kontrole. Vyrábět zboží pod cizí značkou a v přesném provedení na přání odběratele není pro Kamu typické. Do světa prorazila jako česká značka a tu chce neustále posilovat.
„Stále slyšíme o tom, jaká je těžká doba, že lidé šetří a nenakupují. Nevíme, co bude, proto se nebráníme zakázce pod jinou značkou,“ říká Pertlová. Doléhá na ni zodpovědnost za 22 zaměstnanců a nepřímo i další desítky lidí ve dvou tuzemských firmách, které pro Kamu šijí svetry a další zboží. Potíže s odbytem nepociťuje, pouze se zákazníci průběžně mění. Zhruba 60 procent produkce pražská firma vyváží do 25 zemí, v posledních letech se nejlépe daří exportu do Ruska. Že by mu pomáhal i název Kama, jméno velké ruské řeky?
„Rusové od nás chtějí všechno, hlavně hodně teplé věci. Mají rádi vzorované svetry a čepice, zatímco v západní Evropě jsou žádané spíš jednobarevné,“ porovnává Jiří Pertl, který se k manželce připojil hned v začátcích podnikání. Oceňuje, jak funguje systém prodeje na ruský trh. Už dvanáct let tam spolupracují s velkým distributorem – rodinnou firmou z Moskvy, která zastupuje třicítku světových značek po celé zemi. Na týden sezve výrobce sportovního zboží a svých 250 obchodních partnerů z různých koutů velmoci. Zavalí je informacemi o nabízeném sortimentu. Během pár dnů pak přijde do Prahy souhrnná objednávka na celou sezonu pro celé Rusko. Oblékli první Andorru Kama oblékla českou výpravu na olympiádě v Turíně v roce 2006, později už neměla tu čest. Svetry s nezaměnitelným rukopisem z designérské dílny Mahuleny Pertlové, pro niž jsou typické norské vzory, ale na olympiádě ve Vancouveru nechyběly. Vybrala si je delegace Andorry, která šla při slavnostním otevření her jako první. „Raději bychom oblékali Čechy,“ poznamenávají majitelé značky Kama. Dlouholetý partner Jizerské padesátky bude vidět také na mistrovství světa v biatlonu, které se příští rok v únoru uskuteční v Novém Městě na Moravě. Díky českému emigrantovi v Kanadě je Kama partnerem tamního národního biatlonového týmu.
Sportovní, outdoorové i městské oblečení od Kamy je sice ryze česká práce, materiály jsou ale výhradně z dovozu. Pletací příze firma nakupuje u rakouské firmy Schoeller, používá také funkční membrány od firmy W. L. Gore & Associates i dalších známých značek. „To, že jsme dostali od Gore licenci na Windstopper a Gore-Tex, nám otevřelo cestu na Západ. Do té doby se tam na nás dívali dost nedůvěřivě,“ vzpomíná Pertlová. Roky, kdy mezi největší zahraniční zákazníky patřilo Německo, odnesla silná koruna a hlavně krize. Od roku 2008 objemy dodávek do západní Evropy významně poklesly.
Teplá zima horší než krize Příběh úspěšné rodinné firmy je přímo čítankový. První čepice upletla Mahulena Pertlová na domácím stroji během mateřské dovolené. Protože se líbily, vytvořila další pro příbuzné a známé. Poptávka z tehdejšího hladového socialistického „trhu“ popohnala domácí výrobu do pokročilejší fáze. Za první vydělané peníze koupili manželé Pertlovi profesionálnější pletací stroj japonské značky a na začátku roku 1990 už spolupracovali se šedesátkou domácích pletařek, které nebyly tak obchodně aktivní a vyhovovalo jim, že se někdo postará o odbyt. Pořádnou mašinu za několik milionů korun si Kama (její název je složen ze začátků jmen sester Kateřiny a Mahuleny, které se dříve v pletení čepic doplňovaly) pořídila před dvaceti lety na leasing. Firmička z obýváku vyrostla do roku 1999 do podniku s obratem bezmála 33 milionů korun.
„Do roku 2005 obrat rostl, tenkrát přesáhl 57 milionů a zisk se přiblížil 10,6 milionu. Pak přišly teplé zimy, a to je pro nás horší než hospodářská krize. Postupně se ale k číslům z našeho nejlepšího roku vracíme,“ hodnotí dcera Klára. Tak nějak přirozeně dorostla do rodinného byznysu, stejně jako syn Adam, který své výtvarné sklony přenesl ze street artu do designu snowboardových čepic řady Kamakadze. Adam do firmy přivedl i svou dívku Denisu, která vystudovala oděvní návrhářství. Ekonomická inženýrka Klára, jejíž přítel Honza je obchodním zástupcem pro Českou republiku, má v rodinném podniku s vlastním kapitálem 42 milionů zase nejlepší přehled o číslech. Hlavně ji těší, že kromě jednoho leasingu na auto splatili všechny půjčky, včetně úvěru na stavbu moderní výrobny se sklady a prodejnou v pražském Suchdole. Protože už jim chybějí skladovací prostory, chtěli by objekt o patro zvýšit, s čímž projekt také počítal. Na radnici Prahy 6 ale se žádostí o stavební povolení narazili. Možná proto, že Suchdol je v nemilosti „velké Prahy“. Silně se totiž brání proti stavbě dálnice, která má protnout tuto okrajovou městskou část.
Rezistentní podnikat elé „Chtěli bychom růst a dál řádně odvádět peníze do státního rozpočtu. Po státu jinak nic nechceme, nežijeme ze státních zakázek,“ zdůrazňují manželé Pertlovi, původní profesí pedagogové. Jak o sobě říkají, jsou rezistentní, ale vadí jim spousta věcí. Třeba jak stát hospodaří s penězi, které odvedou na daních. Nebo když se nedodržují pravidla. „Většina podnikatelských subjektů nezveřejňuje své hospodářské výsledky, jak jim nařizuje zákon, a stát s tím nic nedělá,“ poukazují Pertlovi.
Nechápou, že úředník klidně nechá půl roku ležet jejich žádost bez odpovědi. Žádost, kterou jen chtějí rozšířit své podnikání, a tím dál přispívat státu. „Dokážu si představit, co si asi čtenář po přečtení předchozí věty pomyslí,“ poznamenává Pertl. Čemu majitelé Kamy přičítají svůj úspěch? „Neměříme ho jen penězi. Vadí nám, když člověk není ochoten udělat něco málo navíc, naopak podvádí ostatní a jen nastavuje ruku. My takoví nejsme, proto jsme úspěšní,“ vysvětlují si. Když slyší o předražených státních zakázkách od zbraní přes dopravu po IT, také by mohli udělat kulichy pro armádu nebo policii kus za pět tisíc korun.
„Tohle my ale neumíme,“ dodávají Pertlovi.
200 000 čepic a 10 000 svetrů zhruba ušije Kama za sezonu
O autorovi| Táňa Králová • kralova@mf.cz
