Zákony nebrání vzniku mučíren pro seniory. A neumožňují podnikat ani špičkovým ústavům
Ze zpráv ombudsmanky Anny Šabatové, které zveřejnila po návštěvách devíti soukromých starobinců, běhá mráz po zádech. „Přijde-li sem někdo jako zájemce o umístění, nebude nikdo ve společných prostorách fixován. A laskavě se alespoň pokuste,zastlávat‘ fixační pomůcky na prázdných postelích,“ opsala například záznam z denního hlášení v jednom z nich. Všudypřítomný zápach moči a stolice, senioři zamčení na noc v pokojích bez možnosti dovolat se pomoci, neodborný a přetížený personál, pleny místo doprovodu na záchod, dehydratace, studené jídlo v plastových miskách a místo příboru lžíce. I taková je dnešní realita starých lidí.
Za „péči“ v takových ubytovnách, hotelech či penzionech platí senioři a jejich rodiny od 15 do 26 tisíc korun měsíčně - tedy ceny, za které by si jeden představoval úplně jiná zařízení. Podobné excesy paradoxně škodí i těm, kteří by rádi seniorům poskytovali nadstandardní péči. Zákon o sociálních službách totiž v současné podobě nedokáže reagovat na masivní vstup soukromých subjektů do segmentu péče o seniory. Těch nepoctivých, i těch poctivých.
Neviditelní Jak je zákon bezzubý, ukázal naposledy případ Domova U Věže v Nupakách u Prahy. Policie tam provedla na začátku února domovní prohlídku pro podezření z omezování osobní svobody jeho obyvatel a neoprávněného podnikání. Dům plný seniorů s nějakou formou demence nebo Alzheimerovou chorobou nemá kromě podezření ze špatné péče o klienty potřebnou registraci pobytového zařízení typu domova pro seniory. A teď se ukazuje, že není prvním „projektem“ podnikatelky Ladislavy Maťhové. Ve dvou předchozích domovech pro postižené seniory, kde Maťhová působila, dělala ombudsmanka v minulosti kontroly a vždy shodně konstatovala, že nesplňuje standardy sociální a zdravotní péče, která je tam klientům ve skutečnosti poskytována.
Policie šla do domova v Nupakách na udání. Zařízení, která registraci nemají, zůstávají mimo kontrolu státních orgánů jednoduše proto, že se o nich jinak nedozvědí. Po republice jich jsou desítky. Podle odhadu ministerstva práce a sociálních věcí jich může být tak osmdesát. Zranitelní senioři, kteří vyžadují intenzivní péči, i jejich zoufalé rodiny jsou atraktivním terčem podnikání. Provozovatelé domovů penzistům zabavují celý důchod, aniž by jim nechali povinných 15 procent, a od těch, kteří mají státní příspěvek na péči dosahující až 12 tisíc korun, berou i ten. Ombudsmanka všem devíti zařízením, která navštívila, doporučila, aby si registraci opatřila. Nebo skončila. Zároveň dala podnět krajským úřadům, aby zahájily s provozovateli správní řízení, a ve čtyřech případech se obrátila na státní zastupitelství s podezřením na spáchání trestného činu.
Ekonomický nesmysl Potřebnou registraci pobytového zařízení ovšem nemají ani soukromníci, kteří poskytují špičkovou péči a jsou luxusnější a osobnější obdobou státních domovů pro seniory. Současná legislativa nejenže neumožňuje přehled a kontrolu nad starobinci, které zneužívají seniory, ale nepodporuje ani normální tržní prostředí.
I ty privátní domovy, které by na registraci kvalitou péče bez problému dosáhly, o ni nepožádají. V tom okamžiku by totiž spadly pod zákon o sociálních službách, který ale zastropovává jejich ceny. Například celodenní strava může stát maximálně 170 korun, ubytování na den 210 korun a za tu cenu se podle soukromníků kvalitní péče a komfort ubytování poskytovat nedá, natož pak dosahovat nějakého zisku. Ostatně i státní domovy pro seniory přiznávají náklady kolem 25 až 30 tisíc na jednoho obyvatele. Ty jsou ale dotovány státem.
„Je možné, že celý systém čeká na první soudní při. Pokud by nás stát nutil vstoupit do regulovaného prostředí, a zároveň by nám neposkytl stejnou podporu jako jiným, asi by nám nic jiného nezbylo,“ říká ředitel domova, který si kolemjdoucí pletou se zámkem a kde se o každé dva klienty stará jeden pečovatel.
Jméno říci nechce. Aby zbytečně neupozorňoval.
O autorovi| Hana Boříková - borikova@mf.cz
