Nebe na pět částí

20. 3. 2003

Test

Redakčním testem týdeníku EURO na počátku tohoto měsíce prošel Peugeot Partner (EURO 10/2003), a tak když se objevila možnost vyzkoušet v podstatě stejný vůz, jen vyráběný pod značkou Citroen a pojmenovaný Berlingo, nemohli jsme odolat. Tentokrát jsme ale nezvolili benzinovou šestnáctistovku, ale dvoulitrový turbodiesel.
Dva automobily od stejného výrobce, francouzské PSA Peugeot Citroen, mají naprosto shodnou karoserii, a jak zvenčí, tak v interiéru se liší pouze v detailech. Oba vozy mají výborný výhled přes obrovské čelní sklo, oba v kabině disponují velký množstvím odkládacích přihrádek a obrovským zavazadlovým prostorem, oba mají posuvné pravé zadní dveře už v základní výbavě.
Berlingo má ovšem s Partnerem společná nejen pozitiva, ale i nedostatky. V interiéru se tu a tam objeví špatně zpracovaný detail, například páčka otevírání předních dveří. Řadicí páka je zase příliš dlouhá a navíc - a to je horší - řazení není úplně přesné. Automobilka by možná mohla zvážit její posunutí na středovou konzoli, kde je umístěna u mnoha dodávkových vozů.
Odlišnosti mezi Partnerem a Berlingem se však přeci jen najdou. Berlingu například chybí ochranná mřížka předních světlometů s čirou optikou, navozující u Partnera pocit, že se s ním řidič nemusí bát mimo asfaltové silnice vyjet na polní cesty. Do Citroenu je možné si za příplatek pořídit do zavazadlového prostoru vyjímatelný vozík Modubox, aby menší předměty v zatáčkách nepřejížděly ze strany na stranu. Poměrně vysoký vůz, který je původem dodávkou, umožnil návrhářům zapracovat do prostoru nad hlavami pasažérů množství úložných schránek. Tento prvek, u Berlinga nazvaný Modutop, má kromě toho unikátní pěticí pevně ukotvených střešních oken, která vůz prosvětlují a zpříjemňují cestování na delší vzdálenosti. Auto s ním působí o něco komfortnějším dojmem, ale je nutné si připlatit čtrnáct tisíc korun.
Největší změnou byl pro nás tedy motor – dvoulitrový vznětový čtyřválec s přímým vysokotlakým vstřikováním paliva. Výkon 66 kilowattů dává, stejně jako zrychlení z nuly na sto kilometrů za 13,4 vteřiny, tušit, že nejde o nijak divoký agregát. Výrobce se zjevně soustředil na dosažení co nejnižší spotřeby, která bude u potenciálních zákazníků při pořizování Berlinga s turbodieselem jedním z nejdůležitějších parametrů. Kombinovaná spotřeba 5,8 litru na sto kilometrů poskytuje automobilu se šedesátilitrovou nádrží slušný dojezd přes tisíc kilometrů, při dlouhé a šetrné jízdě po dálnici na dovolenou na ni Citroen ujede až 1200 kilometrů. Vhodná cestovní rychlost je zhruba kolem 140 kilometrů v hodině, neboť při dalším zrychlení začíná být v Berlingu hlučno. Příčinou rozhodně není motor, ale horší aerodynamika. Ani při maximální rychlosti ovšem vůz neztrácí dobrou ovladatelnost a přes své rozměry sedí na dálnici dobře. Ke klidnému pocitu z řízení přispívá posilovač s variabilním účinkem, který při vyšších rychlostech omezuje svou působnost, díky čemuž se auto ovládá lépe. Při parkování ve městě se dá přitom volantem otáčet třeba jedním prstem. V zatáčkách na silnicích první třídy se citroen sice naklání poněkud více, řízení nicméně zůstává přesné. O něco lepší nástup by mohly mít brzdy.
Berlingo je velmi variabilní vůz, hlavně co se týče uspořádání vnitřního prostoru. Nabídka výbavy je tak široká, že si každý sestaví automobil na základě vlastních představ. Otázka, zda zvolit Citroen, nebo dát přednost „konkurenci“ od Peugeotu, je bezpředmětná. Stejný vzhled a v podstatě stejné ceny jasně napovídají, že u zákazníka bude rozhodovat hlavně individuální obliba značky a to, zda má raději znak citroenu, nebo lvíčka na přední masce.