Čapí hnízdo, které kdysi vdokumentu Víta Klusáka Matrix AB označil za svůj nejlepší nápad, je pro něj dnes nejhorší noční můrou, přestože řada jeho dalších kontroverzních transakcí je třeba v řádech o nulu či dvě vyšší A protože v případu jde o jeho nejbližší, bere to pochopitelně velmi osobně. Současné události jsou však jen důsledkem jeho vlastního dřívějšího chování, jakkoli si to odmítá připustit.
Každopádně jen z toho, že svého duševně nemocného a spoluobviněného syna uklidil mimo dosah orgánů činných v trestním řízení (diskuse, nakolik to bylo či nebylo nějaké omezování osobní svobody, či dokonce únos, je z tohoto pohledu irelevantní), je vidět, že se Andrej Babiš opravdu bojí. A také se ukazuje, nakolik již mocensky pronikl do policie a jak zesílil tlak na vyšetřovatele a zřejmě i státní zástupce. Někdo ve vedení policie například evidentně neměl zájem o vyšetření toho podivného únosu či poněkud zvláštních prázdnin na Krymu, a tak to nejen příkladně odflákl, ale zabránil i tomu, aby se o tom dozvěděl komisař Nevtípil, který kromě Andreje staršího obvinil i Andreje juniora a vede vůči němu trestní stíhání.
Nakolik toto podivně oddělené vyšetřování odpovídá současným policejním standardům, je ve hvězdách. Podobně zvláštní je velmi laxní postup dozorujícího státního zástupce při získání nezávislého posudku o psychickém stavu obviněného Babiše mladšího. Že to zvenku vypadá jako zametání a maření vyšetřování, je zjevné. Policisté poté, kdy byl brutálně zlikvidován šéf GIBS, odejit Nevtípilův šéf Trojánek a policejní prezident Tuhý si dobrovolně vybral trafiku na bratislavské ambasádě, nepochybně pochopili, kdo je teď tady šéf. Reportéři Seznamu TV jim do toho tak trochu hodili vidle, ato je asi jejich největší zásluha. Pokud byla kauza Čapí hnízdo potichu směrována k zastavení věci, tak teď to prostě nepůjde a žaloba na premiéra České republiky poputuje poprvé ve stoletých dějinách státu k soudu.
Udělá cokoliv
Policie řeší Čapí hnízdo už víc než dva roky a loni v srpnu padla obvinění. Z dosud zveřejněných informací lze usuzovat, že je dostatek důkazů dokládajících konečné vlastnictví Čapího hnízda po celou dobu jeho existence Andrejem Babišem starším. Dotace byla čerpána tudíž neoprávněně a o trestnosti tohoto konání by měl rozhodnout soud. To ale brzdí právě nemoci dvou obžalovaných Babišových dětí a jejich vyhýbání se standardnímu posouzení onemocnění nezávislým lékařem, které policie potřebuje, aby věděla, zda dotyčné osoby vůbec může dál stíhat. Ale také potřebuje vědět, zda je možné očekávat od nich nějaké relevantní svědecké výpovědi, které jsou klíčové pro posouzení subjektivní stránky trestného činu, tedy zda převod akcií byl skutečně konán s úmyslem získat dotaci.
Že Babiš podniká kroky, aby takovému vyšetření zabránil nebo ho oddálil, je z událostí posledních dnů víc než zřejmé. Pokud by tak konala soukromá osoba, byla by to legitimní strategie při obhajobě. Nicméně Babiš je premiér a již demonstroval svou moc nad bezpečnostními složkami opravdu hodně důrazně, což zavání schopností ze své funkce mařit či ovlivňovat vyšetřování.
Tuze drahá reklama
Politická moc, kterou stíhaný premiér disponuje, objektivně brání vyšetření i dalších kauz týkajících se jeho podnikání.
Příkladem mohou být korunové dluhopisy vydané Agrofertem, jejichž nedaněný výnos je významným současným zdrojem příjmů Babišovy rodiny. Kvůli podezření, že šlo o účelovou operaci směřující ke krácení daně, vyhodil Babiše z vlády (přes všemožné obstrukce prezidenta republiky) premiér Bohuslav Sobotka.
Policie k tomuto případu dostala anonymní trestní oznámení a začala vyšetřovat.
Po Babišově vítězství ve volbách si případ pod sebe stáhla Národní centrála proti organizovanému zločinu a případ se vleče. Nyní u Obvodního státního zastupitelství v Praze 4 pokračuje prověřování z trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku.
Mimochodem její původní šéf Mazánek se po Babišově nástupu do premiérského křesla rovněž poroučel od policie. Podstatné pro posouzení kauzy bylo nepochybně i stanovisko finanční správy, které je samozřejmě předmětem daňového tajemství. Nicméně u veřejně činné osoby by měla mít veřejnost nárok přinejmenším se dozvědět, zda šetření prokázalo, že za dluhopisy bylo opravdu zaplaceno, a to nikoli z úvěru poskytnutého Agrofertem či jinou spřízněnou osobou. Zda Agrofert získané peníze skutečně použil na konkrétní investice v daném čase a zda byl úrok výhodnější než jiné úvěrové zdroje.
Podobně bez výsledku je zatím šetření případu financování Farmy Čapí hnízdo společnostmi ze skupiny Agrofert, které si u ní objednávaly reklamu a propagační předměty ve velmi neobvyklé výši. A v době, kdy farma údajně patřila Babišovým dětem, jí zadaly firmy z Andrejova holdingu reklamu za tři sta milionů korun, přestože hlavním předmětem činnosti Čapího hnízda byly pohostinství a hotelnictví.
Takovéto výdaje na reklamu považuje Finanční správa v běžných případech za velmi podezřelé a odmítá je uznat. V řadě případů byli podnikatelé, kteří jasně neprokázali odpovídající plnění, odsouzeni za daňové úniky k vysokým trestům. Ani v tomto případě nevíme, jak dopadlo šetření, přestože i zde padlo trestní oznámení.
Tato záležitost má dokonce mezinárodní přesah, část oněch „reklamních výdajů“ totiž přitekla z Babišových německých firem, kde oprávněnost nákladů zkoumá německá finanční správa. A pokud by něco nebylo v pořádku, mohla by německá vláda disponovat kompromitujícím materiálem na českého premiéra.
Přestože jde o spojence a blízkého obchodního partnera, není to z pohledu státního zájmu úplně banální záležitost.
Pan premiér beneficient
Andrej Babiš nemá jen opletačky s policií.
Největším balvanem, který mu leží na krku, je gigantický střet zájmů a zneužívání pravomocí. Nejprve Transparency International a poté Piráti na něj před časem poslali udání do Bruselu, v němž argumentují, že ačkoli převedl své firmy do dvou svěřenských fondů, dál je ovládá a je jejich reálným beneficientem. Tudíž by tyto firmy neměly na základě platných pravidel pobírat dotace z fondů EU. Agrofert samozřejmě bude tvrdit, že Babiš není ovládající osobou, protože nedrží akcie, ale je nesporně beneficientem fondů a vybral za jejich správce osoby, které jsou s ním existenčně spojeny od začátku jeho podnikání. Že to byla chyba, mu už možná došlo.
Pravdou také je, že vláda, v níž Babiš seděl jako ministr financí, upravovala podmínky přidělování nenárokových dotací tak, aby se k nim v oborech chemie, potravinářství, či zemědělství dostaly i velké firmy, ačkoli do té doby byly určeny jen k podpoře malého a středního podnikání. Výsledkem je, že firmy z holdingu Agrofert prudce navýšily příjmy z dotací a na malé a střední podniky toho zbylo méně. Babišova obrana, že o tom on sám nerozhodoval, je lichá, protože jeho hnutí ANO bylo součástí vlády a spoluurčovalo její agendu a dotační politiku.
Brusel už jednou prostřednictvím protikorupčního úřadu OLAF Babišovi pořádně zatopil a může to udělat znovu, zvlášť pokud by nebyl dost proevropský. Dlouhodobě se však s fenoménem Babiš lze vypořádat jedině standardní politickou cestou ve volbách. Český volič zkrátka musí pochopit, co je skutečným cílem Babišovy politické kariéry. Pokud to za něj neučiní soudce v kauze Čapí hnízdo. Tomu je ale v našich aktuálních podmínkách dost těžké uvěřit.
Brusel už jednou prostřednictvím protikorupčního úřadu OLAF Babišovi pořádně zatopil a může to udělat znovu, zvlášť pokud by nebyl dost proevropský. Andrej Babiš nemá jen opletačky s policií. Největším balvanem, který mu leží na krku, je gigantický střet zájmů a zneužívání pravomocí.
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
