Zahájení insolvenčního řízení znamená komplikace. Nejen pro dlužníky, ale i pro jejich věřitele. Ti by si proto měli své obchodní partnery hlídat. Pečlivější by měli být i při podepisování a datování smluv. Uvedení přesného času ve smlouvě totiž může zachránit miliony.
Autor: Martin Siebert
Již téměř rok a půl je účinný nový insolvenční zákon. V lednu 2007 nahradil zákon o konkurzu a vyrovnání z roku 1991. Nová úprava úpadkového práva představuje pro věřitele nepochybně efektivnější nástroj k vymáhání pohledávek vůči insolventním dlužníkům. Na druhé straně však klade na věřitele zvýšené nároky – zejména na poli prevence případných ztrát.
Pouhá čtyři procenta
V rámci samého insolvenčního řízení už mají věřitelé, jejichž pohledávka není zajištěna (například zástavním právem), zpravidla smůlu. Dosáhnou pouze na zlomek z celkové výše své pohledávky. A to i tehdy, pokud v rámci řízení při vymáhání své pohledávky nic nezanedbají. Míra uspokojení nezajištěných věřitelů se dlouhodobě pohybovala okolo čtyř procent jejich původní pohledávky.
Se zahájením insolvenčního řízení je mimo jiné spojen účinek, jehož účelem je ochrana věřitelů před dlužníkem. Dlužník, který si uvědomuje svůj úpadek, může mít silnou motivaci „urvat“ co nejvíce ze svého zbývajícího majetku pro sebe nebo osoby, které jsou jeho srdci poněkud bližší než věřitelé. Po zahájení řízení proto nesmí nakládat se svým majetkem neobvyklým způsobem. To znamená, že nesmí dělat podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení svého majetku a nesmí jej podstatně zmenšovat. To si může dovolit jen ve výjimečných případech – například snaží-li se odvrátit hrozící škodu.
Tento zákaz se nicméně vztahuje pouze na situaci, kdy na sebe podá insolvenční návrh dlužník sám. Dlužník má ovšem dobrý důvod, aby to udělal. Pokud je v úpadku a návrh nepodá, vystavuje se poměrně drakonické sankci v podobě striktní odpovědnosti za škodu. Tato odpovědnost přitom stíhá též členy jeho managementu. Na rozdíl od předešlé právní úpravy je navíc management dlužníka tím, kdo musí prokázat, že škodu nezpůsobil. Ve spojení s návrhem věřitele se zákaz uplatní pouze tehdy, pokud soud vydá předběžné opatření, jímž dlužníka omezí v nakládání s jeho majetkem. K tomu však dochází poměrně často.
Snadno vyhozené peníze
Právní úkony, jimiž dlužník soudní nebo zákonný zákaz poruší, jsou pak vůči jeho věřitelům neúčinné. Převede-li tedy dlužník po zahájení insolvenčního řízení například svou nemovitost na třetí osobu, nebude mít převodní smlouva vůči věřitelům žádné účinky. To znamená, že nabyvatel bude povinen nemovitost vydat zpět do majetkové podstaty dlužníka, jež slouží k uspokojení věřitelů. Stejně tak by byla vůči věřitelům neúčinná například i nájemní smlouva zatěžující dlužníkovu nemovitost nebo smlouva zástavní.
Popsaná pravidla stanoví zákon. Osoba, která s úpadcem uzavře kupní či jinou smlouvu, na ně může těžce doplatit. Vzhledem k neúčinnosti smlouvy bude nucena vrátit obdržené plnění – tedy například koupenou nemovitost či zboží. Částku zaplacenou jako protiplnění (kupní cenu) ale neobdrží zpět automaticky. Nárok na její vrácení bude muset přihlásit jako svou pohledávku do insolvenčního řízení. Ta pak bude uspokojena poměrně – stejně jako pohledávky ostatních věřitelů. Výsledkem tak může být stav, kdy se smluvní strana nestane vlastníkem koupené věci a z uhrazené kupní ceny obdrží zpět pouze například zmíněná čtyři procenta.
Jak však této neblahé situaci předcházet? Před každou významnější obchodní transakcí lze doporučit důkladnou lustraci obchodního partnera prostřednictvím insolvenčního rejstříku (je veřejně přístupný na adrese www.justice.cz).
Den už dnes nestačí
Účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění příslušné vyhlášky v insolvenčním rejstříku. Vyhlášku je soud povinen zveřejnit nejpozději do dvou hodin poté, kdy mu došel insolvenční návrh. Ani zjištění, že vůči obchodnímu partnerovi nebylo před podpisem určité smlouvy zahájeno insolvenční řízení, nám ovšem ještě nedává jistotu, že následně nebude insolvenčním správcem zpochybňována účinnost této smlouvy.
Nelze totiž vyloučit, že nepoctivý obchodní partner na sebe podá ještě týž den, kdy byla smlouva podepsána, insolvenční návrh. Stejně tak nelze vyloučit, že insolvenční návrh podá na obchodního partnera některý z věřitelů. Soud může vzápětí vydat předběžné opatření, jímž omezí obchodního partnera v nakládání s jeho majetkem.
Smlouvy bývají standardně datovány pouze dnem uzavření a nikoliv též hodinou a případně i konkrétní minutou. S ohledem na to existuje potenciální riziko, že insolvenční správce bude příslušnou smlouvu považovat za uzavřenou až po zahájení řízení – a tedy za neúčinnou. Proto lze doporučit, aby u významnějších obchodních transakcí byl k podpisům smluvních stran připojen přesný čas podpisu smlouvy počítaný na minuty.
Pozor na to, komu platíte
V dané souvislosti je třeba upozornit též na jeden významný aspekt nové úpravy úpadkového práva – zákon neobsahuje výslovná pravidla týkající se odpovědnosti dlužníka, respektive jeho managementu za škodu či jinou újmu způsobenou bezdůvodně podaným insolvenčním návrhem. Takové jednání není zřejmě postižitelné ani podle norem stávajícího trestního práva. Vzhledem k tomu může být zajímavé položit si otázku, nakolik lákavá je pro solventní osoby možnost zneužití insolvenčního řízení k vlastnímu prospěchu.
Určité riziko spojené se zahájením insolvenčního řízení proti obchodnímu partnerovi hrozí rovněž po uzavření obchodní smlouvy – tedy ve fázi plnění závazků. I v této době se jistě vyplatí obětovat několik sekund či minut prověření, zda vůči partnerovi nebylo zahájeno insolvenční řízení. Pokud ano, je třeba okamžitě zjistit, zda nebylo vydáno předběžné opatření ukládající povinnost plnit závazky ustanovenému předběžnému správci namísto obchodnímu partnerovi.
Kdyby totiž osoby mající závazky vůči dlužníkovi takové předběžné opatření ignorovaly, riskovaly by. Jestliže by plnily svůj závazek obchodnímu partnerovi, mohlo by se stát, že závazek nezanikne a budou muset zaplatit ještě jednou – tentokrát už předběžnému správci.