NEBEZPEČÍ VE SVĚTĚ NETĚŠÍ ANI MĚ

Vlašimská munička Sellier & Bellot zažívá dobré časy, letošní obrat i kvůli horší bezpečnostní situaci ve světě dosáhne 4,3 miliardy korun. „Situace je už dlouho taková, že co vyrobíme, to prodáme,“ raduje se její šéf Radek Musil.

Letos v březnu ve Vlašimi slavili. Ministerstvo obrany podepsalo s tamní firmou Sellier & Bellot smlouvu, podle níž si může vojsko do roku 2021 nakoupit od firmy munici za tři miliardy korun. Za kontrakt lobboval i Miloš Zeman, na jeho transparentní účet pak munička poslala 200 tisíc korun. Šéf společnosti Radek Musil říká, že nešlo o poděkování, byl to prý příspěvek na charitu.

Říká se, že současná bezpečnostní situace ve světě je nejhorší od konce studené války. Co to znamená pro výrobce munice?

Znamená to, že řada států začala brát svou obranu a armádu vážně. Včetně členů NATO a evropských států. Mluvím především o závazku vydávat dvě procenta HDP na obranu, na jehož dodržování začal nyní trvat Donald Trump.

A co ta situace dělá s vámi jako s ředitelem muničky?

Především jsem člověk a pak teprve ředitel. Takže ze současné situace nemám radost, stejně jako ji nemůže mít nikdo další.

Pohled byznysmena nepřevažuje?

To je totéž, jako kdybyste se zeptal šéfa pohřebního ústavu, kterému přejeli tetičku, zda má z byznysového pohledu radost nebo aspoň smíšené pocity. (smích) Navíc každá válka byznys ničí. Nám obchodně nejvíc vyhovuje, když armády cvičí, ale je mír. Každopádně v posledním období jsme každých pět let zdvojnásobili výrobu a naše výrobní kapacity byly plně vytíženy. Náš hlavní problém tedy nejsou a nebyly zakázky, nýbrž kapacita.

Většinu munice vyvážíte, kam nejvíc?

Třetinu naší produkce prodáme v USA. Pokud by se ovšem země EU počítaly jako jeden stát, naprosto by dominovala. Celkem obchodujeme se 75 zeměmi světa. V jistém smyslu rekordní zemí – a tedy naším nejlepším zákazníkem – je Grónsko. Prodáváme tam 29 střel na jednoho obyvatele. Gróňanů je ale málo. Míří tam hlavně celoplášťové lovecké střely, které způsobí hladký průstřel zvířete. Jsou to zkrátka velmi dobří lovci.

Pokud mluvíme o Spojených státech, zaměřuje se na ně stále více českých zbrojařů…

I náš obchod tam roste, ale jen díky civilnímu trhu. Pokud byste chtěl dodávat munici tamní armádě, musel byste být americkou firmou.

A co tam postavit dceřinku?

My chceme stavět tady, ve Vlašimi. I příští rok nás čekají práce na rozšiřování kapacit.

Tak jste třeba využili 1,2miliardovou pobídku od CzechInvestu z roku 2015?

Za tyto peníze jsme postavili novou výrobní halu, kterou jsme zprovoznili loni v srpnu.

I díky ní stoupl váš letošní obrat na 4,1 miliardy korun?

Takový byl plán, ale výhled je nakonec téměř 4,3 miliardy.

Čím to?

Díky kapacitě. Díky tomu, že jsme dokázali tolik střel vyrobit. Situace je už dlouho taková, že co vyrobíme, to prodáme.

Kam až můžete růst?

Příští rok chceme výrobu ještě o něco navýšit, ale pak si dáme na pár let oddech. Naším „domácím úkolem“ bude ještě zkvalitnit vnitřní produkční procesy. A až se naše předpoklady začnou naplňovat, vrátíme se zase k rozšiřování výroby. Ale dobře víme, že žádný strom neroste až do nebe.

S jakým ziskem letos počítáte?

Omlouvám se, ale zisk my nekomentujeme.

Třeba před deseti lety jste zveřejnili, že při 1,2miliardovém obratu jste vytvořili zisk 90 milionů.

Dnes je to už jiné. Naše mateřská společnost Companhia Brasileira de Cartuchos (CBC) vydala v USA obligace a ty mají přesná pravidla, kdy zveřejnit určitá čísla. Ve skupině jsme si řekli, že o zisku nebudeme mluvit. Každopádně je vyšší než v roce 2007.

Čili když za tu dobu obrat vystoupal zhruba třiapůlkrát, může být zisk 315 milionů korun?

To je hezká úvaha, ale nebudu ji komentovat.

V roce 2009 došlo ke střídání vlastníků, skupina Wotan Invest prodala muničku za zhruba jednu miliardu korun brazilské společnosti CBC. Jak tenhle krok vnímáte zpětně?

Je překvapivé, že k Brazilcům máme s českou mentalitou velmi blízko. V řadě věcí uvažujeme podobně. Máme k nim mentálně rozhodně blíž než k Američanům či Němcům. Sice nevím, jak rychle by naše firma rostla s jiným vlastníkem, ale myslím si, že směr by byl přibližně stejný.

V čem je hlavní výhoda téhle nadnárodní rodiny?

V mezinárodním přesahu. Když se třeba soustředíte na velký vojenský tendr a vyhrajete ho, jste pak na něm jako výrobce závislý – a zároveň ztrácíte schopnost obsluhovat menší zákazníky. Když zakázka skončí, máte propad v tržbách a nevíte, co s volnou kapacitou. Zato když jste členem větší rodiny, nemusíte se bát pustit se do velké zakázky, protože vám ostatní v případě potřeby mohou přenechat místo na jiném trhu.

To znamená, že výrobky se značkou Sellier & Bellot se dělají i v jiných fabrikách CBC?

Teoreticky by mohly, ale prakticky se to neděje. Munice je licencované zboží a jako takové musí mít spoustu povolení. Bylo by to složité.

Když se objevily zprávy, že firmu má koupit CBC, velký konkurent, vzbudilo to obavy?

Právě fakt, že Sellier & Bellot byl pro CBC velkou konkurencí, představoval jeden z hlavních důvodů nákupu. V hlavách lidí sice kolovaly tisíce spekulací o tom, že Brazilci Vlašim zavřou, ale to by přece bylo nelogické. Když se nad tím zamyslíte ekonomicky, proč zavírat konkurenta, který už konkurentem není, a můžete s jeho pomocí vydělávat peníze? Vlašim pořád zůstává místem, kde se tvoří intelektuální přidaná hodnota. Máme tu svůj vývoj, strategické oddělení i marketing. V tomto smyslu jsme zůstali českou firmou.

Stává se často, že se v tendrech potkáváte se sesterskými firmami?

Ano, vždycky se ale domluvíme. I když si někdy konkurujeme, jsou oblasti, kde je něco takového hloupost. Třeba v Jižní Americe. Nebo kdyby nám chtěli Brazilci konkurovat v Česku, mrzelo by mě to, je to náš domácí trh. My do Brazílie a do Německa v podstatě také nechodíme.

A řevnivost mezi výrobci v CBC panuje?

To si pište, velká. A zdravá.

Jak jste na tom nyní se zaměstnanci? Chybějí?

Nejpřesnější charakteristika je, že nemáme žádné agenturní zaměstnance. Od začátku roku jsme přijali 76 lidí.

Jde o absolventy, nebo i starší pracovníky?

Všehochuť. Je mnohem těžší přijímat lidi než dříve. Rádi bychom měli větší výběr. V podstatě je to tak, že každý, kdo má chuť pracovat, dostane šanci.

Zkoušeli jste stipendia pro studenty?

Zkoušeli, ale nefungovalo to. Bavili jsme se s vlašimským učňákem. Jedna firma s tím začala, chtěli jsme se připojit, ale během zkoumání konceptu jsme zjistili, že i když nabízíte finanční stipendium, děti, respektive jejich rodiče, na to neslyší.

Odkud tedy berete lidi?

Je tady velký učňák kuchař-číšník. Možná nebudete věřit, my jsme největším zaměstnavatelem kuchařů na okrese. Nástrojáře ale samozřejmě z kuchařů neuděláte.

Která profese vám chybí nejvíc?

V tuto chvíli asi elektrikář.

Jaká je nyní průměrná mzda v Sellier & Bellot?

Od ledna do srpna 2017 to bylo 27 850 korun.

Letos na jaře s vámi ministerstvo obrany uzavřelo rámcovou smlouvu na munici za tři miliardy. To muselo potěšit, ne?

Náš vedoucí vývoje prohlásil, že je to pro něj zadostiučinění. Ve všech zemích NATO platí, že kde je domácí výrobce, armáda nakupuje pouze u něj. V jiných odvětvích to nepovažuji za správné, ale u obrany to smysl má. Když se totiž začne kupovat to nejlevnější, jste odkázáni na zahraniční dodavatele a nemáte žádnou jistotu, že vám zboží vždycky dodají. Rámcová smlouva umožní, že se na zakázky lépe připravíte, nemusíte držet kapacitu a mít krátký čas na výrobu. Držet kapacitu je pro nás strašně drahé, protože musíte odmítat jiné zakázky.

Když se ozve armáda, jak dlouho máte na výrobu?

To je různé. Potvrdit objednávku na příští rok nám mají v lednu, ale potom může armáda ještě po domluvě doobjednat.

Kolik munice by mohli vojáci odebrat v roce 2018?

Máme zatím jen indikace, že by to mělo být za více než letošních 300 milionů. Konkrétně ale nevím.

A podaří se ty tři miliardy vyčerpat do roku 2021?

To je otázka. Možná ani ne.

S armádami, včetně té české, jste obchodovali i přes alianční agenturu NSPA. Bylo to složité?

Bylo to komplikovanější, co se týče komunikace. NSPA má vyloženě nerada, když firmy komunikují přímo s konečným zákazníkem. Toho my ale musíme kvůli licenci znát. A navíc je divné, když české armádě dodáváte přes lucemburskou agenturu. Přímý kontakt je pro obě strany velkou úlevou.

Loni v dubnu ve vaší firmě prezident Miloš Zeman prohlásil, že se za takový přímý kontrakt mezi armádou a vámi přimluví. Pomohla tedy jeho slova?

On to řekl před novináři a všichni to pak napsali. Takže to asi velmi pomohlo.

I proto jste pak na jeho účet poslali 200 tisíc korun?

Ty peníze jsme neposlali na jeho účet, ale primárně na charitu. Podporujeme víc charitativních projektů a Klokánci, na které šly peníze, o kterých mluvíte, jsou projektem, jemuž rozumím. Třeba na volební kampaň bychom peníze nikdy nedali.

Zemanův účet původně sloužil k umoření státního dluhu, až později jej zaměřil na podporu Fondu ohrožených dětí. Se státním dluhem byste Zemanovi nepomohli?

Ne, to by asi úplně neklaplo.