Nezbytným předpokladem úspěchu je proveditelný byznys plán
Začínají se sice objevovat zprávy, že se některá průmyslová odvětví již dotkla dna, ale počet podniků ve finančních problémech nadále poroste. Ze zkušeností s krizemi v západní Evropě totiž vyplývá, že počet ohrožených či krachujících firem kulminuje s více než ročním zpožděním za ekonomickým cyklem.
Česká republika zažívá opravdovou hospodářskou krizi poprvé. To se projevuje nižším používáním standardního řešení, jímž je v západní Evropě restrukturalizace firmy. České firmy však nevědí, co si pod ní představit. Nebo to vědí, ale otálejí s ní.
Rozdíly
Restrukturalizaci lze rozdělit na provozní a finanční. Kvůli pochopení rozdílu mezi nimi je třeba rozlišit, zda je firma „zdravá“, nebo „nemocná“ a má-li „dobrou“, či „špatnou“ rozvahu. Zdravá firma dokáže generovat kladný provozní peněžní tok před uspokojením dluhové služby. Pokud dluhovou službu navíc dokáže těmito prostředky uspokojit, má firma i dobrou rozvahu. Přesněji řečeno dobrou strukturu kapitálu a dluhu.
Nemocnou firmu je třeba uzdravit – provozně restrukturalizovat. Musí totiž být nejdříve životaschopná nebo mít aspoň potenciál se takovou stát například během šesti až osmnácti měsíců. A až poté lze uvažovat o finanční restrukturalizaci – o řešení nadměrného dluhu v rozvaze. Řečeno jinak, finanční restrukturalizace – kapitálu a dluhu – má smysl pouze u zdravé či uzdravení schopné firmy se špatnou rozvahou. Nemocná firma, kterou nelze uzdravit, by naopak měl být co nejdříve zlikvidována, protože její hodnota bude jen klesat.
U zdravé či uzdravení schopné firmy se špatnou rozvahou je třeba začít s finanční restrukturalizací co nejdříve. Jinak bude mít sklon dávat peníze potřebné na stabilní chod primárně na platbu úroků a jistiny. To je logické, neboť banky jsou pro ni klíčovým partnerem. To však nevyhnutelně povede ke kumulaci běžných závazků, odkládání nezbytných investic, erozi marží i k poklesu reputace a výkonnosti firmy. Pokud tento trend bude pokračovat, stane se brzy ze zdravé firmy nemocná.
Tři metody
Finanční restrukturalizace není nic jiného než dohoda s věřiteli o nápravě velikosti, splatnosti nebo struktury dluhu, aby se firma stabilizovala, našla prostor pro další fungování, a tím se snížilo riziko ztrát věřitelů. Lze udělat v principu tři věci. Za prvé dohodnout se s věřiteli na výměně dluhu za nový s jinou splatností nebo strukturou. Za druhé nalézt investora, který posílí kapitál, a z vložených peněz splatit část dluhu. A za třetí kapitalizovat část dluhu.
První metoda je v ČR nejčastější. To je logické, protože většinu problémů způsobil pokles poptávky. To by však měl být dočasný jev. U mnoha zdravých firem proto může stačit odložení splatnosti dluhu nebo změna jeho struktury. A až krize pomine, zdravá firma bude schopná dluh splatit.
Druhá metoda – vstup nového kapitálového investora – zatím v ČR příliš nefunguje. Investor obvykle požaduje, aby věřitelé za vložení nových peněz do ohrožené firmy prominuli část dluhu. V současné době není na trhu mnoho investorů ochotných investovat do ohrožených firem. Případně se nějaký najde, ale vzhledem k rozdílným očekáváním mezi ním a věřiteli nebo původním akcionářem ohledně hodnoty podniku se nedohodnou. Častěji firmu kapitálově podpoří současný akcionář.
Poslední metoda – kapitalizace části dluhu – zatím v ČR nefunguje vůbec. Dle zákona o bankách jim sice dnes nic nebrání v držbě majetkových podílů, ale budou se zdráhat kapitalizovat úvěrové pohledávky zejména z regulatorních důvodů a kvůli neochotě, případně neschopnosti řídit firmy jako jejich akcionáři. Banky budou spíše hledat investory či investiční manažery, kteří dluh převezmou a potřebným způsobem restrukturalizují.
Výhody a špatná řešení
Vstup nového investora nebo kapitalizace dluhu však budou muset být stále častěji používanými metodami finanční restrukturalizace. Pouhé odložení dluhu totiž v mnoha případech nebude stačit, neboť tím se problém nevyřeší. Pouze se bude odkládat do budoucna a kumulovat. To může způsobit, že i zdravé firmy se špatnou rozvahou dříve či později skončí v insolvenci.
Firmu v insolvenci lze i dnes finančně restrukturalizovat, což přináší mnoho výhod – například přenos rozhodovací pravomoci z akcionářů na věřitele. A také tu, že proces restrukturalizace je strukturovaný, řídí jej soud a zejména všichni věřitelé – nejen banky – participují na prominutí dluhu. Obecně je však insolvence špatným řešením pro zdravé nebo uzdravení schopné firmy se špatnou rozvahou.
Je-li firma v insolvenci, má to negativní dopad na její reputaci a výkonnost. Nejlepší zaměstnanci se začnou poohlížet po jiném zaměstnavateli a zákazníci hledat alternativního dodavatele. To se dříve či později projeví. A způsobené škody obvykle převáží nad výhodami soudem řízeného procesu.
Klíčové předpoklady
Ať už se finanční restrukturalizace provádí nebo neprovádí v rámci insolvenčního řízení, nezbytným předpokladem jejího úspěchu je proveditelný byznys plán. Ten však musí vycházet z reálných předpokladů, reflektovat náklady a přínosy provozně-restrukturalizačních opatření a potvrzovat životaschopnost firmy.
Klíčovým faktorem úspěchu je však také aktivní a racionální komunikace mezi zainteresovanými stranami – zejména mezi akcionáři a věřiteli – kvůli korektní dohodě.