Nebuďme hysteričtí

Ústavní smlouva EU působila dojmem puče, říká vůdce polské opozice

Jan Rokita (46). Přední kandidát na post polského premiéra, pokud jeho Občanská platforma v září zvítězí v polských parlamentních volbách. V současnosti vede její poslanecký klub. Rokita pochází z Krakova, vystudoval práva. V roce 1980 byl zvolen šéfem polského Nezávislého svazu studentů. V roce 1986 zatčen a později zažaloval státní bezpečnost. Prokázal, že se při zatýkání dopustila nezákonností, a soud vyhrál. Působil v opozičním odborovém hnutí Solidarita. V letech 1992 a 1993 byl šéfem úřadu vlády Hanny Suchocké. Později se jako poslanec věnoval zvláště boji proti zločinnosti a korupci. Právě důraz na právo a pořádek je v současnosti jedním z hlavních pilířů programu Občanské platformy. Ta kombinuje silně liberální ekonomické prvky s konzervativním programem v takových záležitostech, jakými jsou role rodiny, křesťanské církve či třeba genetický výzkum. Rokita je proslulý svým humorem a kulinářským uměním, matka ho naučila péct výborné dorty. Je ženatý a má dceru Kasiu.

EURO: Polská Občanská platforma se v lecčem podobá české Občanské demokratické straně. Také se stavíte proti evropské ústavní smlouvě, ačkoliv vaši voliči jsou považováni za proevropské. Myslíte, že to je správná politika? ROKITA: V Občanské platformě skutečně máme vůči ústavní smlouvě výhrady, o kterých jsem vždy otevřeně mluvil. Nám by se velmi líbila hluboká a opravdová integrace evropského kontinentu. Nejsme proti integraci. Do značné míry jsme stoupenci tradiční křesťansko-demokratické vize, vycházející ještě od bývalého německého kancléře Helmuta Kohla.

EURO: Teď mluvíte o integraci, nikoliv o ústavě… ROKITA: Ano. Podporujeme dokumenty a smlouvy, které prohlubují integraci. Pokud jde o ústavu, měli jsme s ní dva problémy. Za prvé jsme nevěřili, že může v Evropské unii projít. Ústava vždy působila dojmem jakéhosi puče ze strany některých francouzských a německých politiků, kteří ji chtěli zavést „par force“, silou. Za druhé se nám ústava nelíbila proto, že snižovala vliv středně velkých zemí - takových jako Polsko - v rozhodovacím procesu. Byli jsme skeptičtí vůči samotnému textu, ale současně jsme velmi dbali o to, abychom zachovali proevropskou optiku, abychom z odporu vůči konstituci nesklouzli k odporu vůči samotné Evropě. Taková souvislost tady neexistuje, je to přesně naopak. Evropa se ponořila do jisté politické krize kvůli příliš rychlému, uspěchanému a nedomyšlenému ústavnímu projektu.

EURO: Ale je to tak, že lidé, kteří budou volit vaší stranu, by v referendu hlasovali pro ústavní smlouvu? ROKITA: Občanská platforma má nejvíce proevropské voliče v Polsku. Byli jsme hlavní silou pro integraci během referenda o vstupu Polska do Evropské unie. Ve srovnání s francouzskými voliči, kteří ústavní smlouvu zamítli, jsou stanoviska našich voličů v něčem podobná, v něčem odlišná. Francouzi ústavu spojují s liberalizací Evropy a s rozšířením unie, což se jim nelíbí. Našim voličům se liberalizace a rozšíření líbí. V Polsku byla před referendy ve Francii a Nizozemsku převaha stoupenců ústavy drtivá. Teď se to začalo měnit. Poláci si kladou otázku, zda má smysl hlasovat o smlouvě, která nevejde v platnost. Přístup se velmi změnil.

EURO: Říkáte, že v Evropské unii je nyní krize… ROKITA: Krize je, ale nedělal bych z toho přehnané závěry. Neupadal bych do takové hysterie jako politici západní Evropy. Soudím, že krizi nezpůsobilo odmítnutí ústavy, ale něco jiného: Kampaně ve Francii a v Nizozemsku - a také vývoj v Německu - potvrdily, že značná část starých zemí Evropské unie nevěří evropskému projektu, že se bojí jednotné Evropy, že hodlají vystupovat proti prohloubení evropské jednoty. To je ve skutečnosti krize.

EURO: Co s tím? ROKITA: Skutečnou odpovědí na krizi je něco jiného než to, co dnes navrhují německý kancléř a francouzský prezident. Chceme z Evropy učinit konkurenceschopnou ekonomiku, chceme snížit daně, chceme vytvořit nový sociální model, nebojíme se jednotného trhu služeb, nebojíme se rozšíření, jsme připraveni spolupracovat s Amerikou a jsme připraveni přijmout nové členy. Jsem přesvědčen, že to je politika, která by byla reálným východiskem z krize Evropy. Kdyby se francouzskému prezidentovi podařilo přesvědčit občany, aby hlasovali pro ústavní smlouvu, zůstaly by všechny reálné problémy schované pod pokličkou. Ale později by stejně vylezly na povrch, není je možné schovat navždy.

EURO: Mluvíte o tom, co je třeba udělat, ale myslíte, že to je reálné? ROKITA: Evropský projekt byl od počátku idealistický. Evropa může být idealistická a sjednocená, nebo ztratí své ideály, přestane být jednotná a rozpadne se. Jednotu Evropy je možné uskutečnit pouze jako idealistický projekt. Pokud cesta, kterou navrhovali Jacques Chirac s Gerhardem Schröderem, evidentně utrpěla porážku, někdo musí navrhnout cestu modifikovanou, a to klidně, bez nadměrného vzrušení, s pocitem odpovědnosti za celou Evropu. Jsem přesvědčen, že národy střední Evropy mají výjimečnou příležitost, aby takový návrh předložily.

EURO: Pokud se stanete polským premiérem, budete muset mluvit s lidmi jako Chirac. S nimi se také budete muset dohodnout… ROKITA: Evropská unie nemůže být bojištěm. Nemůžeme opakovat chyby Chiraka, který zkoušel svou vizi francouzské Evropy vnutit všem. My nesmíme nic vnucovat. Koneckonců nejsme ani tak silní, abychom si to mohli dovolit. Můžeme udělat dvě věci. Mluvit o tom, co je dobré pro Evropu a mluvit o tom otevřeně, bez obav, se vztyčenou hlavou. Za druhé můžeme dát příklad, ukázat, že politika jistého typu opřená o jisté ideály v našich zemích přináší úspěchy. Naše cesta je cestou ukazování a přesvědčování.

EURO: Nebude takové příklady Západ považovat za specifikum střední Evropy, které se pro bohatší část kontinentu nehodí? ROKITA: To je docela možné. Může to být ještě horší, mohou nás za naši politiku kritizovat. Slyšeli jsme už mnohokrát, že pokud odvážně snížíme daně, tak to bude daňový dumping. Že pokud učiníme naše firmy konkurenceschopnějšími, tak to bude sociální dumping. Jsem přesvědčen, že si na to musíme zvyknout. Empirická fakta jsou na naší straně. Netrápil bych se tím. Nebudeme vyhrávat slovy, ale fakty.

EURO: Je ale možné, že napětí mezi novými a starými členy poroste. Nebylo by to pro Evropu nebezpečné? ROKITA: Nemyslím si. Potíže do Evropy dnes přináší politika egoismu nejsilnějších a politika strachu z reforem. Spojení egoismu a nacionalismu se strachem a obavami z reforem ve vlastní zemi, to je právě ta směs, která rodí napětí a zrodila současnou krizi. Je nutné najít správný lék a věřím, že po změně německé vlády v září pro to bude mít daleko více porozumění také Berlín.

EURO: Copak Poláci nemají obavy a strach? ROKITA. Mají, každý má své obavy. Netýkají se ale integrace. Poláci jsou dnes nejvíce proevropským, nejvíce prointegračním a nejotevřejnějším národem Evropy. To ukazují výzkumy, které nejsou dělány v Polsku, dělá je Evropská komise. Je to úsměvné, ale Poláci jsou jako nejkatoličtější národ v Evropě na prvním místě mezi těmi, kteří chtějí rozšířit Evropskou unii o Turecko. Poláci jsou pro rozšíření o Ukrajinu, Poláci se nebojí liberalizace Evropy. Je možné, že jsme si v posledních patnácti letech prostě uvědomili, že když se nedělají reformy, následuje později krize.

EURO: Na Západě se mnozí domnívají, že rozšíření unie znamená méně integrace. Také v Česku prezident Václav Klaus prosazuje rozšíření proto, že je odpůrcem hlubší integrace. ROKITA: To je falešná optika. Pravdivá optika by to byla v případě, že by nám šlo o vybudování jednotného evropského státu v krátkém časovém období. Vezmeme-li v úvahu to, v čem se dnes unie může reálně prohlubovat, zjistíme, že rozšíření o nové členy jí v tom absolutně nijak nepřekáží. Realita je taková, že v nejbližší době nenastane ani zásadní prohloubení, ani velmi rychlé rozšíření. Doufám, že budou alespoň splněny závazky vůči Rumunsku a Bulharsku. Jde ale o to, aby unie i do budoucna zůstala otevřená vůči novým členům.

EURO: Má mít Evropská unie společnou zahraniční a bezpečnostní politiku? ROKITA: Ano. Ale pod podmínkou, že společná zahraniční a bezpečnostní politika bude také politikou Evropské unie na východě. Pokud by se měla společná politika týkat rivality s Amerikou nebo rozvíjení vztahů se severní Afrikou, a na východě by prováděli vlastní politiku Němci a Francouzi, nebylo by nám to k ničemu. Pro nás je hlavní společná východní politika. Na tom, že na východě se evropská politika musí stát společnou, jsem se nedávno shodl s kandidátkou CDU na německou kancléřku Angelou Merkelovou.

EURO: Ústavní smlouva byla vnímána jako krok ke společné zahraniční a bezpečnostní politice. Pokud byla ústava odmítnuta, neznamená to krok zpět? ROKITA: Znamená. Je tu pár takových problémů, u nichž blokáda ústavy způsobuje potíže. Netýká se to pouze společné bezpečnostní politiky, ale také pravidel formování Evropské komise, společného zahraničního zastoupení. Jsem přesvědčen, že optimálním řešením bude, když se rychle dohodneme na přijetí těch ustanovení, která jsou nezbytná pro fungování Evropy. To se dá udělat, je třeba jen chtít. Nechtěl bych, aby kvůli chybám francouzské politiky zanikla společná zahraniční a bezpečnostní politika.

EURO: Přístupy ODS a Občanské platformy si jsou podobné také v otázce rovné daně, kterou chcete zavést na úrovni patnácti procent. Spolupracujete s ODS na tomto projektu? Vidíte nějaké rozdíly? ROKITA: Velmi úzce spolupracujeme nejen s ODS, ale také se Slovenskou demokratickou a křesťanskou unií Mikuláše Dzurindy. Slováci byli prvními, kteří rovnou daň velmi úspěšně zavedli, byť na vyšší úrovni devatenácti procent a s jistými výjimkami. Zatím je vše teprve ve stadiu příprav, ale zdá se, že naše projekty jdou trochu dále, trochu hlouběji než v Česku. Máme vizi velmi nízké daně, která ale likviduje veškeré výjimky, úlevy, nezdanitelné části. U kořenů této vize leží přesvědčení, že není možné rezignovat na sociální péči, ale není možné ji zajišťovat prostřednictvím fiskálního systému, nýbrž přes systém rozpočtový. Kvůli sociální péči se nemají mršit daňové systémy, které mají být velmi jednoduché a jasné. Je tu šance, že během nepříliš dlouhé doby - možná v průběhu roku, půldruhého roku - budeme mít na Slovensku, v Česku a v Polsku nejmodernější daňové systémy v dnešní Evropské unii. Je mojí ambicí, aby se právě toto stalo.

EURO: Jestli tomu rozumím správně, tak rozdíl je v tom, že vy na rozdíl od ODS vylučujete veškeré nezdanitelné položky? ROKITA: Nechci komentovat projekt ODS, neboť je také ve fázi příprav. Těší mě, že myšlenka velmi jednoduché daně nachází podporu v Česku. Vaše země má vyšší hrubý domácí produkt na obyvatele než Polsko, a je tedy bohatší. Své bohatství často přenáší do veřejného sektoru. V Česku jsou bohatší veřejné instituce než v Polsku, lepší silnice, více se investuje do administrativy či policie. A to nemluvím o palácích a limuzínách, jež v Česku užívá státní správa. V tomto směru působí Česko ve srovnání s Polskem jako impérium. V Polsku, kde tradičně platí princip něco za něco, jsou ale bohatší obyvatelé, vydělávají více peněz, mohou více investovat. Jestliže se v Česku přijme myšlenka rovné daně, tak je to větší psychologická revoluce než v Polsku. Polská liberální a méně etatistická mentalita snáze připouští takové myšlenky, jakou je idea rovné daně. Zdá se mi, že v Česku to vyžaduje větší politickou odvahu.

EURO: Prohlásil jste, že Občanská platforma nevytvoří vládu s nikým, kdo by rovnou daň nepřijal. Ale bude velmi těžké sestavit takovou vládu, neboť váš potenciální koaliční partner Právo a spravedlnost dvojčat Kaczynských má jiné plány. ROKITA: To je pravda. Stojíme před volbou: buď se v Polsku uskuteční velmi ambiciózní plán, nebo příští vláda pohoří tak, jak pohořely dvě vlády dřívější, jak pohořela německá vláda na polovičních reformách, neschopnosti přijímat rozhodnutí a nedůslednosti. V politice je třeba být odvážný a důsledný. Spoléhám na to, že naši partneři pro realizaci hospodářské politiky postupně také dojdou k tomuto poznání. Když analyzujete polskou debatu o ekonomice, tak myšlenka rovné daně se poprvé objevila před pěti lety. Když ji ve veřejné debatě navrhl Leszek Balcerowicz, byl kritizovaný a potopený nejen vládou, ale také vlastní stranou, Unií svobody. Ta ho odvolala z funkce předsedy a poslala do banky (jako guvernéra Polské národní banky - pozn.red.).

EURO: Vy se nechystáte do banky? ROKITA: Já takový plán nemám. Absolutně ne. Před pěti lety byla rovná daň v Polsku tabu. Dnes se o plánech rovné daně vážně diskutuje ve veřejné debatě, a to dokonce i v levicové vládě.

EURO: To, co teď říkáte, naznačuje, že máte svým způsobem blíže k levici než k bratrům Kaczynským? ROKITA: Ne, rozhodně ne. Levice o tomto tématu mluvila, debatovala, ale když přišlo na věc, tak zvyšovala daně. Myšlenka rovné daně ale má v Polsku tak silnou ozvěnu, že dokonce i na levici se objevili experti, kteří řekli: ano, to je dobré řešení. Levicová vláda by ale samozřejmě nikdy nebyla schopna toto řešení üskutečnit. Koneckonců čtyři roky vlády levice v Polsku jsou obdobím současného trvání dvou špatných procesů v ekonomice - výrazného zvyšování veřejného dluhu a výrazného zvyšování daní. Vlády, které současně říkají občanům: plaťte více, ale samy se ještě stále více zadlužují, jsou evidentně špatné vlády.

EURO: Teď už ale do voleb nezbývá mnoho času. A pokud strana Právo a spravedlnost nyní nechce rovnou daň, tak už asi toto stanovisko nezmění. ROKITA: Naše džentlmenská dohoda je postavena na tom, že vzhledem k rozdílům v našich ekonomických plánech se uskuteční plány těch, kteří vyhrají volby. Sázím samozřejmě na to, že my volby vyhrajeme a budeme schopni prosadit naše projekty.

EURO: Některé poslední průzkumy ale dávaly větší šance straně Právo a spravedlnost. ROKITA: To je různé. Objevily se průzkumy, v nichž mělo Právo a spravedlnost převahu jednoho či dvou procentních bodů nad Občanskou platformou. To jsou ale jednotlivé průzkumy, protože dost dlouhá - zhruba dvouletá tendence - ukazuje na dlouhodobou převahu platformy.