Premiér Petr Nečas se vydal na strojírenský veletrh do Brna a ve své promluvě k průmyslníkům se dopustil výroku, který rozzuřil lidskoprávní organizace a vládce Černínského paláce Karla Schwarzenberga. Českému exportu totiž podle šéfa kabinetu škodí „módní vlna dalajlamismu či podpory dívčí skupiny Pussy Riot“.
Přiznejme, že ministerský předseda není zrovna šikovný rétor. Měl by jako vrcholný představitel státu volit asi diplomatičtější jazyk. A dodejme, že z hlediska mluvnice se až příliš inspiroval výrazy končícími na –ismus, jež s oblibou produkuje prezidentská kancelář.
Na druhou stranu je třeba uznat, že ač se Nečas pustil na tenký led, přece jen jistou dávku pravdy má. Obrana lidských práv se totiž stala skutečně populistickým nástrojem v rukách místních politiků. Toto téma stále společností rezonuje z historických důvodů. A proto je pro mnohé politické postavy a postavičky snadno zneužitelné. Nejvíce tibetských vlajek vidíme ve volebním roce. Rádi se s nimi ukazují zejména představitelé menších stran a guerillově se je snaží umístit na různá exponovaná místa. Občan zaplesá, jak jsou stateční a nebojí se postavit velmoci, jakou je Čína. Obchodní zájmy, neobchodní zájmy.
Čtěte zde: Škůdci českého exportu podle Nečase: dalajlama a Pussy Riot
Diplomatický sbor v říši středu pak má na práci zaděláno. Čínské úřady takové projevy berou dost osobně. Neupírají lidskoprávním organizacím právo se projevovat a nebudou za jejich demonstrace trestat exportéry. Když to ale činí politici, a často jen kvůli politickým bodům, moc jim to nevoní. Zase jsou ale schopny respektovat postoj šéfa české diplomacie. Dalajlama je jeho dlouholetý přítel, a proto se s ním bude stýkat a basta. Kníže je dost starý na to, aby se kvůli podlézání dynamickému trhu otočil zády ke kamarádovi.
Když ale premiér řekne, že se sejde s dalajlamou soukromě a pak pro nedostatek nápadu jej přijme v Kramářově vile, v Pekingu to nepřehlédnou. Gesta jsou prostě pro Číňany důležitá.
Je správné, že česká diplomacie má lidská práva jako svou prioritu. Je to mimo jiné udržování odkazu Václava Havla. Ale jako hračka do rukou politiků nepatří.
Na druhou stranu je tu jiná otázka. Nemyslíte, že tuzemskému exportu škodí přece jen něco jiného než obrana lidských práv, pane premiére? Třeba absolutně nestabilní daňové prostředí, kdy pravicové vlády za posledních šest let překopaly v daňovém systému, co mohly? Tomu jste se ale před průmyslnickým publikem diplomaticky vyhnul.
Čtěte další komentáře autora
Neexistující zaměstnavatel snů