Loajální úředník Michal Kováč měl původně být „hodným policajtem“ Mečiarova hnutí. K překvapení všech se vzbouřil
Dnes to vypadá ohromně jednoduše. Hnutí Vladimíra Mečiara chtělo zavléct Slovensko do mezinárodní izolace, ale demokrat na postu prezidenta se vzepřel mašinerii a snažil se ji umravnit. Jenže Michal Kováč (5. srpna 1930 OE 5. října 2016) nebyl na takovou roli zrovna stavěný. Příslušník reformních komunistů z roku 1968 a loajální bankovní úředník z Husákovy éry měl měkkou konsenzuální povahu a jako jeden ze zakladatelů HZDS byl spíše předurčen k tomu, aby mečiarizaci Slovenska zdatně asistoval.
V Michalu Kováčovi se však něco vzepřelo OE později říkal, že mu pomohl Bůh.
Západ měl bohužel pravdu
Absolvent VŠE v Bratislavě vyučoval v polovině 60. let bankovnictví na Kubě, vpád vojsk Varšavské smlouvy ho zastihl v pozici náměstka Živnostenské banky v Londýně. Čistkami neprošel, ale režimu ani nevzdoroval a strávil normalizaci v pobočce Státní banky československé Bratislava-město.
Během dělení Československa byl posledním předsedou Sněmovny lidu Federálního shromáždění, kde hájil volnou unii mezi Českem a Slovenskem. O půl roku později ho Mečiarovi lidé jako svého člověka“ protlačili volbou do čela země, kde měl být jakýmsi hodným policajtem HZDS. První srážka přišla brzy. Kováč odmítl jmenovat Ivana Lexu ministrem privatizace, protože o něm měl velmi špatné mínění. Vzápětí proběhlo několik neústavních pokusů o jeho odvolání. Mečiar jej na veřejnosti pomlouval a instruoval média, aby dělala totéž. Kováč se k překvapení všech nedal, v březnu 1994 zkritizoval Mečiara v Národní radě a vyvolal hlasování o nedůvěře, které skončilo premiérovým odvoláním. Boj přituhl. Mečiar se na konci roku vrátil a inicioval vyšetřování Kováčova syna Michala kvůli údajné defraudaci. V polovině roku 1995 tajná služba SIS (pod vedením Lexy) Kováče mladšího unesla, opila ho a vysadila v Rakousku s nadějí, že jej zdejší orgány vydají k vyšetřování do Německa.
Prezident úřadoval jakoby nic, přijímal zahraniční návštěvy a snažil se zabránit mezinárodní izolaci Slovenska. Musel jsem kritizovat vládu z podobných pozic jako Západ, protože měl bohužel pravdu,“ řekl později. Reklamní stratég HZDS Fedor Flašík se Kováčovi v roce 1997 pomstil alespoň tím, že naproti sídlu prezidenta nechal instalovat hodiny, které odpočítávaly dny do konce prezidentova mandátu. Kováč vytrval a Mečiara ve funkci přežil o několik měsíců. Na rozdíl od něj si zachoval mezinárodní respekt.
Demokratický národovec
Později to uznal kdekdo včetně Flašíka, jenž na svém facebookovém profilu po Kováčově úmrtí napsal: Tehdy mi to přišlo vtipné, ale dnes toho lituji. Promiňte mi, pane prezidente.“ Kováč byl demokratický nacionalista, což na Slovensku nebylo vůbec obvyklé,“ vysvětlil nepravděpodobný přerod v hrdinu slovenský publicista Martin Šimečka. Sám Kováč v rozhovorech s přáteli vyzdvihoval úlohu víry, která mu pomáhala orientovat se ve složitých obdobích: Bůh je milosrdný. Je vším, co člověku schází, co by mohl mít. Jsem jeho služebník. Lituji, že jsem lépe neprožil život, že jsem neučinil více dobrého.“
Po vypršení mandátu v roce 1999 Kováč již nekandidoval a podpořil následníka Roberta Schustera. Úplně stranou dění ale také nezůstal, na konci roku 2004 odjel do Kyjeva podpořit oranžovou revoluci na Ukrajině. Osobní hrdinství není geneticky dané jako výtvarný nebo hudební talent. “ivot sám některé lidi zesměšní a jiné vymodeluje do ušlechtilejší podoby,“ napsaly ve svém nekrologu Aktuality.sk. Minulý týden ve středu Kováč podlehl Parkinsonově nemoci.
O autorovi| Lubomír Heger, heger@mf.cz
