KAREL FIRLA, ŘEDITEL FIRMY INTEREL: O lobbování často panují zkreslené představy. „Představa, že u připravované směrnice je zásadní hodnota nastavena na tolik a tolik procent a lobbista po zaplacení určité částky tuto hodnotu například zdvojnásobí, je scestná,“ tvrdí Karel Firla.
KAREL FIRLA, ŘEDITEL FIRMY INTEREL: O lobbování často panují zkreslené představy. „Představa, že u připravované směrnice je zásadní hodnota nastavena na tolik a tolik procent a lobbista po zaplacení určité částky tuto hodnotu například zdvojnásobí, je scestná,“ tvrdí Karel Firla. V České republice je „lobbování struktur“ Evropské unie stále ještě poměrně nový pojem, leckdy bývá spojován s velmi optimistickými očekáváními. Jaká je každodenní realita? Je třeba si uvědomit, že Unie je obrovský kolos, složený z pětadvaceti států. Velmi úsměvná je proto občasná představa, že u některé připravované směrnice je zásadní hodnota nastavena na tolik a tolik procent a lobbista po zaplacení určité částky tuto hodnotu například zdvojnásobí. Nejlépe do druhého dne. Každý, kdo něco podobného tvrdí, prostě nemluví pravdu. Proto první věcí, kterou je třeba s klientem udělat, je stanovení racionálního a uskutečnitelného cíle a určení, jak a s jakými náklady ho lze dosáhnout. Další fází je hledání spojenců s podobným postojem v rámci jiných států, asociací anebo unijních orgánů. V této skupině nakonec dojde k vytvoření nějakého kompromisu, který je potom možné a reálné otisknout například do zmíněného návrhu směrnice. Je třeba akceptovat skutečnost, že celá Unie je o kompromisech. Takže žádné zázraky? Rozhodně ne. Ani firma s dvaceti tisíci zaměstnanci nedokáže prosadit čistě svou pozici. Vždy je to otázka kompromisu a hledání spojenců. To rozhodně nezní jako levná záležitost. Jistě, pokaždé je to otázka peněz a zhodnocení toho, zda se to dané firmě vyplatí. Ne vždy navíc musí být bruselská cesta ta nejvýhodnější. Například nedávno jsem pracoval s klientem, který měl určitý záměr na unijní úrovni. Po předběžném průzkumu a zvážení celé situace jsme mu ve výsledku prezentovali více možností. Tedy, že šanci uspět na evropské úrovni bude mít při vynaložení takového množství peněz a v této časové lhůtě. Nicméně vzhledem k velikosti jeho firmy a jejím záměrům by bylo vhodnější působit na české úrovni, kde jsme mu také navrhli potřebnou pomoc. Dosáhl by sice asi jen 80 procent toho, co původně chtěl, ale s dvacetiprocentními náklady a za kratší dobu. Rozhodnutí o dalším postupu už je jen na klientovi. I při skromnějších přáních firmy, například pokud jste žádáni o analýzu a monitoring dění v některém sektoru podnikání, jsou náklady stále poměrně vysoké. V jakém okamžiku je podle vás smysluplné uvažovat například u spediční firmy právě o pravidelném monitoringu evropské dopravní legislativy? To je velmi důležitý bod, ale je třeba rozlišit dvě věci. V prvé řadě samotnou výši nákladů. Ta může například u odborného konzultanta dosáhnout výše asi sta eur za hodinu, což je standardní průměr. Nicméně vzhledem k nákladům na fungování v Bruselu, které jsou velmi vysoké, nebo k výdajům spojeným s dopravou, nejde o nijak přemrštěnou sumu. Navíc je tento odborník schopen vyřešit váš problém během poměrně krátké doby. A za druhé?
Samotná následná praktická využitelnost těchto informací - jinak řečeno konkrétní zhodnocení investice. Když jsme s naší činností začínali, řada velkých firem po nás žádala informace, které souvisely s jejich podnikáním a které považovaly za důležité. Problém byl v tom, že často kvalitu těchto informací poměřovaly množstvím papíru, které jsme jim dodali. Na stole zodpovědné kontaktní osoby se potom kupily hromady dokumentů, které dotyčný nebyl schopen zpracovat a na které neměl čas. Což bylo frustrující pro něj, i pro nás. Díky těmto zkušenostem jsme zjistili, že pro firmu nemá smysl platit si tyto analýzy, pokud nedokáže vyčlenit člověka, který se bude zabývat právě jen unijní agendou a stane se postupně odborníkem. Navíc firmy se výrazně posunuly kupředu.
Mají přesnější představu o svých požadavcích? Ano. Dnes už lépe vědí, co chtějí, znají hodnotu informací i času. Namísto zbytečně velkého objemu nepodstatných dokumentů vyžadují jasné a krátké shrnutí. Pokud už totiž ve firmě funguje člověk zaměřený jen na unijní záležitosti, dokáže celou řadu základních informací zjistit sám. Nepotřebuje věci, které jsou snadno a lehce dostupné na internetu. Potřebuje vědět, co se chystá, o čem se mluví. Jak u nás funguje trend běžný v starých členských zemích, tedy spojování firem podobného zaměření do asociací? Představme si třeba situaci, kdy vás kontaktuje několik výrobců softwaru, kteří chtějí společně ovlivňovat nebo monitorovat bruselské dění.
I tyto aktivity se začínají objevovat, právě v současné době v podobném případě jednám. Jak jste zmínil, v zemích bývalé patnáctky je to běžný jev. Nejde jen o ekonomickou stránku věci, ale na podobná sdružení podstatně lépe pohlížejí také unijní instituce, vnímají je jako hráče reprezentující celý sektor, případně jeho významnou část. Ať už jde o dlouhodobé asociace nebo ad hoc sdružení středních firem jdoucích za konkrétním problémem, je to velmi perspektivní a dobrá cesta. Navíc práce pro podobná uskupení je velmi zajímavá.