Tisíce lidí se nadchly pro to, že by mohl Petr Pavel kandidovat na prezidenta. Minimálně pro rok 2018 budou muset najít někoho jiného
Petr Pavel se v roce 2018 prezidentem nestane. Chce se naplno věnovat funkci předsedy Vojenského výboru NATO, do níž se brzy přesune z velení české armády. V Alianci má skončit až na podzim 2018, takže by se nemohl zapojit do prezidentské kampaně. Po odchodu z NATO se mu však otevře prostor pro politickou dráhu. „Pokud bych vůbec někdy o nějaké politice uvažoval, tak spíš o té, která má přímou vazbu na lidi. To znamená na té základní komunální úrovni,“ naznačuje své další možné kroky Pavel.
* Proč jste vlastně přijal pozvání vystoupit na zahájení iniciativy, která má za jeden z cílů pokusit se vybrat alternativního kandidáta na prezidenta? Zvláště poté, co jste spíše mírnil výzvy fanoušků ke své kandidatuře.
Myslím, že tady vzniklo určité nedorozumění spojením této iniciativy se zahájením prezidentské kampaně. Přijal jsem pozvání Petra Koláře k vystoupení na téma evropské hodnoty a obrana. Rozhodně to nevnímám tak, že bych měl být tváří kampaně nebo iniciativy. Pokud jsem tváří něčeho, pak jedině armády. Vystoupení na toto téma je zcela v souladu se vším, co jsem dosud říkal a snažil se prosazovat. Obrana s evropskými hodnotami velice úzce souvisí. Je to jedno z témat, které chci ve své další práci prosazovat.
* Říkáte, že to není možné brát jako zahájení prezidentské kampaně. Vaše možná prezidentská kandidatura se v posledních týdnech a měsících ve veřejném prostoru poměrně živě diskutovala. Proč jste vlastně hned na začátku jednoznačně nevyloučil úmysl kandidovat, abyste u značného počtu svých podporovatelů nevzbudil plané naděje?
Já mám za to, že jsem to řekl jednoznačně. Když se podíváte na má vyjádření, tak z toho ani náznakem nevyplývá, že bych o tom uvažoval.
* Neřekl jste, že byste o tom uvažoval, ale také jste na přímé dotazy svou kandidaturu nevyloučil.
Já jsem jednoznačně řekl, že mojí prioritou v dalších třech letech je věnovat se funkci předsedy Vojenského výboru NATO. Z toho vyplývá, že se nemohu věnovat ničemu jinému. Vážím si důvěry, které se mi dostává. Ale nemohu se jako voják, už z dikce zákona, politicky angažovat. Vzhledem k tomu, jaký přikládám význam úspěchu České republiky ve volbě předsedy Vojenského výboru Aliance, budu mít v následujících třech letech jednu jedinou snahu – aby to období bylo hodnoceno jako úspěšné. Proto se nemohu někdy v polovině tohoto období začít zapojovat do nějaké kampaně. Pokud má vyjádření někdo vyhodnotil tak, že je tam nějaký otevřený prostor, pak nevzal v úvahu, že mluví voják, a ne politik. A znamená A, a ne za určitých okolností možná i B.
* Nezapojil byste se do kampaně ani v okamžiku, kdy by se nenašel žádný kandidát s jasnými prozápadními postoji, žádný kritik současné politiky Ruska?
To nepřipadá v úvahu. Jako předseda Vojenského výboru budu pod drobnohledem členských zemí a všechny budou hlídat, abych mluvil jako zástupce 28 zemí. K národním záležitostem se budu muset vyjadřovat velice opatrně. Pokud už se vyjádřím, tak to bude pouze při návštěvách konkrétních zemí. Ale rozhodně ne tak, že bych se zapojil do podpory někoho konkrétního, ale spíš něčeho konkrétního. Projektu nebo aktivity, která se bude týkat podílu České republiky na aliančním úsilí.
* Pokud tedy bylo to vaše prohlášení jednoznačné, jak si vysvětlujete poměrně širokou odezvu veřejnosti? Náhle se objevil značný počet vašich podporovatelů.
Nejsem znalec veřejného prostředí ani médií. Netroufám si hodnotit, co k tomu může vést.
* Nemůže to souviset s nynější napjatou situací na Ukrajině? S tím, že se Češi cítí ohroženi více než dříve?
Já nechci být cynický. Ale spíše si myslím, že je za tím to, že jsem byl celý život vojákem, že jsem neměl možnost se profilovat v prostředí politiky. Proto jsem si ani nikde nezískal nějakou reputaci, ať už kladnou, či zápornou. Z tohoto pohledu jsem v rámci veřejného vnímání nedotčenou osobou. A ta může být lákavou volbou. Já jsem ale voják, ne politik. A rozhodně nemíním do politiky vstupovat.
* Nikdy?
Člověk by neměl říkat nikdy. Kromě té velké politiky je tady ještě ta „malá“. Pokud bych vůbec někdy o nějaké politice uvažoval, tak spíš o té, která má přímou vazbu na lidi. To znamená na té základní komunální úrovni. Cokoli tam člověk udělá, má hned přímý dopad a zpětnou vazbu. Přesto říkám jasně, že ani toto není mou prioritou. Nyní se nekoukám za horizont těch tří let, která strávím v Bruselu. Co bude dál, to se uvidí až poté, co ze mě spadnou povinnosti předsedy Vojenského výboru.
*
V čem mohou být nadcházející prezidentské volby důležité?
Důležité je zejména to, že až do voleb bude zcela jistě probíhat poměrně intenzivní debata o pravomocech prezidenta, o jeho postavení v ústavním systému. To, co máme dnes my, je na pomezí různých systémů. Ač na jedné straně máme přímou volbu prezidenta, na druhé straně nemá ústavou vymezený silný mandát. Prezident má některé významné pravomoci, ale není klíčovou součástí exekutivy, jako je tomu v prezidentských systémech. Zřejmě tedy dojde k nějakým úpravám. Volba bude významná i kvůli tomu, že předcházející kampaň bude také o dalším směřování České republiky. Jestli budeme zastávat jednoznačný proevropský a proalianční postoj, nebo se budeme vyvíjet směrem řekněme nezávislejším.
* Máme teď podle vás spíše nezávislejší postoj?
My jsme v současné době v některých záležitostech těžko čitelní. Naši partneři, například v Alianci, se složitě orientují v tom, jaká je oficiální pozice České republiky. Sledují, že se objevují rozdílné názory u jednotlivých aktérů zahraniční politiky. Toto je jedna z věcí, kterou bude nutné do budoucna vyřešit. Těžko se dá spolupracovat se státem, u kterého vlastně nevíte, na čem jste. l
Pokud má vyjádření někdo vyhodnotil tak, že je tam nějaký otevřený prostor, pak nevzal v úvahu, že mluví voják, a ne politik. A znamená A, a ne za určitých okolností možná i B.
O autorovi| Jan Novotný • novotnyj@mf.cz
