Švédové přišli na to, jak v Česku pořádně vydělat
Je to jen pár měsíců, co se čeští úředníci halasně chlubili, jak přitlačili Švédy ke zdi a donutili je z hlediska Česka k finančně velmi výhodnému pronájmu čtrnácti stíhaček Gripen. To byla pravda, i když, až tak jejich zásluha to nebyla. Švédové se chtěli s svým novým letadlem stůj co stůj uchytit na trzích Severoatlantické alince a byli ochotni jít i do ztrátového obchodu. Nyní ale - jak se zdá - se jim daří prodávat české armádě zbraně velmi výhodně. Dělostřelecké radary a mobilní protiletadlové raketové systémy. Rozhodovalo se v tichosti a bez veřejného výběrového řízení. Ze strategických a bezpečnostních důvodů a prý také pro to, že oba výrobky „nejlépe odpovídají požadavkům a potřebám české armády“.
Proti nákupům bez tendru už protestovala americká ambasáda. Velvyslanec William Cabaniss dokonce minulý čtvrtek vyrazil osobně na ministerstvo obrany pro vysvětlení. Jeho mluvčí Lisa Helling po schůzce diplomaticky sdělila, že USA se těší na další spolupráci, která zajistí všem kvalifikovaným zbrojovkám účast v otevřených a férových tendrech. Američané stejně tak protestovali proti chování českých úřadů i v době, kdy se česká armáda rozhodovala pro švédské gripeny.
Nic proti Švédům, ale...
Ministerstvo obrany se na sklonku loňského roku rozhodlo, že nakoupí od švédské firmy Saab šestnáct souprav přenosného protiletadlového raketového kompletu RBS-70. Za více než miliardu korun. Ve stejnou dobu uzavřeli úředníci z obrany další kontrakt se švédskou společností Ericsson. Od ní nakoupí tři dělostřelecké radary Arthur a jeden trenažér. Cena více než 1,5 miliardy korun. Saab i Ericsson se přitom významnou měrou podílejí i na výrobě gripenů.
Nic proti kvalitě výrobků švédských firem. V souvislosti se systémem RBS-70 i radarem Artur hovoří experti o špičkové úrovni. Zařízení používá řada států včetně členů NATO. Jde spíše o to, zda nejsou pro Česko až moc velkým přepychem. Drahým přepychem.
To platí hlavně v případě radarů Arthur. Dokáží odhalit střelu nepřítele prakticky ihned po odpálení. Zjistí i místo výstřelu, automaticky zahájí palbu a varují před nebezpečím vlastní vojáky. Kvalitní radar používají jednotky v předních liniích, pořídili si ho například britští a kanadští vojáci, kteří nyní operují v Afghánistánu a Iráku.
K čemu ale budou arthury české armádě, která navíc až dosud žádný takový systém ve svém arzenálu neměla? „S jejich využitím při zahraničních misích či operacích české armády se počítá v závislosti na jejich charakteru a operačních úkolech,“ zní odpověď tiskové služby ministerstva obrany. Dostane je dělostřelecká brigáda.
Mobilní protiletadlové systémy RBS-70 mají nahradit zastaralé komplety Strela S-2M sovětské výroby a budou přednostně zařazeny do výzbroje armádních jednotek vyčleňovaných pro potřeby NATO.
Zajímavé je, že systém RBS-70 není o mnoho mladší než Strela. Tu čeští vojáci používají od roku 1971. Systém RBS-70 začal sloužit o šest let později. V průběhu let ale prošel několika modernizacemi a byl vybaven lepší protiletadlovou raketou. Radikální modernizaci svých výrobků sice nabízel v roce 1997 české armádě i ruský výrobce Strel - firma Kolomna NPO – narazil ale na nezájem.
Hodně drahá zábava.
Ještě zajímavější je ale cena, za kterou Švédové své výrobky do Česka prodali. A porovnání s prodejem do jiných států. Prestižní švédský institut SIPRI, jehož experti dlouhodobě sledují světové obchody se zbraněmi, a obvykle se ve svých záměrech nemýlí, ve statistikách uvádí, že patnáct kusů systému RBS-70 koupilo v roce 1996 Thajsko za čtyři miliony amerických dolarů. Dvě stě RBS-70 pak o tři roky později dodal švédský výrobce Venezuele. Cena - jak uvádí SIPRI - se pohybovala kolem 45 milionů dolarů.
Pro Thajsko tedy vychází jeden kus RBS-70 na 266 666 dolarů, v případě Venezuely maximálně na 225 000 dolarů.
Česko přitom kupuje šestnáct RBS-70 za více než miliardu korun. Při dnešním kurzu koruny k dolaru přijde jeden kus švédského protiraketového systému na více než 2,7 milionu dolarů! „Součástí kontraktu je i výcvik specialistů technického personálu a střeleckých instruktorů Armády ČR, simulační trenažér a další nezbytná zařízení včetně diagnostiky,“ připomíná ovšem stanovisko ministerstva, které poslalo týdeníku EURO.
S radary Arthur je to podobné. Šest si jich v roce 2002 objednalo Řecko, SIPRI tvrdí, že za 43 až 44 milionů dolarů. Dvanáct Arthurů koupilo v roce 1997 i Norsko, stály ho 85 milionů dolarů.
Řekové zaplatili za jeden švédský radar maximálně 7,33 milionu amerických dolarů, Norové 7,08 milionu. A co Češi? Ti kupují tři radary plus trenažér. Řekněme, že trenažér bude mít stejnou hodnotu jako jeden plnohodnotný bojeschopný Arthur (ve skutečnosti zřejmě půjde o nižší částku). Vydělíme tedy 1,5 miliardy čtyřmi a vyjde nám, že česká armáda nakupuje švédské arthury za 375 milionů korun (16,3 milionu dolarů) za kus. Takže více než dvojnásobek částky, kterou zaplatili Řekové i Norové.