Dost bylo křiklavých barev. Alespoň podle architektky Andrey Jaškové, která navrhla prostor venkovní učebny pro jednu ze severomoravských mateřských škol. Interiér je řešen čistě v přírodním duchu. „Není mi úplně jasné, kdy jsme se jako společnost shodli na tom, že školky musí hýřit barvami duhy. Nemyslím si, že děti potřebují být obklopeny spoustou tvarů a barev. Vzniká tak vizuální chaos, který odpoutává dětskou pozornost. Namísto zklidnění a soustředění jsou děti mnohdy atakovány prostředím k neustálé změně. Školku jsem chtěla navrhnout jako příjemné neutrální prostředí, které je spíše kulisou hlavnímu dějství, nechává dětem prostor a zbytečně neusurpuje jejich pozornost. Toto místo je tak více o komunitě a interakci s ostatními,“ tvrdí.
Místo, které má sloužit převážně k setkávání a tvoření, se od klasických mateřských škol znatelně liší. Z materiálů převládá dřevo, nechybí krb k občasnému zpestření denního režimu, houpací křeslo ani vyvýšené pódium. „Mým cílem bylo vytvořit nejen funkční, ale i příjemné prostředí. Tak, aby se tam děti cítily dobře. Snažila jsem se využít celý prostor maximálně efektivně, co do zázemí i úložných a skladovacích ploch. To umožňuje využít hlavní prostor velmi variabilně,“ přibližuje architektka.
Více než nad typickou představou pojetí mateřské školky prý přemýšlí o smyslu dané věci: „Nechme dětem prostor pro představivost, neobklopujme je záplavou barevných vjemů. Ať si to krásno, teplo, atmosféru, barevné prostředí dotvoří samy pomocí své vlastní fantazie.“
Kromě staticky uloženého systému, který slouží jako prostor pro knihy a hračky, disponuje místnost i mobilním vybavením. „Tak, jak se během školního roku střídají různá roční období a s nimi přicházejí různá témata, může se měnit i vnitřní prostor. Třeba o Vánocích se místnost přetvoří na vánoční dílnu nebo se využije mobilní pódium s kulisami jako místo pro vánoční besídku. Venkovní učebna je také o komunitě, o setkávání rodičů dětí i učitelů. Spojením interiéru a zahrady vzniká více neformální prostor, který má opravdu mnohoúčelné využití,“ říká Jašková.
Uvnitř a venku zároveň
Hlavní myšlenkou projektu bylo umožnit dětem pobyt „uvnitř i venku“ zároveň. Výrazným prvkem jsou proto prosklené části, které místnost propojují s exteriérem. A to hned ze tří stran. „S každým ročním obdobím, kdy se bude okolí školky měnit, se mění také její interiér,“ napsala architektka na sociální síť LinkedIn. Právě zde se ale setkala i s kritikou. Podle některých komentářů v prostoru chybí barvy a hodí spíše pro dospělé. Jiní zmiňují krb nebo náročnější úklid prostor.
S tím, že by se prostory pro děti nehodily, Andrea Jašková nesouhlasí. „Je to venkovní učebna, doplňkový a dočasný výukový prostor, a vše je navrženo tak, aby ve výsledku zůstala jen multifunkční skříň, kde je integrovaná kuchyň, dětská kuchyňka i další prvky. Je to prostor, který je především určený k dalšímu dovzdělávání dětí, setkávání s rodiči nebo rozšíření pobytu na zahradě. Krb je zpestřením výuky, učí děti respektu k ohni. Samozřejmě je pod přísným dohledem učitelů a využívá se příležitostně a tématicky,“ vysvětluje autorka návrhu.
Celý prostor je podle ní velice variabilní a na obrázku lze vidět pouze jednu z těchto variant. Sklo, které tvoří značnou část stěn, je kalené, opatřené folií a tedy odolné vůči rozbití.
Kromě mateřské školky pracovala Andrea Jašková třeba na vítězném návrhu parkovacího domu v Ostravě či hned na několika rekonstrukcích domů, bytů nebo industriálních prostor. Nerozlišuje projekty „malé“ či „velké“. Důležitý je podle ní vždy spíše přístup architekta ke konkrétnímu zadání, místu a klientovi a jeho způsob myšlení. „Nemyslím si, že je až tak podstatné měřítko projektu, ale spíše přístup a adekvátní odpověď na zadání. Také si musí sednout architekt s klientem, zohlednit kontext místa, ekonomiku projektu, skloubit estetiku a účelnost a reflektovat řadu dalších limitů. Je to o neustálém vyvažování,“ uzavírá.