Těm se žije! Celé dny nic nedělají, jen polehávají v luxusních ubikacích, koukají na televizi a baští řízky. A my na ně musíme vydělávat. Tak nějak lamentuje nejeden český pantáta, když přijde řeč na vězně. Ale předsudky o sladce zahálčivém životě trestanců jsou nesmyslné. Předně: stále více vězňů pracuje.
Těm se žije! Celé dny nic nedělají, jen polehávají v luxusních ubikacích, koukají na televizi a baští řízky. A my na ně musíme vydělávat.
Tak nějak lamentuje nejeden český pantáta, když přijde řeč na vězně. Ale předsudky o sladce zahálčivém životě trestanců jsou nesmyslné. Předně: stále více vězňů pracuje. Jen za loňský rok se pro ně podařilo najít 300 nových pracovních míst. Zaměstnání tak má už každý druhý práceschopný vězeň. A tento stav se daří státu udržovat i přesto, že celkový počet trestanců rychle stoupá.
Ale hlavně: mnozí vězni o práci opravdu stojí. Důvod je nabíledni. Vydělají si alespoň nějakou tu korunu k dobru. Poté, co si z jejich malého platu ještě něco ukrojí věznice a věřitelé, jim zůstává jen pár stovek měsíčně. Takové přilepšení ale může ve specifickém mikrosvětě věznice udělat z potetovaného recidivisty honoraci. Tím spíš, když mu firma zaplatí přesčasy nebo povolené dvacetiprocentní prémie. Práce navíc vytlačí z jinak monotónního života vězně nudu. A pozitivní posudek od zaměstnavatele mu může dokonce pomoct ke zkrácení trestu.
Co z toho plyne? Vězeň má víc než dost důvodů k tomu, aby pracoval přinejmenším stejně tak dobře, jako „civilní“ zaměstnanec. Takže se soukromá firma nemusí bát, že když si vězně najme, nebude na něj spolehnutí. Podle zkušeností podnikatelů, kteří to už zkusili, je pracovní morálka trestanců obdobná, jako u všech ostatních lidí. Jeden je prostě pilnější, jiný méně. A když si náhodou „vylosujete“ zrovna nenapravitelného ulejváka, věznice vám ho vymění za někoho snaživějšího.
Podnikatel si ale logicky položí otázku: Nejsou vězni nebezpeční? Neukradnou mi něco, neohrozí ostatní zaměstnance? Stoprocentní záruku vám samozřejmě nikdo nikdy nedá. Ale trestanec je před nasazením pro práci u soukromníka posouzen mnoha instancemi, zejména pokud jde na pracoviště mimo věznici. Riziko by tedy mělo být minimalizováno. Tím spíš, že na pachatele závažných zločinů se možnost pracovat pro soukromé firmy nevztahuje.
Některé společnosti mají ale jiný důvod, proč vězně nezaměstnávat. Ne že by se bály. Vnímají ale využívání práce trestanců jako neetické. Ano, při pohledu na snímky ztrhaných čínských vězňů, kteří jsou nasazováni v nelidských podmínkách do dolů, naskakuje husí kůže. Ale jsme v České republice a v roce 2006. Pracovní podmínky vězňů se řídí standardními požadavky zákoníku práce.
Naopak - že dá soukromník místo odsouzenému, může být vnímáno jako prospěšná věc. Vězeňská služba si odlehčí, protože největší problémy s trestanci prý má, když nevykonávají žádnou činnost. Většina samotných vězňů je za práci ráda, jak už bylo řečeno. A podnikatel získává levnou pracovní sílu.
Takže spokojeni mohou být nakonec všichni. Dokonce i ten český pantáta. Nemusí se bát, že by vězni ujídali z jeho daní. Vydělají si na sebe sami. *
Vězeň má víc než dost důvodů k tomu, aby pracoval stejně dobře, jako „civilní“ zaměstnanec.
