Cestovní ruch je makroekonomická jistota, říká šéf firmy Travelex
EURO: Dokázal jste si ve vašich začátcích představit, že jednou budete nejen konkurovat firmě Thomas Cook Financial Services, ale že ji dokonce spolknete?
DORFMAN: Začínal jsem v prosinci před čtvrt stoletím. Bylo mi 24 let a chtěl jsem mít vlastní společnost. Tak jsem si otevřel malou směnárnu poblíž Britského muzea v Londýně. Žena mi štědrovečerní večeři přinesla do krámku. První tři měsíce jsem pracoval sedm dní v týdnu, dvanáct hodin denně.
Ještě před dvěma lety by mě nebylo napadlo, že koupíme Thomas Cook Financial Services. Prostě se to stalo. Sice byli dvaapůlkrát větší než my, ale byla to životní příležitost.
EURO: Proč?
DORFMAN: Bylo to prostě ideální spojení. Thomas Cook působil v místech, kde jsme my nebyli. Navíc koupě sebou nepřinášela komplikaci cestovní agentury, protože ta se prodávala zvlášť. My se cestovním ruchem nezabýváme.
Člověk si řekne: i přesto, že je ta firma o tolik větší než jsme my, i když jsme nikdy nic nekoupili za 440 milionů liber, měl bych se na to vážně podívat. A když celý život budoval vlastní společnost, tak velice rychle dojde k názoru, že má-li cenu se vůbec o něco snažit, tak tohle prostě udělat musí.
EURO: Ale agenturu Moodys jste tím moc nepotěšil. Hrozilo, že vám sníží rating. Bála se, že jste si ukousl příliš veliké sousto. DORFMAN: Ale četla jste dodatek?
EURO: Jistě. Potvrdili váš předchozí rating.
DORFMAN: Na přelomu července a srpna jsme vydali kótovaný dluhopis a najednou v listopadu jsme si vyměnili kontrakty na koupi za 440 milionů. Samozřejmě že každý okamžitě zareagoval, že to bude vysoce rizikové pro firmu, a my jsme nebyli v pozici, abychom vysvětlili, jak chceme řešit dlouhodobé financování.
V každém případě jsme uskutečnili koupi mimo zadluženou část podniku a nakonec se nám podařilo oddlužit celý obchod. Koncem března (2001) se nám podařilo zaplatit v celku.
EURO: Jak jste to dokázali?
DORFMAN: Firma Travelex vydala dluhopis. Když jsme kupovali Thomase Cooka, tak jsme vytvořili novou holdingovou společnost: Travelex Holdings. Ta koupila Thomase Cooka. Takže vlastnila vedle sebe dvě firmy: Travelex a Thomas Cook Financial Services. V listopadu, když jsme už mohli vysvětlit jak jsme to udělali, jsme požádali majitele dluhopisu o souhlas, abychom obě strany podniku mohli sjednotit. Neměli jsme žádné obrovské půjčky, skupina dnes nemá žádné dluhy u bank a podařilo se nám kompletně oddlužit celý obchod. Když jsme to vysvětlili ratingovým agenturám a majitelům dluhopisů, tak si uvědomili, jaký to vlastně byl skvělý obchod. Velmi rádi nám dovolili sjednotit firmy, protože si uvědomili, že vlastně k jejich polovině přidáváme nezadlužený hrubý zisk.
EURO: A loni? Neobával jste se, že by mohli mít pravdu?
DORFMAN: Věděli jsme, že rok 2001 nebude jednoduchý. Zaprvé jsme se potýkali s tou odstrašující fúzí. Pak udeřila slintavka, začala světová recese a nakonec přišel teroristický útok 11. Září. Takže nakonec byl rok ještě mnohem náročnější, než jsme čekali. Myslím, že nálada je stále ještě hodně křehká, ale statistiky aerolinií a letišť naznačují, že se obchod pomalu vzpamatovává.
EURO: Analýza Merill Lynch uvádí, že útoky z 11. září stály vaši firmu 20 milionů liber na ztracených příjmech.
DORFMAN: Uvedli jsme, že pokud bude trend po 11. září pokračovat plných dvanáct měsíců, bude nepříznivý dopad 20 milionů liber.
Řekl bych, že události z 11. září zpomalily investiční plány všech. Za předpokladu, že se nic dalšího nestane, stály teroristické útoky většinu společností asi roční růst. Jinými slovy: jejich investiční plány se o dvanáct měsíců opozdí.
Travelex ihned zareagoval. Utáhli jsme si opasky a připravili se na období nejistoty. Musíte brát v úvahu, že události o kterých mluvíme, neměly obdoby. Nemohl jste se nikoho zeptat: co jste dělal naposledy, když se objevil takový hrozný teroristický útok v době vzrůstající recese? Kdo kdy byl v podobné pozici? Kdo kdy musel odolávat takovému nárazu? Kdo v den, kdy se to stalo, věděl co se děje nebo co se bude dít dál? Ani prezident spojených států ani jeho vláda to nevěděli.
Největší dopad měly události z 11. září na naše letištní směnárny, ale ty představují asi jen 30 procent z našeho celkového výnosu. Naším největším zdrojem příjmů jsou mezinárodní finanční obchody. I když lidé třeba tolik necestují, stále ještě musí obchodovat.
EURO: Mluvme chvíli o mezinárodním finančním obchodu. Jak se bude vyvíjet v dalších deseti letech? Je možné, že úplně nahradíte banky?
DORFMAN: Zabýváme se výhradně převodem zahraničních měn. Banky pochopitelně obstarávají ještě další činnosti.
Z dlouhodobého hlediska některé úkony tradičně dělaly veliké banky, ale dnes už pro ně nejsou ekonomicky únosné nebo atraktivní. Vydělávají národní obchodní banky dvě až sedm miliard liber z transakcí, jaké děláme my? Krátce řečeno, ne.
V minulosti se banky považovaly za takový velkoobchod finančních služeb, a snažily se samy vyhovět potřebám všech zákazníků. Ale dnes, kdy jsou pod tlakem akcionářů a analytických tezí, se musí soustřeďovat na ty sektory, které jim skutečně zvednou čísla. Zaznamenáváme ochotu bank přenechávat okrajové aktivity a služby specializovaným společnostem, jako jsme my.
Je to docela prosté. Jste-li velikou národní bankou, pod různými výkonnostními a cenovými tlaky a outsourcingem můžete jedním tahem smazat výdaje, zachovat si příjmy a zlepšit službu zákazníkům.
EURO: Jaká je nyní horní hranice takzvaných obtížných transakcí – pod milion liber?
DORFMAN: Tak nějak. Velké banky samozřejmě raději dělají významné obchody. Obzvlášť vzhledem k nekonečnému procesu fúzí, při němž se vytvářejí ještě větší bankovní veličiny, které se soustřeďují na větší zákazníky, protože ti jsou pro ně nejvýnosnější z hlediska efektivnosti nákladů. Proto se chovají macešsky ke značnému počtu malých a středních podniků, které ale také potřebují devizové služby. A v tom je právě naše příležitost.
EURO: Například?
DORFMAN: V našem oboru jsou dvě základní hnací síly. Zaprvé věříme, že cestovní ruch se bude dál exponenciálně rozvíjet. Bez ohledu na současné okolnosti si myslíme, že toto je makroekonomická jistota na dalších 25 let.
Za druhé si myslíme, že obchod bude dál exponenciálně růst. Vzhledem k celosvětovému uvolnění obchodu, k Číně, která byla začleněna do WTO, ke všem obchodním iniciativám, se domníváme, že existuje makroekonomická jistota, a příležitost pro nás zúčastnit se růstu je téměř neomezená.
EURO: Vzhledem k růstu ve vašem sektoru se mnoho analytiků domnívá, že budete-li chtít udržet svou pozici, budete dříve nebo později muset nabídnout akcie na burze. Může trh očekávat primární emisi v dohledné době?
DORFMAN: Často se mne na to lidé ptají, a je to logická myšlenka. Lze říci dvě důležité věci: zatím nejsme pod žádným okamžitým tlakem, abychom to udělali. Nemáme žádné výpůjčky na pevný úrok, kromě toho dluhopisu, který jsme teď oddlužili.
Za druhé, kdybychom to chtěli udělat, by bylo lepší si počkat, až se Velká Británie rozhodne o euru. Vláda se zavázala k referendu, pravděpodobně ještě v tomto volebním období.
Tím se zbavíme nejistoty, protože pak už bude každý vědět, jestli do toho Velká Británie půjde, nebo ne. Takže si budeme moci spočítat jaký dopad to bude mít na společnost.
Nespěcháme s tím. Rozhodně z hlediska rozvoje a růstu nám nebrání to, že nejsme akciová společnost. Příkladem je koupě Thomase Cooka. Dokonce nám lidé říkají, že kdybychom tehdy byli akciovou společností, vzhledem na relativní velikosti obou firem, bylo by to bývalo mnohem komplikovanější. Zvláště v době, kdy jsme se účastnili aukce a museli jsme být rychlí a flexibilní.
Rozhodně bych ale vstup na burzu nevyloučil, i když to, že na ní nejsme, nám nikdy nebránilo a nebrání v rozvoji. Prvním pokusem byl kótovaný dluhopis, který nám umožňuje budovat si profil a vztah s investiční komunitou. Dá se říci, že jsme si na burze zatím smočili palec.
EURO: Takže odpověď zní: „možná po referendu“?
DORFMAN: Přesně tak. Myslím, že se nad tím po referendu velmi vážně zamyslíme.
EURO: Ovšem váš 33procentní vlastník 3i se chlubí, že mnoho společností, ve kterých má podíl, uskuteční primární emisi na burze.
DORFMAN: Jestli se ptáte, zda na nás 3i dělá v tomto ohledu nějaký nátlak, odpověď zní: rozhodně ne. Nezavázali jsme se něco takového učinit. Oni vědí, že se zaměřují na obchodní stránku věci a kamkoliv půjdeme my, půjdou oni také.
EURO: Jaký bude mít dopad zavedení eura na vaši firmu a na rozhodování bank o outsourcingu jejich služeb?
DORFMAN: Když se mě lidé ptají na euro, mívám dojem, že bych si měl obléci smutek. Vysvětluji jim, že je to zřejmě jedna z největších příležitostí nejen života, ale i dějin. Kdy se stalo, že dvanáct zemí se najednou dobrovolně vzdalo svých národních měn?
Také bych chtěl podotknout, že 3i koupilo naše akcie pár dní před formálním zavedením eura v Evropské unii, takže sdílí naši vizi.
Jsou-li již teď banky citlivé na náklady spojené s poskytováním malých služeb, přechod na euro, který jim sníží objemy o 50 až 60 procent, je donutí ke konečnému rozhodnutí. Stále budou muset poskytovat malé služby zákazníkům, ale budou to muset dál dělat samy? Stručná odpověď zní ne. A to je příležitost pro nás.
Naše vize vždycky byla, že nakonec získáme větší kus menšího koláče, a to se už stává. Ale také jsem řekl, že věříme, že cestovní ruch bude dlouhodobě exponenciálně růst: více lidí bude častěji cestovat. To znamená, že náš koláč se bude stále zvětšovat s ním také poroste náš podíl.
EURO: A krátkodobý dopad eura na vaši společnost?
DORFMAN: Když jsme v srpnu 2000 vydali dluhopis a prezentovali firmu všem institucím, tak jsme také museli vysvětlit náš výhled, a ukázat co říkají modely. Předpokládali jsme, že euro bankovky a drobné přijdou do Velké Británie na přelomu let 2005 a 2006.
Zajímavé bylo, že podle modelu náš obrat skutečně poklesl, ale byl to jen pokles – ne kaňon nebo kráter. A na konci roku 2006 už bylo na modelu vidět, že trh vzroste a obrat se pomalu vrací tam, kde byl.
Okamžitý dopad to bude mít, ale my máme vysoký podíl mezinárodního provozu: veliké podniky v USA, Austrálii a Asii – to byla další výhoda koupě Thomase Cooka. Získali jsem ještě větší váhu v těchto trzích.
Nastoupila teď taková fascinující dynamika. Tradiční poskytovatelé našich služeb - velké banky - opouštějí trh, ale ve skutečnosti se počítá v tomto sektoru s dlouhodobě exponenciálním růstem. My se konsolidujeme a sbíráme příležitosti k outsourcingu, takže doufám, že vybudujeme z Travelexu velmi cennou společnost.
EURO: Když vás poslouchám, tak se mi skoro zdá, že jste nástup eura sám naplánoval…
DORFMAN: Lidé na večírcích se na mne vždycky dívají, jakoby nevěděli, čím se po nástupu eura uživím. Když znáte svůj obor, rozumíte dynamikám a vývoji trhu, tak to, co vypadá jako hrozné neštěstí, se může obrátit ve velkou příležitost. A protože jsme soukromou firmou, tak si můžeme dovolit jednat a myslet dlouhodobě a strategicky.
EURO: Praha je vaším prvním záchytným bodem ve východní Evropě. Proč právě hlavní město Česka, a co budete dělat dál?
DORFMAN: Travelex neměl pobočky ve východní Evropě. To je to báječné na akvizici Thomase Cooka. Poskytla nám také platformy v dalších částech světa, včetně východní Evropy, která je rozhodně důležitá. Hledáme také další příležitosti v tomto teritoriu, a rozhodně chceme dál rozšiřovat svou činnost v České republice.
Lloyd Dorfman (48), předseda představenstva a ředitel soukromé společnosti Travelex Group, která je největším nebankovním poskytovatelem finančních služeb na světě. Dorfman má právnické vzdělání. V roce 1976 si v Londýně otevřel první směnárnu. Postupně vznikly pobočky i mimo Anglii. Přebíráním finančních operací od společností, jako Citibank, Wagonlit, Hogg Robinson a Mutual of Omaha se v roce 1994 Travelex stal největším provozovatelem letištních a přístavních směnáren na světě. V roce 1999 získala investiční firma 3i ve společnosti podíl 33 procenta. V březnu 2001 Travelex koupil od společnosti Thomas Cook její oddělení globálních a finančních služeb.
