Je to podivný rok v evropské kopané. Dosavadní dlouhodobé jistoty se hroutí jako pařížské letiště či moskevské plovárny, překvapení jsou tak častá, že přestávají být překvapivá. Jako by se fotbalový pánbůh rozhodl zatratit vyvolené, rekrutující se převážně z nejbohatších a největších zemí, a zvolal do amplionů na stadionech: Nechte maličkých přijíti ke mně!
Vše vlastně začala již volba nejlepšího evropského fotbalisty za rok 2003, tedy tradiční a prestižní anketa „Zlatý míč“. Teprve posedmé v její osmačtyřicetileté historii byl nejlepším fotbalistou hrajícím v Evropě zvolen hráč původem ze střední či východní Evropy, Pavel Nedvěd. Dostat přednost před Angličany, Francouzi, Němci, Italy, ale i v Evropě působícími Brazilci či Argentinci se před Nedvědem naposledy podařilo Bulharu Christu Stoičkovovi téměř před deseti lety, v roce 1994.
Na jaře padly další jistoty, a to na evropské klubové scéně. Ze soutěže číslo jedna, Ligy mistrů, vypadli všichni favorité, ti nejúspěšnější z nich nepřežili ani čtvrtfinále. Nejbohatší evropské kluby, jejichž sestavy jsou vyšperkovány hráči nejzvučnějších jmen z celého světa, neuspěly v soubojích s mužstvy dalo by se říci druhé kategorie. Fenoméni předcházejících ročníků, jako Real Madrid, AC Milán, Juventus Turín, Manchester United, Arsenal Londýn či Bayern Mnichov, se museli sklonit před uměním i herní zavilostí Porta, Monaka, La Coruni, což pro ně ještě nedávno byli soupeři spíše na rozehrání.
Stejně tak se nečekané stalo skutkem při vyvrcholení mistrovství Evropy v Portugalsku. Již úvodní utkání závěrečného turnaje nejlepší evropské šestnáctky varovalo, že také v mezistátní kopané může být letos vše jinak. Jasní outsideři z Řecka v něm zdolali domácí favority. A to byl teprve začátek. Fotbaloví experti se nestačili divit, když pak ze skupin mezi nejlepších osm nepostoupily mocnosti jako Španělsko, Itálie a Německo, a což teprve, když čtvrtfinále v soutěži nepřežily Anglie i titul obhajující Francie a mezi nejlepší čtyřkou se vyhřívaly minimálně počtem obyvatel „maličké“ země Česko, Nizozemsko, Portugalsko a Řecko. Leč i poté by málokdo vsadil na to, že finále bude opakováním šokujícího úvodního utkání, a to včetně výsledku.
V průběhu šampionátu média (a zdaleka nejen česká) často přinášela oslavné traktáty na úroveň soutěže. Z tohoto pohledu by se tedy zdálo, že „miniaturizace“ evropské kopané prospěla. S odstupem času – i když skrovným – nadšení poněkud opadá. V Portugalsku se totiž neodehrála jen strhující dramata Česko – Nizozemsko, Itálie – Švédsko či Portugalsko – Anglie, ale také nudné fotbalové paskvily Španělsko – Rusko, Chorvatsko – Švýcarsko, Itálie – Dánsko, Německo – Lotyšsko. Ostatně o tom, že to s fotbalovou kvalitou na Euru 2004 nebylo nijak přehnané, svědčí i skutečnost, že triumfovala nevzhledná pragmatická hra Řecka. Ne že by Řeci neuměli hrát fotbal, ale veškeré jejich umění padlo za oběť účelnosti. Tvrdošíjná obrana za každou cenu, vybudovaná s příslovečnou německou důsledností jejich trenéra, je sice vyzvedla do netušených výšin, ale chudák divák, který se na to má dívat. Tedy samozřejmě s výjimkou diváka řeckého.
Čechy může těšit, že se podíleli spíše na aktivech šampionátu než na jeho minusech. Bronzové medaile jsou úspěchem, který „neskákající“ část národa zřejmě neočekávala, jen v něj tiše doufala. Navíc herní projev mužstva byl především v utkáních s Nizozemci a Dány na velice solidní úrovni a bylo na co se dívat. Na druhé straně se potvrdilo podezření, že ani silná současná česká reprezentace neumí hrát proti jen a jen bránícím soupeřům. Tento nedostatek ji stál ojedinělé trápení s herně podprůměrnými Lotyši i vyřazení ze soutěže od Řecka. Utkání s Německem – byť vítězné – naznačilo, jak hluboce se liší schopnosti a výkony elitní české hráčské čtrnáctky a ostatních členů kádru.
Boží náruč je tedy letos pro maličké široce otevřena. Nelze však předpokládat, že tomu tak bude nadlouho. Ekonomická síla, a ta je i ve fotbale rozhodující, je přeci jen na straně velkých. Strůjci úspěchů Porta či Monaka již odcházejí do bohatších klubů.
„Malé medailisty“ Eura prověří kvalifikace pro mistrovství světa. Na Portugalce čekají například Rusové, na Řeky Turci i Dánové. Z tohoto pohledu jsou na tom možná lépe Češi s Nizozemci, které los opět svedl do jedné skupiny, takže alespoň jeden z nich by měl na německý šampionát postoupit.
