Ještě nedávno to v českých kancelářích velkých auditorských značek vypadalo na další expanzi v oblasti poradenských služeb. První vlna finanční krize obrala společnosti jako Deloitte, Ernst & Young, KPMG a PricewaterhouseCoopers (PwC) o část dřívějších příjmů, klienti začali tlačit ceny zakázek dolů a „Velká čtyřka“ proto hledala nové příležitosti. Tržby za klasický audit, neboli ověřování účetních závěrek, jsou z podstaty spíše stabilní, firmy tedy soustředily pozornost na příležitosti v ostatních částech byznysu. To znamená hlavně v daňovém, právním a v různých typech manažerského poradenství. S cílem poskytovat co nejširší spektrum služeb zakládaly přidružené právní kanceláře a znalecké ústavy. Větší důraz se začal klást na užší spolupráci mezi konzultanty a auditory. Budovaly se nové pracovní skupiny napříč odděleními a zvyšovaly se odměny za tipy na získání nových zakázek pro kolegy z jiných týmů. Nový trend se projevil i v personálních změnách na klíčových postech. Zatímco před rokem seděli na nejvyšších postech tuzemských kanceláří „Big4“ převážně auditoři, dnes tuto profesi reprezentuje jediný – Magdalena Souček v Ernst & Young.
Střet zájmů
Sílící rozpínání Velké čtyřky mimo audit ale vážně naráží na plány Evropské unie. Návrhy z dílny komisaře pro vnitřní trh Michela Barniera tvoří nejradikálnější reformu auditního trhu za poslední desetiletí. Tvrdě by postihla právě největší globální firmy. Brusel jim totiž dává částečnou vinu za kolapsy finančních ústavů v uplynulých letech, když prý včas neupozornily na špatnou kondici bank. Některé původní návrhy, například povinné angažmá dvou auditorů (větší a menší firmy) u jedné společnosti, se sice v předloze Evropské komise nakonec neobjevily, přesto v ní ale zůstala opatření, která by se špičkou trhu pořádně zamávala. Vedle povinné rotace auditorů po několika letech je nejobávanějším návrhem úplné oddělení neauditních služeb od statutárního auditu v rámci jedné firmy či skupiny. To by byl samozřejmě obrovský zásah do zaběhnutých struktur globálních auditorských sítí, způsobu jejich podnikání a tvorby zisků. Hlavní argument Bruselu je jednoduchý – jedna firma by neměla klientům kontrolovat účty a zároveň jim poskytovat jiný servis, aby auditoři nebyli nadmíru shovívaví s ohledem na příjmy za poradenství. Svět už ostatně zažil jednu velkou vlnu „očišťování“ auditu: po pádu společnosti Arthur Andersen kvůli účetnímu skandálu v americké energetické společnosti Enron většina předních auditorských firem své poradenské větve přinejmenším utlumila. Vidina zajímavého byznysu (spojeného například s rozvojem informačních technologií) ale vedla k postupnému návratu do konzultantských vod. V současnosti tvoří neauditní služby více než polovinu tržeb těchto společností. Žádnou výjimkou není ani poskytování auditu a jiných služeb jednomu klientovi zároveň. Překážkou není ani fakt, že tato praxe je silně regulována, vedle legislativy rovněž auditorskými standardy a etickými kodexy. Svědčí o tom i namátkové příklady zakázek z tuzemska: Deloitte kontroluje hospodaření hlavního města Praha, současně mu poskytuje komplexní poradenství a radí i v jednotlivých projektech. Ernst & Young zase audituje ČEZ a zároveň do elektrárenské společnosti vysílá také daňové konzultanty. Podobně funguje KPMG v tuzemské GE Money Bank. PwC poskytuje poradenské služby více než čtvrtině svých auditních klientů.
Praha proti Barnierovi
Zástupci Velké čtyřky neskrývají, že se jim bruselské nápady vůbec nelíbí. V oficiálních vyjádřeních opakují, že navrhovaná opatření by mohla snížit kvalitu auditu a vedla by k prodražení služeb. „Možnost poskytovat kvalitní audity bude omezena, pokud by byli auditoři odděleni od širokého spektra specifických znalostí,“ uvedl řídící partner KPMG Česká republika Jan Žůrek. Skutečnost, že největší společnosti omezují svůj výběr na Velkou čtyřku, je prý přirozená. „Položme si otázku: Kolik velkých firem má jiný podnikový software než od společností SAP nebo Oracle?“ argumentuje vedoucí partner Deloitte Josef Kotrba. Magdalena Souček z Ernst & Young zase tvrdí, že díky „multidisciplinárnímu modelu“ lákají auditorské a poradenské firmy ty nejlepší talenty.
Není pochyb o tom, že Velké čtyřce jde v prvé řadě o maximální obranu nynějších pozic. V současnosti prakticky ovládá audit nejlukrativnějších klientů, tedy bank, pojišťoven a největších podniků v každé evropské zemi a současně těmto společnostem poskytuje poradenské služby. I proto se vedoucí partneři Big4 v posledních měsících scházejí v globálních či evropských centrálách ke koordinačním poradám, jak dál. Celkově převládá optimismus v tom, že ve výsledku se podaří návrhy aspoň částečně obrousit. „Očekáváme pozitivní dialog, který by tento návrh zásadním způsobem změnil,“ konstatoval Žůrek.
Asi nejvíce se dá v tomto ohledu spolehnout na zdrženlivost národních vlád. V případě České republiky má Velká čtyřka spojence přímo jistého. „Již nyní je zřejmé, že k řadě ustanovení návrhu EK bude ČR zaujímat rezervovaný postoj,“ sdělil týdeníku Euro Martin Šabo, zástupce ředitele odboru účetnictví a auditu ministerstva financí. Připomněl, že principy omezení služeb auditorů už obsahuje i platná, relativně nová evropská směrnice. „Účinnost těchto zavedených opatření zatím nebyla analyzována a stávající ekonomická krize neposkytuje žádná významnější fakta vedoucí k závěru, že tato opatření jsou nedostatečná,“ uvedl. V podobném duchu se vyjadřuje i Česká národní banka, Rada pro veřejný dohled nad auditem (národní regulátor) nebo zástupci akademické obce. „Proti návrhům se staví také většina našich klientů a jejich odborných asociací,“ tvrdí Jiří Moser, řídící partner PwC. Negativní stanovisko lze očekávat i u jiných zemí EU, včetně těch velkých (například u Británie).
Větší kus pro ostatní
Představa Bruselu, že se mu podaří prosadit opravdovou revoluci mezi auditory, proto není příliš reálná. Počítají s tím i tuzemské firmy z druhé auditorské ligy, tedy společnosti jako BDO, Grant Thornton nebo Mazars, které se snaží šlapat Velké čtyřce na paty. „Předpokládám, že finální rozhodnutí bude výrazně méně radikální než některé návrhy, které se v průběhu diskuse dostaly na veřejnost,“ předvídá řídící partner společnosti Grant Thornton Advisory David Pirner. Šéf společnosti BDO Audit Vlastimil Hokr připomněl, že schvalovací proces může trvat rok a pak budou následovat další dva roky na implementaci do národních legislativ členských států unie. „Zejména firmy Velké čtyřky disponují dostatečnými lidskými a finančními zdroji k nasměrování různých lobby tak, aby jejich zájmy a již nastavené modely jejich fungování byly prosazeny,“ dodal Hokr. Zároveň ale tyto firmy nechtějí nic vzdávat předem. Nucené oddělení poradenských služeb od auditu by se jich sice také dotklo, celkově ale vidí v Barnierových návrzích šanci. „Současný rozsah koncentrace auditorských služeb považujeme do budoucna za neakceptovatelný,“ zdůraznila Rene Vazac, vedoucí oddělení auditu v pražské kanceláři Rödl & Partner. „Nad rámec Velké čtyřky určitě existují hráči, kteří jsou schopni odpovídajícím způsobem uspokojit potřeby velkých subjektů veřejného zájmu,“ přidal se šéf české kanceláře Mazars Milan Prokopius. Budou s konečnou podobou reformy auditu nakonec spokojenější čtyři dominantní hráči, nebo jejich konkurenti? To se ukáže v příštích měsících a letech. Při všech přirozených sympatiích k těm menším je třeba uznat argument, že záruka kvality se dá více očekávat spíše od větších společností. Na druhou stranu to ale neznamená, že kritika oligopolu Velké čtyřky není aspoň zčásti oprávněná a že audit a poradenství pro největší firmy by se neměly více otevřít i dalším hráčům.