Mít virózu je rozhodně nepříjemné. Ovšem po několika dnech strávených v posteli jsem zjistila, že těch několik dní jako by nebylo. Možná kdybych pár let hibernovala a pak otevřela počítač, zjistila bych jen to, že Ivetka Bartošová na titulce je o něco starší a momentálně miluje jiného chlapa.
Foto: Profimedia.cz
A bála bych se otevřít mailovou schránku kvůli očekávanému počtu tiskových zpráv Jiřího Paroubka (vzhledem k tomu, kolik mi jich bylo posláno za pouhých pár dní).
Svým způsobem je mediální rybník uklidňující. Po libovolné době zjišťuji, že svět je stále v pořádku. Bolek Polívka kdysi v jedné hře řekl: „Dávám si noviny do ledničky, abych měl každý den čerstvé zprávy.“ Jenže noviny teď zajímají stále méně lidí. V celém světě náklad deníků klesl z 528 milionů v roce 2009 na 519 milionů v roce 2010. Nejhůř dopadly „noviny zdarma“ a deníky ve střední a východní Evropě (meziroční pokles 12 procent). Tržby za inzerci v tisku spadly o 23 procent za pět let a o tři procenta v loňském roce. Stejně je na tom rozhlas – počet minut poslechu rádia za den klesl od roku 2006 o 23 procent. Trend zřejmý 10 let.
Počet informačních kanálů se zvětšuje, množství zpráv také. Počet čtenářů a množství zpráv, které je zajímají, jsou víceméně konstantní. Výsledkem je zhroucení „papírových“ mediálních trhů závislých na reklamě. Na klíčových trzích s reklamou chtějí zprávy digitálně. Tisk roste pouze v Asii, kde je internet luxusem. To už ví i Světová asociace novin a vydavatelů (WAN-IFRA). Její zpráva zahájila minulý čtvrtek fórum světových vydavatelů ve Vídni.
Tyhle výsledky ale překvapivé nejsou. Ostatně proč taky číst, když každé ráno vím, že ČEZ dál plní titulní stránky a bude tak dlouho, dokud nezemře buď Martin Roman, nebo nevymřou editoři, kteří si v něm libují, že Věci veřejné opět utěšeně shazují vládu – a budou tak dlouho, dokud zůstanou v parlamentu. Co se vlastně z novin dozvídáme tak strašně nového?