Petr Nečas
Podtitul: V evropském politickém prostředí musíme jednat činorodě, říká nový český premiér
EURO: Někteří lidé tvrdí, že obrodný proces ODS je z nouze ctnost a jakási obdoba sovětské perestrojky, neboť je veden shora. Správná obroda je jen ta iniciovaná zdola. NEČAS: Nejde o žádnou „perestrojku“. Dění na kongresu bylo odrazem hnutí mysli širší členské základny. I já jako kandidát na předsedu strany jsem měl podstatně masivnější podporu od členské základny než od středně a vysoce postavených funkcionářů ODS. Z tohoto hlediska jde jednoznačně o hnutí zdola. I snaha provést změny a vrátit důvěryhodnost je silně svázaná s tím, že většina členské základny ODS je zapojená v komunální, nikoli celostátní politice. Komunální politika se týká dramaticky vyššího počtu členů ODS. Uvědomíte-li si, že ODS má 53 poslanců, ale starostů a primátorů desetkrát tolik, pochopíte, že se to týká širší části její členské základny.
EURO: Bývalý guvernér ČNB Zdeněk Tůma je lídrem pražské kandidátky TOP 09 a kandidátem na primátora, a možná i budoucí adept na funkci prezidenta ČR. Má ODS nějakého silného protihráče? NEČAS: Exguvernér ČNB Tůma je kvalitní člověk a silný kandidát na primátora. Je především na pražské ODS, jak se s touto výzvou vyrovná. Mluvit teď o jeho případných prezidentských aspiracích mi nepřísluší, protože teprve nedávno potvrdil kandidaturu na pražského primátora. Navíc je otázkou, jak by voliči vnímali, kdyby pražský primátor v podstatě po dvou a čtvrt roce opustil funkci.
EURO: Jak vysvětlíte, že koaliční jednání trvala v České republice dvakrát déle než jednání čtyř subjektů na Slovensku?
NEČAS: To nepřekvapuje. Představitelé stran slovenské koalice se dlouho znají, dokonce většina z nich spolu dvě volební období seděla ve vládě. Navzdory tomu, že se objevily dvě nové strany, Svoboda a Solidarita Richarda Sulíka a Most-Híd Bély Bugára, ta druhá je dvacetiletou stálicí na slovenské politické scéně. Sulík zase intenzivně pracoval v obou administrativách Mikuláše Dzurindy jako poradce například na ministerstvu financí či práce a sociálních věcí. Osobní znalost byla na Slovensku výrazně vyšší. A proto i například znalost postojů stran či vzájemné vazby jejich lídrů.
V ČR tomu tak nebylo. Objevily se dva nové subjekty, z nichž jeden sice tvoří lidé, kteří již v politice působili, ale druhý je nový. Proto trvalo naše jednání o sestavení vlády zhruba o dva týdny déle. Na české poměry je to však úspěch. Navíc porovnáte-li koaliční smlouvu na Slovensku a v ČR, zjistíte, že česká je podrobnější, detailnější a propracovanější, což si vyžádalo i víc času.
EURO: Lze s jistotou prohlásit, že postoje koaličních stran jsou totožné ohledně zavedení eura či ekonomických a rozpočtových doporučení EU? NEČAS: Zatím jsem nezaznamenal žádné větší disonance. Koaliční smlouva nestanoví termín pro zavedení eura. Souhlasím s guvernérem ČNB Miroslavem Singerem, že debaty o datu přistoupení k euru jsou spíše folklorní povahy než záležitostí věcné diskuse. I postoj k ekonomickým a rozpočtovým doporučením – ke snahám evropských orgánů rozšiřovat své pravomoci a regulace – mají všichni členové koalice podobný.
EURO: Navzdory novým vrcholným orgánům a institucím se současná zahraniční politika EU vyznačuje velkou rozbíhavostí. Prakticky každý stát upřednostňuje vlastní národní zájmy před evropskými. Platí to pro vztahy s USA, Ruskem, Čínou i státy Blízkého východu. Jak se zachová nová vláda, aby se ČR v těchto různorodých zájmech neztratila? NEČAS: Především musíme provádět aktivní politiku. Spočívá hlavně v tom, že nemůžeme při ochraně našich zájmů neustále opakovat „ne, ne, ne, ne“. Musíme hledat alternativní přístupy, získávat pro ně spojence a jednat činorodě v evropském politickém prostředí. Současně to však znamená akcentovat i některé prvky, které nejsou součástí hlavního proudu evropské zahraniční politiky, jako je důraz na silnou transatlantickou vazbu. Je také nezbytná určitá předběžná opatrnost vůči uplatňování některých ruských zájmů například prostřednictvím energetiky či dodávek surovin. Mít vlastní zdravý pohled například na problematiku Blízkého východu a nepodléhat názorům EU z hlavního proudu. ČR by měla pokračovat ve své politice, která v žádném případě nedopustí ostrakizaci Izraele, protože je jedinou skutečnou demokracií na Blízkém východě.
