S růstem cen se vyrojili jako houby po dešti. Podvodníci. Spolu se zdražováním vstupních surovin, potřebných ke stavbě, a jejich nedostupností v obchodech se objevují lidé, kteří by rádi vydělali na touze zákazníků alespoň trochu ušetřit. Výrobci oken a dveří sdružení v Asociaci českých výrobců otvorových výplní (AČVOV) varují, že současná situace nahrává šejdířským praktikám, kdy jsou do staveb používány produkty nižší kvality, než za jakou si zákazník zaplatil.
Jde přitom spíš o eskalaci dlouhodobého problému, který nás provázel už před komplikacemi s dodávkami zboží. Do jisté míry je způsoben nedostatečným dohledem vlády a dalších organizací nad trhem. Zvýšit ochranu spotřebitelů mají změny v legislativě, které předchozí ani nová sněmovna zatím nestihla schválit, navzdory nutnosti implementace evropských předpisů.
„Představte si, že stavíte či rekonstruujete nemovitost u rušné ulice. V projektu máte okna a dveře, které mají hluk odclonit, zaplatíte za ně dost peněz navíc. Ale když se nastěhujete, tak zjistíte, že hluk v domě je velmi výrazný,“ říká Pavel Kašpar z AČVOV. „Když se budete snažit dopátrat, co vám tam nakonec dali za okna a s jakými vlastnostmi, budete to mít velmi těžké. A stejně tak i s reklamací. Na trhu je spousta výrobků, jejichž vlastnosti neodpovídají tomu, co deklarují. Dlouhodobě jim nahrává neefektivní dohled ze strany státu a v poslední době bohužel i růst cen ve stavebnictví,“ doplňuje.
Pláč nad rozlitým mlékem
Převis poptávky nad nabídkou a skokově rostoucí ceny nutí stavební firmy nakupovat u neprověřených dodavatelů. Ti často přivezou produkty s nižšími schopnostmi protihlukové a tepelné izolace, ale formálně je prezentují tak, aby vyhověly vyšším nárokům uvedeným v projektové dokumentaci stavby. Vzhledem k nedostatečné kontrole ze strany vládních institucí si pak v mnoha případech zákazník draze koupí nekvalitní zboží.
„Často se setkáváme s tím, že si nás lidé pozvou, abychom jim opravili či vyměnili špatně fungující okno. To se jim nedaří reklamovat, protože dodavatel okna přehazuje odpovědnost na výrobce, který je buď v zahraničí nebo v likvidaci. Nabídka na trhu je pro běžného zákazníka velmi nepřehledná,“ uvádí Jan Tušl ze společnosti Vekra.
Potíže s podvodníky neminuly ani jiné sektory stavebnictví, týkají se například také výroby cihel. „Naše společnost každý rok vynakládá nemalé prostředky na zkoušky výrobků s cílem pravidelně ověřovat námi deklarované parametry a funkčnost našich systémových řešení,“ říká vedoucí produktového managementu společnosti Wienerberger Jiří Dobiáš. Na základě toho si je jist, že jeho firma dodává klientům přesně to, co si koupili.
Wienerberger je však v tomto ohledu spíše světlou výjimkou. Dobiáš vzpomíná na ojedinělou situaci, kdy po vybudování zdi z méně kvalitního materiálu prostor neprošel akustickými zkouškami. Majitel domu musel stěnu zbourat a postavit znovu od základů. „Z těchto důvodů dlouhodobě upozorňujeme na nebezpečí změn v projektu zapříčiněných hledáním méně kvalitních alternativ,“ vysvětluje.
Bič na nepoctivé prodejce
Situaci by měly pomoci legislativní změny v podobě návrhů zákona o dozoru nad trhem s výrobky a zákona o stavebních výrobcích a jejích použití do staveb. Předchozí poslanecká sněmovna ho nestihla schválit, ačkoli přímo vychází z evropských předpisů, jež měly být přijaty už loni v červenci. Výrobci ve stavebnictví proto doufají, že nyní, když má dolní komora parlamentu nové složení, se oba zákony projednají co nejdříve.
Podle Kašpara je zásadní posílit pravomoci České obchodní inspekce (ČOI), aby mohla opravdu kontrolovat materiály na stavbách a nezůstala odkázaná jen na data psaná na papíře. Měla by dostat právo zveřejňovat jména nepoctivých dodavatelů, zatímco všechny stavební firmy by dle nových předpisů musely zveřejňovat veškeré informace o svých produktech online. Podobná úprava legislativy dříve proběhla v případě čerpacích stanic a situace v tomto sektoru se výrazně posunula.
Odborníci zároveň radí lidem, aby se při nákupu materiálů neorientovali čistě podle ceny, jakkoliv lákavá jim v onen moment připadá. Před objednávkou by se měli seznámit s klady i zápory produktů od každého z dodavatelů, zajímat se o renomé obchodníka i o technické specifikace výrobku – koneckonců dům má vydržet generace.
Člověk by se nakonec při stavbě i rekonstrukci měl spoléhat především na sebe, na vlastní průzkum, a pokud je to možné, tak si zajistit stavební dozor nebo zvolit firmu, která kromě surovin poskytuje i montáž a jednotlivé kusy sama vyrábí. Ve smlouvě s ní by dále měl být jasně uveden dodavatel, záruční podmínky, služby i konečná cena. Záruku je nutné požadovat nejen na samotný výrobek, ale i za práci.
„Když budete tato pravidla dodržovat, snížíte pravděpodobnost, že budete ošizeni. Vyloučit to však nelze, protože úroveň ochrany spotřebitele je nyní na příliš nízké úrovni a motivace podvádět příliš vysoká. Proto je potřeba legislativu vylepšit co nejdříve a co nejefektivněji,“ uzavírá Kašpar.