Co se dělá v boji proti nezaměstnanosti v Evropské unii? Nejdůležitější, co mohou vlády v boji proti nezaměstnanosti udělat, je snížit zdanění pracovní síly. Především pokud jde o zatížení sociálními a zdravotními odvody, a to alespoň těch nejohroženějších sociálních skupin. Právě takzvaný parafiskál (sociální a zdravotní pojištění) se totiž na celkovém daňovém klínu u nízkopříjmových skupin většinou podílí daleko více než samotné daně z příjmu fyzických osob. Sociální
a zdravotní pojištění je neúprosné.
Problém je v tom, že členské země musejí zároveň konsolidovat svoje veřejné finance. Na rozmáchlé manévry typu snížení sociálního pojistného výměnou za vyšší zdanění nemovitostí nebo ekologické daně (což například Evropská komise loni doporučila České republice) nezbývá při hlasitém odporu postižených ani chuť, ani fiskální prostor. Aby byly účinné, musejí být slevy na pojistném a odečitatelné položky od vyměřovacího základu opravdu vysoké.
Ve skutečnosti jen sedm členů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) uplatňuje minimální příjmový test pro zatěžování příjmu sociálním pojištěním: Rakousko, Belgie, Kanada, Irsko, Norsko, Švédsko a Velká Británie. Trochu jinou permutací téhož je dražší „podlaha“ na sociální pojištění, která se nevztahuje jen na nízkopříjmové skupiny, ale fakticky je odečitatelnou položkou pro všechny poplatníky.
Česko nemá jedno ani druhé z důvodu nákladů. Mnohem více zemí uplatňuje stropy než podlahy či minimální příjmy, přičemž některé země, například Německo nebo Rakousko, uplatňují stropy již těsně za průměrným příjmem.
Manipulace se základem výpočtu sociálních daní jsou, jak již bylo řečeno, drahé, a proto se většina zemí soustředí na selektivní opatření, byť s diskutabilním efektem. Všechny státy v tabulce mají nastaveny sociální systémy zoufale rigidně. Přechod od nezaměstnanosti je zejména pro rodiny s dětmi po započtení všech minusových a plusových plateb (dávek) spojen s vysokým nárůstem daňové povinnosti. Jestliže vám po přechodu ze závislosti na dávkách seberou polovinu jako v Česku anebo dvě třetiny dodatečného příjmu jako v Belgii, jak silný motiv asi máte pro hledání práce s přihlédnutím ke všem zjevným nákladům spojeným s ekonomickou aktivitou? Hnout s daňovými klíny je doopravdy těžké, a proto také vidíte v tabulce jen málo pozitivních deviantů.
Pokud pečlivě analyzujeme všechna nová opatření, jež byla přijata v posledním roce a půl v Evropě, co zjistíme? V podstatě nic jiného, než že posledně ohlášené iniciativy ministerstva práce a sociálních věcí v rámci Sedm za sedm miliard jsou v souladu s tím, co vymysleli úředníci za hranicemi. O účinnosti nehovořme.
Úzce cílené a dobře znějící intervence nejsou sice systémové, ale ani nejsou drahé. Nevalný úspěch je záležitostí posteriorního hodnocení, a pokud přijde oživení, rutinně se nad těmito nápady v každé vyspělé demokracii mává rukou. Svého druhu je to „cost of doing business“, od toho tu vláda je. Hluboké reformy, které sníží náklady práce a výrazně zvýší flexibilitu pracovního trhu, musejí sahat hluboko do legislativy i „jater“ zaběhlého řádu společnosti. A neprojeví se zítra a nejspíš ani za dva roky. Všichni ovšem čekáme na déšť. Neprší už někde nad Berlínem? l
1. Podpora mladých a absolventů
2. Podpora zaměstnání matek a dlouhodobě nezaměstnaných
3. Kurzarbeit
4. Chceš práci tam, kde žiješ? Rekvalifikuj se
5. Zaměstnej sám sebe. Buď OSVČ
6. Pomoc obci a neziskovým organizacím
7. Lepší rady a pomoc úřadů práce
vyplatí se najít si zaměstnání?
Mezní zdanění příjmů včetně sociálního pojištění po hotovostních sociálních dávkách
jako procento celkových pracovních nákladů podle typu rodiny a mzdové hladiny
Singles, bezdětní Singles, bezdětní Singles, bezdětní Singles, 2 děti Manželé, 2 děti Manželé, 2 děti Manželé, bezdětní
67 % prům. mzdy 100 % prům. mzdy 167 % prům. mzdy 67 % prům. mzdy 100 % prům. mzdy 100 % prům. mzdy 100 % prům. mzdy
a nezaměstnaný a 67 % prům. mzdy a 33 % prům. mzdy
Rakousko 56,9 60,6 42,2 56,9 60,6 60,6 60,6
Belgie 66,3 66,3 69,4 66,3 66,3 66,3 66,3
Česko 48,6 48,6 48,6 55,7 54,0 54,0 48,6
Francie 63,2 51,3 59,7 57,7 48,3 51,3 51,3
Německo 56,0 60,4 44,3 54,2 52,7 57,9 56,0
Slovensko 44,4 44,4 42,8 44,4 44,4 44,4 44,4
Švédsko 45,6 47,9 66,9 45,6 47,9 47,9 47,9
Velká Británie 40,2 40,2 49,0 76,3 40,2 40,2 40,2
Spojené státy 32,5 41,8 41,8 51,4 32,5 32,5 32,5
nevážený průměr
OECD 40,9 44,4 46,3 43,8 45,3 44,0 42,9
Zdroj: OECD
Země, která u bezdětných singles Tato míra mezního zdanění
daní podprůměrnou mzdu nejméně. práce již skutečně demotivuje
Bariéra v tom, hledat si zaměstnání, v hledání zaměstnání.
je tak nejnižší.
O autorovi| Miroslav Zámečník • zamecnik@mf.cz
