Stát se na účet krajů zbaví svých dluhů Od ledna příštího roku přejde většina doposud státních nemocnic do vlastnictví krajů. Ty ale doposud nevědí, zda vůbec budou schopny zajistit jejich financování. Na kraje by totiž měly přejít i dluhy nemocnic. Neustále se zvyšující zadlužení nemocnic konečně přimělo vládu k razantnímu kroku.
Stát se na účet krajů zbaví svých dluhů
Od ledna příštího roku přejde většina doposud státních nemocnic do vlastnictví krajů. Ty ale doposud nevědí, zda vůbec budou schopny zajistit jejich financování. Na kraje by totiž měly přejít i dluhy nemocnic.
Neustále se zvyšující zadlužení nemocnic konečně přimělo vládu k razantnímu kroku. Od příštího roku, kdy mají být nemocnice převedeny v souladu s realizací II. fáze reformy veřejné správy na kraje, budou moci kraje některé převzaté nemocnice zrušit. To znamená, že o počtu klasických nemocnic již nebude rozhodovat ministerstvo zdravotnictví.
Vytváření sociálních lůžek
Neznamená to ale, že by zrušené nemocnice zanikly bez náhrady. Některá oddělení v klinické části, jako je například gynekologie či infekční, totiž dnes zejí prázdnotou. Naproti tomu se nedostává sociálních lůžek například v léčebnách pro dlouhodobě nemocné. Podle údajů ministerstva zdravotnictví je nutno zrušit dva tisíce akutních lůžek z celkového počtu 66 tisíc, ale zároveň je nutno vytvořit 20 tisíc lůžek následné péče. Takže tam, kde dnes stojí poloprázdná nemocnice, může být již po Novém roce plný hospic nebo geriatrické oddělení. Redukcí akutních lůžek by se měla zajistit lepší hospodárnost v celém sortimentu zdravotnických služeb. Dnes totiž není výjimkou, že jsou v jednom okresním městě dvě nemocnice, které mají zcela shodné vybavení a poskytují stejné služby. A to i ty nejdražší. Díky redukci nemocnic by došlo ke kumulaci jak zdravotnických prostředků, tak lékařů a zdravotního personálu. Odpadly by tak mimo jiné i přesčasy, které dnes tvoří významnou část mzdových nákladů.
Převod může mít katastrofální důsledky
Přestože lze hodnotit takto nastartovanou reformu v poskytování zdravotní péče jako krok správným směrem, realizace převodu na kraje může skončit nakonec katastrofou. Vláda spolu s nemocnicemi převádí na kraje totiž i jejich dluhy, aniž by jasně řekla, že je bude i po 1. lednu 2003 platit. Kolik která nemocnice konkrétně dluží, vláda před poslanci i krajskými zastupiteli tají. Kraje tak necelý měsíc před převzetím vlastnictví a necelé dva týdny před schválením státního rozpočtu netuší, jaké závazky či pohledávky spolu s nemocnicemi získají. Žádné konkrétní údaje v tomto směru neobsahovala ani jinak obsáhlá ústní zpráva vlády, kterou před poslanci přednesla ministryně zdravotnictví Marie Součková. I přesto, že zpráva měla oficiální název Zadlužení nemocnic a jejich přechod na kraje, samotného převodu se ministryně dotkla pouze letmo. Vládní koalice dokonce znemožnila ve sněmovně vystoupení hejtmana Středočeského kraje Petra Bendla (ODS), který k této otázce hodlal přednést společné stanovisko Asociace krajských hejtmanů. Ministr práce a sociálních věcí dokonce v této souvislosti přirovnal kraje k „lobbistickým skupinám“.
Příjmy kraje padnou na oddlužení
„Vždy jsem byl proti této formální, této kvazi reformě veřejné správy,“ sdělil vzápětí po negativním hlasování Profitu předseda ODS Václav Klaus. „Opět se ukázalo, že sněmovna šmahem zamítne cokoli, co podá ODS, aniž by se vůbec zabývala smyslem návrhu.“ Přitom otázka zaplacení dosavadních dluhů je naprosto zásadní. Dluhy sice udělal stát, ale kraje se obávají, že s převodem majetku se stát bude snažit svých závazků zbavit právě na úkor regionů, což může zásadně zkomplikovat jejich hospodaření. Kraje totiž mají většinu svých výdajů kryty ze státních dotací, které jsou účelově vázány. Protože ale krajští představitelé neví, jakou částku dluhy nemocnic tvoří, nemohou ani odvodit, zda jim budou dotace na jejich krytí stačit. V opačném případě by musely hradit dluhy, které nadělal stát, z výnosu krajských daní. Ty ale dnes tvoří necelá čtyři procenta z výnosu z DPH a z daní z příjmů, takže je jejich přínos pro krajské rozpočty prakticky zanedbatelný. Kraje by tak navíc mohly přijít o jediný zdroj příjmů, s nímž by jinak mohly nakládat podle svého uvážení. Stát navíc dal krajům v zákoně desetileté věcné břemeno v zachování zdravotních služeb u nemocnic, které nebudou rušeny. Kraje tak nemohou nemocnice zrušit ani prodat. Těžko je proto může utěšit tvrzení ministryně Součkové, že majetek nemocnic spolu s jejich pohledávkami daleko převyšuje závazky.
Předlužené nemocnice zbankrotují
O tom, že kraje nakonec převezmou státní dluhy, svědčí i vyjádření ministryně Součkové. Podle ní totiž existují na tuto otázku dva zcela protichůdné právní názory, a tak by konkrétní situaci musel řešit až soud. Pro variantu, že dluhy budou muset nakonec platit regiony, svědčí i to, že státní rozpočet na příští rok „nedisponuje prostředky k vyrovnání negativní bilance hospodaření převáděných nemocnic“, jak uvádí zaobaleně vládní zpráva. Jasno do celé kauzy nevneslo ani páteční jednání vlády, po němž ministryně zdravotnictví neurčitě prohlásila, že stát zadlužené nemocnice plošně oddlužovat nebude. Situace tak může dopadnout nakonec prohlášením Ústavního soudu, že vlastník není povinen přejímat majetek obtížený závazky vzniklými činností předchozího subjektu, aniž by byly řádně vypořádány. A ty nemocnice, které budou předlužené, prostě zbankrotují. A věřitel či nový majitel již nebude žádným věcným břemenem vázán. To vše dohromady může v poměrně krátké době způsobit kolaps českého zdravotnictví.
Stav majetku u převáděných zdravotnických zařízení k 30. září 2002
Hodnota majetku 42,2 miliardy Kč
Závazky 3, 7 miliardy Kč
Pohledávky 2, 9 miliard Kč
Pramen: MZ