Rekodifikace soukromého práva přinesla řadu novinek v postavení právnických osob ve statutárních orgánech
Nejenže se pojetí právnických osob přiklonilo od organické koncepce k teorii fikce, a pro jednání právnických osob navenek tak nově vyžaduje „zastupování“ (dříve šlo o jednání samotné právnické osoby „prostřednictvím“ jejího statutárního orgánu), ale připustilo i možnost zastupování právnických osob jinými právnickými osobami jako členy statutárních orgánů.
Právnická osoba může být obecně členem orgánu jakékoli právnické osoby, s některými zákonem stanovenými výjimkami (např. zákon o bankách, který umožňuje členství v orgánech banky pouze fyzickým osobám). Stejně tak obecně platí, že členem orgánu právnické osoby může být jakákoli právnická osoba bez ohledu na její právní formu, a to i osoba zahraniční.
Prostor ke zneužití V praxi však může docházet k situacím, kdy bude problematické určit, kdo konkrétně za určitou právnickou osobu, resp. za právnickou osobu, která ji v postavení (člena) statutárního orgánu zastupuje, jedná. Současně vzniká otázka, nakolik mohou tyto výkladové problémy nahrávat zneužití nové úpravy v tom smyslu, že nebude možné dohledat konkrétní (fyzickou) osobu odpovědnou za dané jednání. Tímto způsobem je totiž možné řetězit další a další právnické osoby, aniž by to bylo v rozporu se zákonem.
Zastupující právnická osoba přebírá veškeré povinnosti spojené s výkonem funkce člena orgánu (péče řádného hospodáře, informační povinnost, zákaz konkurence, odpovědnost za způsobenou újmu, ručení za závazky atd.).
Zastupující právnická osoba má v prvé řadě zmocnit fyzickou osobu, aby ji v příslušném orgánu zastupovala, a neučiní-li tak, pak za zastupující právnickou osobu jedná ze zákona její statutární orgán.
Odměna za výkon funkce orgánu zastoupené právnické osoby však vždy náleží zastupující právnické osobě. Volba zmocněnce je plně na vůli zastupující právnické osoby, zmocněnec nemusí být jejím zaměstnancem ani k ní nemusí mít jiný zvláštní vztah. Samozřejmě platí, že taková osoba musí splňovat požadavky na výkon funkce člena orgánu příslušné společnosti.
Poněkud specifickou situaci vytváří právní úprava ve vztahu k veřejné obchodní společnosti. Zákon o obchodních korporacích totiž uvádí, že pokud je společníkem veřejné obchodní společnosti právnická osoba, vykonává s tím spojená práva a povinnosti zmocněnec, kterým může být pouze fyzická osoba. Za současného stavu nelze s dostatečnou jistotou říci, zda zákon o obchodních korporacích touto úpravou vylučuje aplikaci výše zmíněného ustanovení občanského zákoníku či nikoli, tj. zda umožňuje, aby zastupující právnickou osobu zastupoval její statutární orgán. Podle aktuálních informací se v této otázce nejsou schopni dohodnout ani soudci. Zákonodárce bohužel mlčí v otázce, z jakého důvodu by měla být úprava ohledně veřejných obchodních společností natolik speciální, přičemž ve svém důsledku by takový výklad bezdůvodně omezoval a diskriminoval veřejnou obchodní společnost oproti společnostem kapitálovým. Právě u veřejné obchodní společnosti je situace o to paradoxnější, že společník této společnosti je standardně ze zákona zároveň i jejím statutárním orgánem.
Riziko řetězení Naznačený problém by mohla vyřešit chystaná novela občanského zákoníku. Ta sice se zachováním možnosti ustanovit právnickou osobu jako člena jejího orgánu počítá, avšak podmínkou takového aranžmá by mělo být určení jediné fyzické osoby, která za zastupující právnickou osobu bude jednat. Důvodem má být výše zmíněné riziko zneužití tohoto institutu prostřednictvím řetězení právnických osob tak, že nebude možné dohledat jedinou odpovědnou fyzickou osobu.
Řešení je to tak pouze zdánlivé, protože (minimálně) ve výše uvedeném případě veřejných obchodních společností tím dojde ke kuriózní situaci, kdy právnická osoba jako společník této společnosti bude ze zákona jejím statutárním orgánem, běžně za tuto právnickou osobu jako společníka budou jednat např. dva jednatelé – fyzické osoby, avšak při výkonu funkce statutárního orgánu v zastoupené právnické osobě ji bude muset zastupovat jediná fyzická osoba. Odpověď na otázku, zda taková právní úprava nezaloží nedůvodnou nerovnost mezi jednotlivými typy společností, by měla odborná veřejnost hledat dříve, než se taková změna nepříjemně promítne do praxe.
Zákonodárce bohužel mlčí v otázce, z jakého důvodu by měla být úprava ohledně veřejných obchodních společností natolik speciální.
