Předseda Odborového svazu Kovo Josef Středula
Proč stávka a proč právě teď?
Už vloni v dubnu jsme si nechali zpracovat analýzu o reformě veřejných financí. Z toho vyplynuly věci, kterých jsme se obávali. A právem. Například růst inflace, pokles životní úrovně.
To už je ale víc než rok.
Bylo to postupné. V srpnu 2007 byla reforma schválena, následně se začaly objevovat důsledky. K tomu se nabalil růst cen ze dvou důvodů. Prvním byl nárůst daně z přidané hodnoty, hlavně u potravin. Potom došlo ještě ke zdražení světových surovin. V říjnu začal rapidní růst cen, některé se zvýšily o padesát, jiné až o sto procent. A to i u potravin. To byl jeden z důvodů velké nervozity u odborářů. Hrozilo velké snížení životní úrovně u části obyvatel. U jedné skupiny se to také následně stalo.
Pokud vím, kvalifikovaní dělníci mají stále slušný růst platů.
Jde spíš o ty, kteří pracují v rozpočtové a příspěvkové sféře. Jejich příjmy poklesly přibližně o 4,5 procenta. To znamená, že všichni tito lidé budou mít proti loňsku o tuhle hodnotu nižší životní úroveň. To v této sféře vyvolalo obrovský var. Projevilo se to třeba ve školství nebo zdravotnictví. Panuje tu velká nervozita, a to už od loňského podzimu.
A pracovníci v působnosti OS Kovo?
Dnes se nárůst mezd po kolektivním vyjednávání nominálně pohybuje mezi osmi až 11 procenty. To znamená, že se nám podařilo, aby pracujícím byl vcelku dobře pokryt růst životních nákladů.
Mají u vás zastání i dělníci v malých a středních firmách?
Fungujeme pro všechny velikosti podniků. Na první pohled se to může zdát, že jsme tu jen pro ty velké, ale víc než polovina našich odborů je ve středních firmách s 50 až třemi stovkami zaměstnanců.
Jak se k tomu staví samy firmy?
Není to stávka proti zaměstnavatelům. Proto budou i různé formy. Někde se zastaví výroba, jinde budou vyvěšeny třeba jen transparenty. Namátkou: v ocelářství, kde se pracuje s tekutým kovem, určitě nezastavíme výrobu. Nechceme způsobit problémy. V hutích je kontinuální provoz a je třeba s tím počítat. Ale třeba všechny tři výrobny Škody Auto na hodinu zastaví.
Podnikatelé si často stěžují, že tlak na růst mezd a stávky mohou ohrozit výrobu, konkurenceschopnost a nakonec i pracovní místa.
Nechci přistoupit na žádnou variantu toho, že stávkující jsou nějaký problém. Nejsou. Oni jen vyčerpali všechny možnosti, jak dojít cestou jednání k dohodě. Když zaměstnavatelé vyhrožují přesunem výroby a propouštěním, o co jde? Ta hrozba je často nepravdivá, lichá a vylhaná.
Nový prezident Hospodářské komory Petr Kužel si ale v rozhovoru pro Profit (č. 23/2008) postěžoval, že podnikatelé musejí platit odboráře, kteří proti nim v pracovní době „kují pikle“.
Pan Kužel pro mne není sociální partner. Naším partnerem je tripartita a především samotné podniky. Každý rok jednáme s devíti stovkami zaměstnavatelů a takový zhutnělý názor jsem ještě neslyšel.
Pokud dojde k vykázání odborů z firem, myslím, že to vztahy spíš zhorší než zlepší. A nevím, jestli moderní zaměstnavatel stojí o rozpor se zaměstnanci. Opak je pravdou. Snaží se najít možnosti, aby byli spokojeni, pracovali na 100 procent a za příslušnou odměnu. To nespokojený pracovník nedělá.
