V pražském Bugsy´s baru se chystají pokořit pařížský Ritz
Ten příběh začal docela náhodně. Mezi nejnemožnějšími zápisy uváděnými v Guinnessově knize rekordů existuje i ten o údajně nejdražším drinku, který je k mání ve světových barech. I pro ostřílené barové štamgasty je jeho cena opravdu silný tabák, přijdou-li bez sponzora. Nadšenci, snobové a blázni za něj ochotně dávají čtyři sta eur.
Když jsem na tento údaj narazil, rozhodl jsem se udělat si jasno a objednal jsem se u barmana nad barmany, spolumajitele vyhlášeného pražského Bugsy‘s baru Václava Vojíře. Záznam našeho rozhovoru nyní předkládám čtenářům magazínu E8.
„Takový drink vskutku existuje, ovšem vůbec ne ve všech světových barech. Jmenuje se Sidecar a dostat jej můžete – pokud akceptujete ne právě lidovou sumu – jen a pouze v baru Hemingway pařížského hotelu Ritz,“ řekl mi Václav Vojíř. „Na lístku tam Sidecar mají od roku 1923, kdy jej poprvé namíchal tehdejší šéfbarman hotelu Frank Meier. Tehdy ovšem za 5, slovy pět dolarů!“
Ačkoli pařížský Ritz a jeho bar Hemingway jsou samy o sobě pojmy, uvedený komentář ještě nevysvětluje cifru, která se objeví na účtu po požití této anomálie. A ještě něco. Slyšel jsem o nápojích, za něž byly zaplaceny částky několikanásobně až řádově vyšší. Jakýpak je tedy Sidecar nejdražší koktejl?
„Podařilo se vám spojit dohromady několik neslučitelných faktů,“ upozorňuje Václav Vojíř. „Pokusím se je postupně rozplést. Ony až desetinásobně dražší nápoje, o kterých byla řeč, jsou drahé ne pro použité vstupy, ale kvůli dodatkům v nich utopených, jež nemají s drinkem samým nic společného. Když vhodíte do branické desítky třeba perlu nebo prsten Gaia Julia Caesara, nebude už také za deset korun. V tom je podstata ceny nápojů, které díky své ,vložce‘ mohou stát i miliony. V tom druhém, našem případě jde o to, z jakých vstupů jsou připraveny. V případě Sidecaru je to speciální, pro hotel připravený koňak z roku 1865, kterého v Ritzu už nemají jistě mnoho. To dělá z nápoje onu mimořádnost, za niž se platí! Pro ilustraci uvádím recepturu tak, jak nápoj připravuje dnešní vrchní barman pařížského Ritzu Colin Peter Field:“
- 5/10 Ritz Fine Champagne 1865 Cognac
- 3/10 Cointreau
- 2/10 lemon juice
Opusťme ale Paříž a věnujme se Praze. Má takový drink své zájemce i u nás, třeba mezi klientelou Bugsy‘s baru, vyhlášeného právě koktejly?
„Divil byste se, má. A není jich málo. Ale to mě přivádí k něčemu, co bych vám rád prozradil. Ten popsaný rekord mne dlouho trápil a přemýšlel jsem, jak ho pokořit. Díky mnoha okolnostem se nyní naskytla reálná možnost tak učinit. Protože, jak možná víte, letos je k takovému počinu i dobrá příležitost, totiž deset let trvání Bugsy‘s baru, rozhodl jsem se Sidecar z Guinnessovy knihy vymazat. A sice recepturou klasického drinku Manhattan, ovšem připraveného ne z jedné, ale hned ze tří rarit. Opět uvedu základní recepturu nápoje a potom pro srovnání novou, pro Manhattan Exclusiv 2004, jak jsme budoucího rekordmana, jak upřímně věřím, nazvali. Tak tedy: Manhattan - žitná whisky, červený vermut, střik hořké angostury, to je základní provedení. U verze Exclusiv 2004 jde o stejné vstupy, ovšem zcela výjimečné je u nich datum narození. Použitá whisky je Canadian Club z roku 1899, Angostura Bitter‘s je zajímavá nejen datem zrodu. To už asi nikdo přesně nezjistí, za prokázanou však máme skutečnost, že to bylo před rokem 1938. Hned po válce totiž ukryl všechny vzácné položky svého tehdejšího portfolia do tajného sklepení lahůdkář Jan Paukert. A naše angostura pochází právě z těchto zásob. A Martini? Tam nelze používat letité produkty, vermuty rychle stárnou. Ale lahev, kterou pro drink uchováváme, patří také mezi již téměř neexistující rarity. Je ze série Martini Rosso Art Gallery Special Collection. Zvláštní je ze dvou důvodů. Etikety na lahvi ztvárnily význačné osobnosti moderního umění, nevím přesně, kolik jich bylo (šest, mezi nimi například Capiello nebo Dudovich - poznámka autora). Druhou, trochu smutnou vizitkou provázející tenhle souběh je fakt, že se velmi špatně prodával. Dokonce tak špatně, že společnost se rozhodla stáhnout celou sérii z prodeje. Lahve, které zůstaly, tím okamžitě získaly punc sběratelské jedinečnosti, a tedy i mimořádné ceny.
Právě z těchto elementů připravený Manhattan jsme přihlásili do soutěže a jím chceme vytlačit pařížský drink z knihy rekordů.“
Neuvedl jste to nejdůležitější, cenu vašeho Exclusiv. „Kalkulace zní na Kč 19 900. Ovšem nezmínil jsem ještě mnoho dalších náležitostí, které jistě cenu přinejmenším opodstatňují. Nelze je sice exaktně včlenit do celkové sumy, ovšem mají hodnotu z hlediska jakési barmanské etiky, nepřesně řečeno. Takový drink nelze – nebo by alespoň nemělo být lze – podávat v hořčičáku. U vědomí toho jsme po dohodě s ,Moserovými‘ společně vybrali atraktivní sklenku ze sady jejich kolekce CasaNova od autora Jana Mareše. Úžasný materiál, čisté tvary, lehký modravý nádech a výsostná elegance skla jsou zárukou dalšího povýšení image drinku v očích konzumenta. A navíc, použité míchátko je z osobní sbírky Rudolfa Slavíka, někdejšího legendárního českého šéfbarmana hotelu George V. v Paříži, nositele Řádu čestné legie a viceprezidenta mezinárodní barmanské asociace. To všechno jsou, alespoň se domnívám, detaily, které přikloní misku vah při rozhodování na naši stranu. A klientela? Mám již několik závazných záznamů na tento drink a stále přibývají. Až tedy dojde k prvnímu namíchání Manhattanu Exclusiv, bude pravděpodobně i posledním. Od každé suroviny totiž máme pouze jednu lahev!“
