Nejelitnější klub světa

21. 11. 2007

Rockefellerova dědička vytváří nový model donátorství

Rockefellerova dědička vytváří nový model mecenášství, který spojuje některé nejbohatší rodiny na světě. Ovšem nakolik je Globální filantropický kruh (Global Philantropists Circle) otázkou pouhého stylu a nakolik podstaty?

Je to jeden z nejexkluzivnějších klubů vůbec. Proto jste o něm pravděpodobně neslyšeli. Členové pocházejí ze 68 nejbohatších rodin 22 zemí. Mnohé jsou spojeny s obchodními „dynastiemi“ po celém světě. Smyslem klubu je dávat peníze s co největším dlouhodobým dopadem na palčivé globální problémy. „Většina - i těch zkušených - filantropů říká, že je těžší dávat peníze efektivním způsobem, než je vydělávat,“ tvrdí Beth Cohenová, ředitelka Globálního filantropického kruhu (GPC).
Spolek je duchovním dítětem Peggy Dulanyové (60) a jejího otce Davida Rockefellera, pravnuka zakladatele společnosti Standard Oil Johna D. Rockefellera seniora. Ačkoliv je dnes filantropie běžnou věcí, Dulanyové kroužek byl před šesti lety jedním z prvních, který se o takovou spolupráci pokoušel. A ona brzy poznala, že dárcovství se stává globální záležitostí. Celosvětové donátorství superbohatých lidí dosáhlo v loňském roce 285 miliard dolarů, uvádí studie společnosti Merrill Lynch/Capgemini. Ovšem spolu s tolika novými dary se objevuje i větší množství potíží. Dulanyová cítí, že by měla existovat organizace, která by umožnila donátorům celého světa pořádání mítinků, výměnu nápadů a strategií včetně spolupráce na komplexních problémech.

Dnešní členové GPC, mezi něž patří takové americké rodiny, jako jsou Hewlettovi, Gundovi a Ted a Vada Stanleyovi (nováčci v letošním hodnocení filantropů), platí roční poplatek 25 tisíc dolarů. Z neamerických členů jsou to třeba rodina Lopezova - jeden z nejbohatších filipínských obchodních klanů -, Marcos de Moraes, novopečený internetový milionář z Brazílie, a Benjellounovi, bankéřská rodina z Maroka.
Seznámit se s ostatními, v tom tkví kouzlo Globálního filantropického kruhu. Jak se patří na takovou význačnou skupinu, setkání se často konají na území rodiny Rockefellerů. Nedávný mítink zahrnoval i galavečer v tanečním sále na Park Avenue, kde byl diskutérem i Bill Gates. Zastavila se herečka Glenn Closeová, přítelkyně Dulanyové, jež s ní cestovala po světě. Hezoun Richard Gere - bývalý člen kruhu - letos vynechal. Každé léto nabízí GPC víkendový azyl na Dulanyové ranči v Montaně o rozloze devíti tisíc akrů, kde program zahrnuje tři dny samostatného kempování v divočině. Účastníci se buď mohou postit, nebo si vzít s sebou trochu ovoce a ořechů ke chroustání během meditací o vznešených cílech. Příští jaro navštíví 40 členů Rockefellery vlastněný ostrov při pobřeží státu Maine. Kratší setkání se konají v Playhousu vystavěném v tudorském stylu na pozemcích Rockefellerů v Tarrytownu (ve státě New York), kde mohou členové dopoledne sdílet s ostatními detaily svých projektů a odpoledne si užít tenis nebo bowling.
Toto jsou však pouze pravidelná setkání skupiny. Skutečné akce se konají na výletech do zámoří. Na těchto výjezdech, které si členové platí sami, může skupina obědvat s princem Charlesem v jeho londýnském domě, tráví odpoledne s bhútánskou královskou rodinou v Himálaji nebo se připojí k mexickému miliardáři Carlosovi Slimu Helúovi na večeři v jeho soukromém artmuzeu. Příští rok směřují do Keni, kde jedním z jejich průvodců bude první africká ženská nositelka Nobelovy ceny Wangari Maathaiová, která získala Cenu míru pro rok 2004 za práci v oblasti životního prostředí a lidských práv. A jsou tu také osobnosti obchodu. Ted Turner, Ratan Tata (předseda indického konglomerátu Tata Group) a předseda Coca-Coly E. Neville Isdell; ti všichni se o členství ucházejí.

SÍLA SÍTĚ

Prudce elegantní prostředí a příležitost zamíchat se mezi celebrity přinášejí otázku, zda jsou tu členové kvůli filantropii, nebo kvůli zábavě. Ve své ušlechtilé podobě Globální filantropický kruh i podobné sítě poskytují dárcům možnost sdílet jejich úspěchy a učit se z chyb jiných lidí, kteří se rovněž potýkají s tématy, jež překračují hranice. V té nejhorší podobě je jen daňově odpočitatelnou malicherností. „Tyto sítě jsou skvělým nápadem pro lidi, kteří to berou vážně,“ říká Trent Stamp, prezident společnosti Charity Navigator, která hodnotí neziskovky, „ale pokud je to jen záminka přivést lidi dohromady do sítě a sledovat zištné snahy, pak je to drahá ztráta času.“ GPC věří, že uvedení mezi bohaté a mocné tohoto světa může raketově změnit filantropický projekt. A kromě toho, dodává Cohenová, je-li donátor rozhodnutý dát na nějaký projekt stovky milionů, poplatky klubu jsou jen drobnou položkou.
Dulanyová tvrdě pracuje na organizaci takového druhu spontánních setkání, který může pohnout projekty. Na výročním setkání skupiny v roce 2003 posadila Marii Eugenii Garcésovou-Campagnaovou, filantropku z prominentní kolumbijské keramické rodiny, vedle Tokyje Sexwalea - důlního milionáře, bývalého vězně na ostrově Robben (spolu s Nelsonem Mandelou) a současného jihoafrického kandidáta na prezidenta. Garcésová sdělila Sexwaleovi, že chtěla přispět k integraci bývalých guerillových bojovníků zpět do kolumbijské společnosti. On navrhl setkání. „Když vy přivedete prezidenta Kolumbie,“ nabídl, „já přivedu Nelsona Mandelu nebo Desmonda Tutua.“ O dva roky později otevřela mladá nadace, kterou Garcésová založila se svými sourozenci, pět center ve slumech třetího největšího města země Cali a tři další na kolumbijském venkově. Centra poskytovala pracovní školení a služby bývalým polovojenským bojovníkům a vysídlencům. Střediska vyrostla na základě sympozia z roku 2005, které Garcésová, Sexwale a další uspořádali. Podařilo se jim tam přivést i nositele Nobelovy ceny Tutua, kolumbijského prezidenta Alvára Uribeho, přední obchodníky i veterány tamního konfliktu. Pod dojmem setkání změnil Uribe kolumbijské zákony a nechal nevládní skupiny řešit spory mezi obětmi, obránci i komunitou, a vydláždil tak cestu podobným snahám, jaké měla Garcésová.
Globální filantropický kruh je rovněž servisním filantropickým konzultantem. Zaměstnanci si sedli s Garcésovou a jejími sourozenci, kteří se v roce 2003 připojili a pomohli jim uspořádat témata, do nichž se chtěli s nadací pustit. Potom vytvořili strategii, jak dosáhnout cíle a - což je nejdůležitější - vytvořili standard měření dopadu. V důsledku pak filantropický kroužek pomohl zorganizovat sympozium a program na řešení konfliktů.
Globální filantropický kruh poskytl podobné služby Udajovi Khemkovi (42) a sociálnímu investorovi Joshovi Mailmanovi (53). Khemka jako vicepresident indické společnosti Sun Group, což je jeho rodinou vlastněný globální investiční podnik, zaměřuje své úsilí na klimatické změny. Dulanyová se nejdříve v roce 2001 setkala s Khemkovými rodiči na Světovém ekonomickém fóru v Davosu, kde často promlouvá o filantropii. Mailmam, jehož rodina byla průmyslnická už od počátku minulého století, vede program podpory a spojování sociálních zprostředkovatelů v pěti zemích Středního východu.

PRŮKOPNÍKEM PARTNERSTVÍ

Kruh také působí jako svého druhu záruka uznání pro členy hledající podporu z vnějších zdrojů. Spolek vytvořil strategii, která pomohla jihoafrickému filantropovi Hyltonovi Appelbaumovi podepsat s bankou a pojišťovnou v jeho vlastní zemi dohodu o korporátním sponzorství a zajistit granty a poradenství od Nadace rodiny Florových, jedné pobočky Hewlettovy nadace. Šlo o případ zaměřený na vzdělání a zdraví v oblasti subsaharské Afriky. Od roku 2002 Appelbaumova nadace vyráběla televizní programy - sledované v několika afrických zemích -, jež byly určeny pro výuku angličtiny, matematiky a finanční gramotnosti. Zdravotní program zahájený v roce 2003 sestává z webcastových prezentací pro pracovníky ve zdravotnictví a pomáhá ve zprostředkování nejnovějších tipů pro prevenci HIV/AIDS. Program též vysílá „info-zábavu“ v čekárnách klinik a poukazuje na důležitost testování na AIDS. Od té doby, co byl vytvořen, narostl počet dobrovolných testování o více než čtvrtinu.
Dulanyová začala se svou první neziskovou organizací v roce 1987, kdy založila předchůdce Kruhu pod názvem Synergos Institute. Konzultace se zaměřuje na chudobu a nerovnost a spojuje navzájem neziskovky z rozvojových zemí i s korporacemi a s politickými vůdci. Samozřejmě, rodina Dulanyové má svou vlastní nadaci, tedy Rockefellerovu nadaci, která pomáhala rozvoji americké filantropie. Avšak správci nadace postupují dle zakladatelových hodnot, nikoliv nezbytných pro následující generace, říká Sara Engelhardtová, prezidentka Nadačního centra sídlícího v New Yorku, což je organizace zaměřená na filantropický výzkum. Synergos Institut dovolil Dulanyové zaměřit se na partnerství dlouho předtím, než tak učinila rodinná nadace, a nalézt způsob, jak zaujmout skupiny zaměřené na zisk, které řada neziskovek nevnímala.
Využívání Rockefellerova jména jakožto vizitky se Dulanyová pokoušela již od počátku vyhnout. Ve dvaceti letech začala používat své prostřední jméno, neboť jeden reportér nabízel peníze komukoliv, kdo „najde Rockefellerovou“ ve squatu v Brazílii. Tam pracovala jako dobrovolnice. Avšak později, v osmdesátých letech minulého století, ji ovlivnilo klíčové setkání s aktivistou proti apartheidu a bývalým prezidentem Afrického národního kongresu (ANC) Oliverem Tamboem. Chtěla jej podpořit a plánovala demonstrovat u jihoafrické ambasády. On jí ale navrhl, aby raději využila svých kontaktů k bohulibější činnosti.

VEŘEJNÉ PŘÍSLIBY

O týden později se Dulanyová zařídila právě podle této rady. Byla s otcem v Paříži a on ji pozval na snídani s výkonným ředitelem společnosti Johnson & Johnson (J&J). Ale Dulanyová měla v plánu setkat se s Johnem Makatinim, dalším vůdcem hnutí proti apartheidu. Navrhla tedy, aby posnídali všichni společně. A konverzace, která následovala, urychlila snížení míry investic firmy J&J v rasistické Jižní Africe, říká Dulanyová. Tehdy si uvědomila, že široká rodinná síť je „neobyčejnou přidanou hodnotou“.
Globální filantropický kruh je vedle Synergos Institutu menším programem zaměřeným na spojování jednotlivců spíše než skupin. Od svého počátku v roce 2001 vzniklo po celém světě přibližně šest prvotřídních sítí. Mnohé z nich přijaly podobnou strategii, která staví spíše na spojování lidí než na získávání peněz na specifické projekty. Síť Billa Clintona (Globální Clintonova iniciativa) je zřejmě nejznámější a pozdvihla tento model na novou úroveň. Zatímco Kruh pracuje v tichu, Clintonova iniciativa v době výročního setkání vysílá proudy tiskových zpráv. Dulanyová byla schopna zajistit přístup na letošní setkání, jež striktně bývalo jen pro zvané, i členům vlastní sítě. Clintonova akce přilákala 1300 obchodníků, politiků a filantropů stejně jako hudební a filmové hvězdy. A houf médií. Řada členů vystoupila na pódium poté, co učinili velké přísliby, potřásali si rukama a fotografovali se s bývalým prezidentem USA. Dárci, jež nevystoupili s příslibem, nebudou už příští rok zváni… Výroční setkání Kruhu je naopak fundraisingovou volnou zónou, kde je vynucování darů od hostů jednoznačně zakázáno. Výsledkem je, že skupina Dulanyové má tendenci neprodukovat ten druh darů, které plodí novinové titulky. Namísto toho prý poskytuje konkrétní služby „one-on-one“, jejichž výsledkem bývají iniciativy od základu měnící skutečný svět. Kruh nezveřejňuje detaily většiny členských projektů, kdy bývá úspěch těžko měřitelný.
Je rovněž složité stanovit aktuální rovnováhu mezi obsahem a stylem GPC. Stávají se snad jeho členové efektivnějšími filantropy, poklábosí-li si se sobě podobnými? Třeba ze sdružení Partneři ve zdraví zakladatele Paula Farmera v elegantní Asijské společnosti na manhattanské Park avenue. Jistě, mohou být více naladěni k činnosti po návštěvě Nelsona Mandely v JAR a mohou myslet strategičtěji po rozhovoru s bývalým mexickým presidentem Vincentem Foxem nebo s filipínskou prezidentkou Glorií Macapagalovou-Arroyovou.
Charity Navigator dává Synergos Institutu, předchůdci GPC, hodnocení tří z pěti hvězd – od nejvyšší známky jej dělí administrativní náklady. Příznivci institutu říkají, že to je zastaralé měření, které chybuje, když se snaží zachytit skutečnou hodnotu sítě podobné kruhu. Sexwale kupříkladu uvádí, že by nikdy nemohl zdvojnásobit síť a přístup k expertům, kdyby pracoval pouze sám. Jeho jihoafrický kolega Appelbaum se sentimentálně ozývá: „Jestliže se od někoho naučím uchopit problém takto skvělým způsobem, mohu urychlit to, co dělám, převzetím jedné stránky z cizí učebnice. Nemusím znovu vynalézat kolo. To je neocenitelné.“

SÍŤ BOHATÝCH S DOBRÝMI STYKY

Tyto elitní skupiny shromažďují zdroje zaměřené pro globální oteplování, zdraví, vzdělání a chudobu.

Asia Pacific Philanthropy Consortium. Nezisková organizace je od roku 2005 formálně spojena s nejvýznamnějšími bohatými jednotlivci Asie, s korporacemi i rodinami a jejich nadacemi. Výzkumná skupina také vzdělává asijské donátory. Semináře v Singapuru navštívilo devatenáct rodin z jedenácti zemí.

Clinton Global Initiative. Poslední výroční setkání již dva roky existující skupiny pro zvané přilákalo 1300 obchodníků, politiků, hlav států a filantropů, ale i herečku Angelinu Jolieovou. Členský příspěvek činí patnáct tisíc dolarů.

Global Philanthropy Forum. Bylo založeno v roce 2001 a zaměřuje se na advokacii. V loňském roce hostila firma Google jejich třídenní výroční konferenci. Mezi řečníky byli Bill Clinton a zakladatelé Googlu. Členství je otevřené; stojí deset tisíc dolarů. Poplatek za výroční setkání je pouze 1700 dolarů.

Philanthropia. Skupina jen pro zvané sídlící v Londýně a ve Švýcarsku. Byla založena softwarovým multimilionářem původem z Indie D. K. Mataiem a jeho ženou Surindou v roce 2005. Spojuje tisíc vysoce postavených a bohatých lidí z Asie, Ameriky a Evropy, včetně ředitelů společností.

Wealth & Giving Forum. Založeno v roce 2003 Leonardem Kaplanem, obchodníkem v chemickém průmyslu ze Severní Karolíny. Síť pouze pro zvané se setkává pololetně. Mezi řečníky na letním setkání - konaném v západovirginském rekreačním středisku The Greenbrier - byl i Robert F. Kennedy junior.