Transparency International připravuje koalici etického byznysu
Michal Burian (25) Od července 1998 je výkonným ředitelem české pobočky mezinárodního protikorupčního hnutí Transparency International. Narodil se dne 17. 3. 1975 v Olomouci. Před nástupem do nynější funkce byl zaměstnán v PR agentuře Ogilvy and Mather Focus. V současnosti studuje na The Open University – The Open Business School, kde získal Profesionální diplom za práci o manažerském vzdělávání v ČR a kde v letošním roce končí program MBA. Je svobodný. EURO: Řídíte českou pobočku mezinárodní protikorupční organizace. Dostal jste se sám někdy do situace, kterou by bylo možné označit za pokus o korupci? BURIAN: Byl jsem v situacích, kdy jsem cítil, že je na mě vyvíjen určitý tlak – bylo to na obchodním soudu, v nemocnici, při jednání s dopravní policií. Naštěstí jsem nebyl v takové psychické tísni, abych tomuto tlaku podlehl. EURO: Jiní však podlehli a podléhají. Jsou všichni „korupčníci hodni vašeho opovržení? BURIAN: Existují stavy, kdy se tomuto tlaku hůře odolává či se těžko hledá jiné východisko. Slyšel jsem mnoho příběhů, kdy se lidé dostali do krajní situace a museli úplatek dát. Já jsem si jich kvůli tomu nepřestal vážit. Zvláště v případech, kdy je v sázce lidské zdraví, je nutné to vnímat s větší mírou shovívavosti. Nemohu říci, že bych toto chování schvaloval, spíše mi je těch dotyčných líto. EURO: Lze korupci vůbec nějak terminologicky ohraničit? BURIAN: Je řada definicí. My používáme poměrně jednoduchou, která říká, že korupce je zneužití pravomocí k osobnímu obohacení. Není samozřejmě zcela přesná, ale podstatu jevu vystihuje. Jsou případy, kdy se velmi špatně prokazuje hranice mezi úplatkem, darem a odměnou. Je věcí svědomí jednotlivce, jakou hranici si on vytvoří. Pouze člověk, který někomu něco dává, třeba lékaři v nemocnici, ví, zda to bylo míněno jako poděkování či jako úplatek. Úplatek obvykle předchází provedené službě, v případě odměny a daru je tomu většinou naopak. Chápání slova úplatek se mění i v závislosti na kulturní tradici v dané zemi. To, co je někde pokládáno za výraz pohostinnosti, je jinde úplatkem. EURO: Považoval byste za určitou formu úplatku, když šéf TV Nova Vladimír Železný dával drobné dárky, například kalendáře,členům Rady pro rozhlasové televizní vysílání? BURIAN: Také všichni novináři dostávají na tiskových konferencích od firem dárky tohoto typu. Je obtížné říci, že tužku do patnácti korun lze přijmout a nad patnáct je to úplatek. Slyšel jsem hezkou definici, že úplatek není to, co můžete na místě sníst. Každá profesní skupina by si měla stanovit pravidla pro takové situace. V tomto případě to platí jak pro mediální rady, tak pro žurnalisty. EURO: Kdybyste byl novinář, přijímal byste dárky od firem? BURIAN: Je v zájmu vydavatele a profesní organizace žurnalistů, aby byla jasná pravidla, jak se zachovat. Lidé čtou noviny a sledují televizi proto, aby získali objektivní informace. Za komerční stránku médií by měla odpovídat pouze obchodní a inzertní oddělení. Práce redaktorů by neměla být ovlivněna komerčním zájmem média. To je krátkozraká a riskantní politika. O čtenáře a diváka lze snadno přijít. Uhájení nezávislosti by mělo být klíčovou prioritou každého média. EURO: Vláda projednávala 14. února zprávu o stavu korupce v České republice. Už jste ji četl? BURIAN: Zatím nikoliv. Ani nevím, zda je veřejně přístupná. EURO: Služba pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti měla podle informací ČTK provést určitou analýzu a dospět k závěru, že nynější stav je již alarmující. Vzrůstá prý počet všech forem korupčního jednání. Hodnotil byste to také tak? BURIAN: Horší už to asi opravdu být nemůže. Na druhou stranu veškeré zprávy, které se týkají korupce, jsou do značné míry zprostředkované. Obvykle užívaný „index vnímání korupce nehodnotí jev jako takový, nehodnotí, kolik je případů korupce, ale jak to lidé vnímají. Pokud úroveň vnímání roste, tak se obvykle očekává, že roste i korupce samotná. Nicméně vnímání ovlivňuje řada faktorů, například jak se o korupci zrovna informuje v médiích. Z hlediska zmíněného indexu se Česká republika skutečně vytrvale zhoršuje, ale nemyslím si, že to musí být věrný odraz skutečnosti. EURO: Kolikátí jsme nyní ve světovém žebříčku podle indexu vnímání korupce? BURIAN: V roce 2000 jsme skončili 42. z devadesáti hodnocených zemí. Celkový počet případů korupce je zřejmě výrazně nižší než před rokem 1989. Nárůst je však možné zaznamenat u jejích závažnějších forem a úměrně rostou i výše úplatků. V Hospodářských novinách se nedávno objevila informace, že za zaregistrování „eseróčka v obchodním rejstříku do jednoho týdne se nyní platí padesát tisíc korun a za „akciovku sedmdesát pět tisíc. Právě korupce na obchodních soudech je klasickým příkladem nepřipravenosti a neschopnosti státu řešit tento obrovský problém. EURO: O úplatcích na krajských obchodních soudech se hovoří již řadu let. Byly dokonce navrženy i způsoby řešení formou oficiálních poplatků za rychlejší zápis.Chybí snad vůle změny prosadit? BURIAN: Samozřejmě že je to otázka vůle. Při využití běžně dostupných informačních technologií je možné zavést průhledné mechanismy. V jihokorejském Soulu funguje zajímavý systém, kdy si začínající podnikatel může registrovat svou živnost prostřednictvím internetu. Na internetu je žádost pod číslem vystavena, najdete tam i jméno úředníka, který ji má na starosti, včetně data, dokdy by žádost měla být vyřízena, případně i poznámku o důvodech časové prodlevy jejího vyřízení. To je věc, kterou lze bezpochyby aplikovat i u nás. EURO: Mohlo by se zdát, že míra korupce roste s mírou zasahování státu do záležitostí občanů. Ovšem mizivá korupce například ve Švédsku, kde je stát tradičně velmi paternalistický, tomu nenasvědčuje. Lze vůbec tvrdit, že východiskem je snižování počtu razítek a úředníků? BURIAN: Vztah státu a občana hraje významnou roli. Upírá–li stát občanovi jeho práva a přisvojuje si pravomoc o nich rozhodovat, vytváří nový prostor pro korupci. Typickým příkladem může být naše zdravotnictví či školství, kde je uměle bráněno, aby mezi občanem a příslušnou institucí vznikl vztah blízký tržnímu, vztah klienta a poskytovatele služby. Ani na vysoké škole, ani v nemocnici dnes nemáte pocit, že byste byl klientem. Jste pouze „kus . Pokud by měli občané větší možnost do svého zdraví či vzdělání dle vlastního uvážení investovat, mohlo by to přinést mnoho pozitivních výsledků. Každý takový „investor by si mnohem více hlídal, co za své peníze dostává, zvýšil by se tlak na poskytovanou kvalitu vzdělání a lékařské péče a v neposlední řadě by více peněz v systému vedlo k novým investicím, širší nabídce služeb a lepšímu uspokojování poptávky. Jestliže jsou dnes lidé ochotni platit úplatky, svědčí to o tom, že si svého zdraví a vzdělání velice cení. Měla by tedy existovat legální možnost do těchto oblastí investovat. Toto řešení by však samozřejmě mělo nabízet alternativu a počítat s tím, že ne každý si může takovou investici dovolit. EURO: S korupcí je možné se setkat ve státní správě, u soudů, u cizinecké a dopravní policie, na stavebních úřadech. Je vůbec nějaká sféra veřejného života, která by byla úplně čistá? Skýtají nějaké korupční příležitosti třeba úřady práce? BURIAN: Na úřadu práce jsem hodně dlouho nebyl, proto nevím, zda jsou tam nějaké možnosti pro přijímání úplatků. Vždy to závisí na tom, co daná instituce nabízí. I na úřadu práce mohou být služby, u nichž poptávka značně převyšuje nabídku. Pokud je něco, po čem je poptávka a odpovědná osoba má pocit, že to lze zpeněžit, vzniká korupční příležitost. EURO: Bývalý generální ředitel plzeňské Škodovky Lubomír Soudek před časem v rozhovoru pro týdeník EURO uvedl, že jej na konci roku 1998 premiér Miloš Zeman požádal, zda by nemohl sehnat „pár milionů korun , aby poslanci schválili rozpočet na rok 1999. Věříte,že by se i takové věci mohly u nás dít? BURIAN: Jsem optimista a pevně doufám, že jedenáct let po sametové revoluci se u nás takové věci již nedějí. EURO: Zemanův kabinet nyní prohlásil, že by uvítal vznik alespoň minimálního protikorupčního programu, na němž by se shodla vláda, opozice, média a občané. áte pocit, že ve společnosti chybí v této věci konsenzus? BURIAN: Je mnoho lidí, kteří vůli mají – a to i mezi politiky. Celkově jsou ale stále spíše v menšině. EURO: Můžete jmenovat nějakého politika, který s korupcí bojuje činy, ne pouze proklamacemi? BURIAN: Například bývalý poslanec Oldřich Kužílek, který se významně podílel na zákoně o svobodném přístupu k informacím. Ale vy se ptáte na konsenzus. V ČR panuje konsenzus v tom, že by se měla dělat opatření takového typu, jaká obsahuje vládní program boje proti korupci. Výsledkem toho je snaha korupci omezovat formou legislativních opatření, vymýšlením nových a nových zákonů. Myslím si, že jsou i jiné cesty. Staví–li se či rekonstruuje třeba budova pro nějaký úřad, je dle mého názoru podstatně důležitější, aby kanceláře byly prostorné a otevřené a bylo v nich hodně světla, obrazně i doslova. Stejně tak, aby v objektu byl přehledný informační systém a občan věděl, u koho si stěžovat, když není se službami spokojen. Úředníci by měli sedět v těchto prostorných kancelářích společně a každého vítat s vědomím, že je to jejich zákazník, který si poskytované služby platí ve formě daní. Zatím však převažuje uvažování, že nejdříve postavíme pro každého úředníka jednu malou kancelář a potom schválíme spoustu zákonů, které budou regulovat jeho absolutní moc ve svěřeném teritoriu. EURO: Mají vůbec ministerstva chuť s vámi spolupracovat a dělit se o zkušenosti? BURIAN: Komunikace s ministerstvem vnitra byla za poslední dva roky poměrně dobrá. Hodně obtížně lze hodnotit vládu jako celek. Pro mnohé ministry není boj s korupcí v jejich vlastním resortu určitě hlavní prioritou, i když by jím podle mého názoru být měl. Když se totiž budeme tvářit, že problém neexistuje, nijak věci nepomůžeme. Rozsáhlá korupce je ve zdravotnictví a v soudnictví, mezi problémové patří i ministerstvo obrany. Všechny tyto resorty by se měly daleko více zajímat o možnosti, jak lze korupci omezit. O spolupráci s námi však žádný ze jmenovaných úřadů větší zájem neprojevil. EURO: Je známo, že třeba na Slovensku zasedali zástupci Transparency International při tendrech ve výběrových komisích. Vy jste takovou pozvánku dostali? BURIAN: Každá z poboček Transparency International má jiné priority i strategii. Mezi hlavní oblasti zájmu Transparency International ČR patří problematika korupce ve veřejné správě, v policejním sboru a v soukromém sektoru. V budoucnu bychom se chtěli více zabývat korupcí v českém zdravotnictví a justici. S tendry je to trochu složitější. Můj názor je takový, že nemůžeme suplovat stát v jeho aktivitách. Státní orgány musí být samy schopny výběrové řízení zorganizovat tak, aby proběhlo bez pochybností. S účastí na tendrech mají zkušenosti naši kolegové na Slovensku a v Bulharsku. Kvalitní monitoring výběrového řízení však lze realizovat pouze za předpokladu, že disponujete kvalitními experty pro danou oblast. My takové experty zatím nemáme, a proto by pro nás účast na tendrech momentálně představovala značné riziko. Mohli bychom tak posvětit něco, co není zcela košer, a poskytnout tolik potřebné alibi. Jméno Transparency International je v celém světě vysoce ceněno a naším cílem je k této hodnotě přispívat a dále ji rozvíjet, nikoliv ohrožovat. EURO: Na vašich webových stránkách lze najít i nástin projektu, který počítá s vytvořením koalice firem, hlásící se k „etickému byznysu. Je o něco takového vůbec zájem? BURIAN: Prostředí českého byznysu je stále dosti specifické, výrazně se liší třeba od amerického či prostředí v EU. Přesto jsou na trhu firmy, které mají chuť se na něčem takovém podílet. Jsou to především pobočky zahraničních koncernů, které jsou na podobné věci zvyklé z mateřských zemí. Je i v jejich zájmu pomoci vytvářet prostředí, v němž budou vyhrávat skutečně ti nejlepší, ne aby vítězili díky úplatkům ti čtvrtí a pátí. EURO: Jak by ta koalice měla vypadat? BURIAN: Byli bychom rádi, aby koalice nesoucí jméno VIVA ETIKA prosazovala hodnoty trvale udržitelného byznysu, což možná zní nadneseně, ale představujeme si pod tím kromě odmítnutí používat korupční praktiky i šetrný vztah k životnímu prostředí, k zaměstnancům, k právům menšin, rovný přístup a stejné podmínky pro muže i ženy, odpovědný vztah k zákazníkům, k minoritním akcionářům… My uchazeče ale nechceme nějak lustrovat. Pouze fakt, že se k určitým zásadám podnikání nějaká firma dobrovolně přihlásí, by měl být zavazující. Jde přece o její vizitku. EURO: Hnutí Transparency International je poměrně mladé. Z jakých peněz je financováno a nakolik je závislé na oficiálních strukturách? BURIAN: Naštěstí nejsme závislí na žádných strukturách. Snažíme se, aby portfolio našich donorů a partnerů bylo co nejširší. Jsme financováni hlavně z grantových programů mezinárodních nadací a ambasád. Od konce loňského roku máme první významné partnery i z řad komerčního sektoru, a to zejména v připravované koalici VIVA ETIKA. Ta by měla být financována především z prostředků firem. EURO: Jednou větou – co vám na korupci vadí nejvíce? BURIAN: Vadí mi, že korupce, byť se v některých formách může jevit jako velice neškodný jev, dosahuje v mnoha zemích takových rozměrů, že kvůli ní umírají lidé.
ČLÁNKY DO MAILU