Krize ve finančním sektoru se nám postupně přelila také do ostatních sfér ekonomiky a již málokdo dnes pochybuje, že jsme v recesi. Stále více se mluví o nejhorší recesi za posledních sto let.
Autor: Martin Siebert
Dnešní krize se až tak moc neodlišuje od těch v minulosti, ale pokud bude pokračovat tak jako do dneška, mohou být její dopady skutečně katastrofální. V centru pozornosti pořád zůstávají banky. Nejenže stále nikdo neví, kolik miliard dolarů ještě musí banky odepsat, ale problémem je rovněž to, že finanční instituce si ze svých výsledků jakoby nic nedělají.
Banky se nepoučily
Problém není pouze ve finanční krizi, ale také morální. Honba za výnosy za každou cenu bez ohledu na rizika poslala mnoho bank do propadliště dějin, ti největší, však nemají problém. Obrovské množství peněz již bylo nalito do bank, ještě více ale bude potřeba. A přitom stále nikdo neví, kde peníze vlastně skončily. Banky dostávají od vlád miliardy, ale na množství poskytovaných úvěrů se to jakoby neprojevilo. K úplné destabilizaci systému sice nedošlo, ale k ideálu má situace rovněž daleko.
A investorská veřejnost tuto situaci svým nelogickým chováním a nákupní horečnou prakticky ještě podporuje. Nic se nezměnilo a investoři, kteří koncem minulého roku nechtěli slyšet žádnou dobrou zprávu, dnes nechtějí vidět, že finanční systém na tom není o nic líp než před krizí. Zdánlivě dobré výsledky pak vytvářejí iluzi, že se situace lepší, přitom ale k žádnému zlepšení prakticky nedošlo.
Banky akorát zalepily díry ve svých výkazech vládními penězi, a tak pro ně nebylo až tak složité dosáhnout lepších výsledků, než byly předpovědi a očekávání. Pokud však očekávám velkou ztrátu a banka reportuje ztrátu menší, stále to není dobrá zpráva. Bohužel, dnes na to hledí investoři poněkud jinak.
Jejich pohled se však zřejmě změní, když vyjde najevo, že ani biliony dolarů od vlád po celém světě systém neozdravily, ale problém pouze oddálily. A již z minulosti je známo, že oddalování problému nevede k jeho vyřešení, ale pouze k zhoršování následků v budoucnu. Skutečně se máme na co těšit.
Zadlužení je problém
Podobné je to i s ostatními odvětvími ekonomiky. Banky i přes významné dotace nepůjčují peníze, bojí se totiž rostoucího nesplácení dluhů, kterého jsme svědky již dnes. Firmy však peníze potřebují a na levné a lehce dostupné úvěry si zvykly. Tomu je však na nějakou dobu konec. Většina společností dnes sklízí ovoce nadměrného zadlužování v době růstu a nejsou schopny své dluhy rozumným způsobem řešit. V USA dosáhla tzv. default rate (podíl firem neschopných splácet své dluhy) rekordních 11 %, přičemž v minulých letech se pohybovala kolem 2,5 %.
Tak vysoká míra zadlužených firem by navíc mohla vydržet nezvykle dlouhou dobu a v budoucnu se ještě zvyšovat. Oproti minulosti je situace horší ještě o fakt, že běžně se tato míra zvyšuje v době, kdy již dochází ke zmírňování propadu ekonomiky. Dnes však zatím nějaký obrat ve vývoji ekonomiky není znatelný a vyhlídky jsou často spíše pesimistické.
Situaci dále komplikuje fakt, že velká část dluhů, které mají společnosti půjčené prostřednictvím rizikových dluhopisů s vysokým výnosem, bude splatná v nejbližších letech a společnosti ani zdaleka nejsou v takovém stavu, aby mohly své závazky splatit. A to ani po různých restrukturalizačních opatřeních a hromadném propouštění. Konečným řešením pak budou hromadné bankroty.
Mnozí odborníci mluví o tom, že propouštění ještě není konec (ani u nás) a rostoucí nezaměstnanost není u konce. A pravděpodobně se nemýlí. Sociální nepokoje ve stále větší míře na sebe nenechají dlouho čekat.
Více na Investujeme.cz.
