NEJISTÁ KOŘIST

Reforma volebního systému

Ať už ODS a sociální demokracie změní volební zákon jakkoliv, lidová strana si své místo na politickém výsluní udrží. A jisté není ani to, že by z něj definitivně zmizela Unie svobody. Navíc se dnes silným stranám může jejich reforma po le tech vrátit jako nebezpečný bumerang.

Občanská demokratická strana a sociální demokraté vysvětlují svůj záměr změnit volební systém jednoduše: umožnit vytváření většinových vlád, a zajistit tak stabilitu v zemi. A jejich recept zní také jednoduše. Zvýší se počet volebních obvodů a zruší se druhé skrutinium, což znamená, že se všechny mandáty rozdělí již v prvním kole voleb. Cílem má být posílení velkých stran a eliminace stran malých. Ideálním cílem by pro ODS a ČSSD bylo vytvořit systém dvou stran, které se budou napříště střídat u moci.

Teorie sice krásná, ale v našich podmínkách těžko realizovatelná. Jedna z politologických pouček totiž praví: je-li v zemi třetí strana, která je regionálně silná, pak má šanci se prosadit i v systému dvou silných stran. A křesť anští demokraté mají zejména na Moravě své silné regiony, které by jim účast na politickém dění v zemi zajistily. Někteří politologové dokonce tvrdí, že by se lidovci udrželi i v případě, kdy by byla prosazena původní představa občanských demok ratů, podle níž by se do sněmovny volilo většinovým jednokolovým systémem.

Dvě největší politické strany se zatím neshodly, kolik by mělo volebních krajů být. Zatímco ČSSD původně preferovala čtrnáct obvodů, které by kopírovaly budoucí kraje, ODS jich žádala sedmadvacet (sloučením po třech senátorských obvodech). Nyní, zdá se, se dohodnou někde na třiceti až pětatřiceti volebních krajích. Paradoxní přitom je, že Klausova strana, které malé strany leží v žaludku nejvíce, svým tvrdošíjným prosazováním co největšího počtu obvodů těmto parlamentním subjektům spíše nahrává. „ Nakreslení hranic volebních obvodů bude pro budoucnost klíčové. Mohou se pak vytvořit obvody, ve kterých budou vyhrávat lidovci a tu a tam třeba i Unie svobody. To by zřejmě nenastalo, kdyby těch obvodů bylo málo, ale kdyby jich bylo mnoho , klidně by se mohlo stát, že někde by mandát získal třeba lidovec, domnívá se politolog brněnské fakulty sociálních studií Petr Fiala.

Sociální demokraté proto, aby se zachovala jistá reprezentativnost volebního systému, zvažují zrušení pětiprocentní omezující klauzule pro vstup do Parlamentu. V současné době má tato klauzule zamezit zbytečně velkému počtu malých stran ve sněmovně . Po reformě by místo ní měl působit právě větší počet volebních obvodů. „Jestli se počet obvodů zvýší, mohla by se omezující klauzule zrušit. Za jistých okolností musí volební systém také umožnit, aby se tam dostaly určité menšiny, říká poslanec ČSSD Z deněk Jičínský.

Tento postup však odborníci příliš nechápou. „Vypadá to, že v České republice je potřeba zvolit systém, který vytváří jasnější většiny. A to může být cestou zvýšení počtu volebních obvodů. Pokud by to ale bylo doprovázeno zrušením omezující kl auzule, mohlo by to způsobit efekt, který jde proti tomuto cíli, domnívá se Petr Fiala.

A jak by reforma volebního systému dle ODS a ČSSD fungovala v praxi? Jednou z možností je jednobarevná většinová vláda buď sociálnědemokratická, nebo občanskodemokratická. V to však ale odborníci příliš nevěří. Dále připadají v úvahu dvoučlenné koalice, s největší pravděpodobností tvořené jednou z velkých stran a lidovci. Odborníci však varují před přílišným spoléháním na teorie. Optimální volební systém, který by by l výhodný pouze pro některé strany, podle nich neexistuje. Kromě toho je volební systém pouze jedním z faktorů, které ovlivňují stranickopolitický systém v zemi.

„Všechno záleží na voličské základně, zda se třeba sociální demokracie zdiskredituje či zda ODS ztratí podporu. Když pak budou mít větší strany větší zastoupení, než odpovídá jejich reálné podpoře, tak to také může například vést k velké koalici, domnívá se vedoucí katedry ústavního práva pražské právnické fakulty Václav Pavlíček.

Reforma, kterou ODS a ČSSD nyní chystají, se navíc podle Pavlíčka může jednou obrátit proti nim. Jejich autorita ve voličské základně se může podstatně snížit a mohou získat mnohem méně mandátů, než by získaly za současného volebního systému. „Je to od nich krátkozraké. A obecně platí, že strany, které připravují reformu ústavního systému, na ni později doplácí, tvrdí Pavlíček.

Podobné nebezpečí si však uvědomují i sami aktéři změn. „V praxi bude reforma znamenat posílení silných stran, ale nemůžete říct, které to budou, souhlasí Jičínský.

Zda tedy změna volebního systému dovede zemi k větší stabilitě, je nejisté. Její důsledky jsou nepředvídatelné a stoprocentní recept jak vyřešit patovou situaci v zemi neexistuje. Například zkušenosti z Itálie dokazují, že přechod z poměrného systému na většinový nemusí přinést žádnou podstatnou změnu. Většina odborníků se však přes všechny výhrady shoduje v tom, že v našich podmínkách je reforma volebních mechanismů žádoucí. „Systém, který tu máme v poslední dob ě, neumožňuje sestavit většinovou, fungující a stabilní vládu na celé jedno volební období. A protože se to opakuje, je důležité přemýšlet nad jeho změnou, dodává Fiala.