Menu Zavřít

Nejistá sezona

29. 12. 2006
Autor: Euro.cz

Topolánek s trojkoalicí riskuje svou politickou kariéru

Sestavení trojkoaliční vlády láme jednotu v nejsilnější politické straně ODS a definitivně přetrhává vazby jejího vedení na prezidenta Václava Klause. Ten byl schopen bez problémů akceptovat vládu vytvořenou na základě dohody ODS, ČSSD a lidovců, nebo jasný postup občanských demokratů k předčasným volbám. Designovaný premiér Mirek Topolánek však přinesl na Hrad zcela jiný projekt. Trojkoaliční kabinet existující z vůle jednoho či více přeběhlíků na neurčito a bez předem vyjednané podpory pro zamýšlené reformy.
Topolánek tak učinil bez předběžných konzultací s prezidentem, což je v části ODS interpretováno jako odveta za postup Václava Klause při výběru premiéra pro druhý pokus o sestavení vlády. ODS preferovala méně politickou vládu vedenou nějakým odborníkem, ale prezident bez konzultací se svou stranou jmenoval Topolánka předsedou vlády a zadal mu úkol sestavit stabilní kabinet. To bylo interpretováno jako tlak Hradu na vytvoření velké koalice či nějaké formy opoziční smlouvy, což podle těchto spekulací mělo zajistit znovuzvolení Václava Klause českým prezidentem na počátku roku 2008.

WT100

Prezidentská rebelie.

Když před Vánoci prezident odmítl neprodleně jmenovat Topolánkův kabinet, bylo to v politických kruzích interpretováno jako výzva části ODS ke vzpouře vůči předsedovu vedení. A vzpoura skutečně nastala. Proti trojkoaliční dohodě se vymezila zejména pražská organizace ODS. Někteří její členové začali dokonce mluvit o bojkotu hlasování o důvěře vládě. Neznámý pražský poslanec Daniel Reisiegel byl první, kdo připustil, že Topolánkovu vládu v Poslanecké sněmovně nepodpoří. V kuloárech se však mluví až o pěti poslancích ODS, kteří by se nemuseli účastnit hlasování.
To se bezpochyby uskuteční, protože prezident podle svého prohlášení nehodlá Topolánkovi dlouho vzdorovat. Nicméně o tom, že prezident Topolánkovi nástup do funkce ještě řádně opepří, není pochyb.
Mediálním tématem číslo jedna se stala nominace Karla Schwarzenberga na post ministra zahraničních věcí. O věc se strhla přestřelka mezi současným a bývalým prezidentem. Václav Havel z USA vzkázal, že když nebude kníže ministrem, poškodí to prestiž země v zahraničí, a tím jen Klause utvrdil v jeho postoji. Minulý týden ve středu v deníku MF Dnes prezident napsal: „Asi se shodneme na tom, že každý náš ministr zahraničí musí jasně, ostře a z vlastního přesvědčení zastávat a hájit zájmy, postoje a priority České republiky. Z toho vycházím. Obávám se však, že něco takového není možné - ale nijak ho za to nekritizuji - očekávat od člověka, který je s naší zemí (byť nedobrovolně) spojen pouze menší částí svého života (a musím dodat, že i jen částí svého majetku), který je vůči zahraničí vázán řadou dalších loajalit a který s normálním životem občanů této země přišel do styku pouze částečně a okrajově.“ Odpor Klause k lidem z okolí exprezidenta je notoricky známý, a tudíž Topolánkova ochota akceptovat Schwarzenberga může být vykládána jako úmyslná provokace vůči čestnému předsedovi ODS. Není tedy divu, že Klaus reagoval i vzkazem dovnitř strany, když v předvánočním rozhovoru pro stejný deník provedl matematickou demonstraci pozice ODS v trojkoalici: „Podívejte se na dvě rovnice. (Klaus píše rovnice na papír.) Nejprve na počet ministrů… 9 = 5 + 4? Tady se to rovná. A teď na počet poslanců… 81 = 13 + 6? Tady musím udělat znaménko, že se to nerovná. Já si mohu jako bývalý předseda ODS říkat, to teda nevím, jestli si sami pro sebe vyjednali dobrou dohodu.“ Prezidentův výrok měl v ODS velmi solidní ohlas. Zejména hejtmani jsou znepokojeni tím, že lidovci budou mít pod kontrolou prakticky všechny důležité finanční toky. Přes Miroslava Kalouska na ministerstvu financí budou držet prst na českých finančních tocích a přes Jiřího Čunka na ministerstvu pro místní rozvoj kontrolovat i rozdělování podstatné části peněz z Evropské unie.

Pražáci na hanbě.

Přes masivní nespokojenost vlivných funkcionářů ODS není pravděpodobné, že by se významnější část strany postavila Topolánkovi otevřeně na odpor. Předseda strany však hraje vabank. Pokud se mu nepodaří protlačit svůj projekt sněmovnou a jeho vláda nezíská důvěru, může přijít rychlý konec politické kariéry. Kruh jeho vnitrostranických spojenců se totiž po posledních událostech podstatně zúžil. O dohodu s vlivnou pražskou organizací se ani nepokusil. Nikdo z Pražanů nedosáhl na žádnou vládní funkci, což je pro organizaci, která fakticky vyhrála ODS volby, mimořádně potupné. Není divu, že právě tady našel Klausův postup největší pochopení. Zvlášť když zcela dominantní zastoupení mají mít ve vládě ministři z volebně neúspěšných moravských a slezských krajů.
Také eliminace Vlastimila Tlustého z ministerstva financí není z hlediska vnitrostranické taktiky právě prozíravá. Středočeská organizace ODS, která je také velmi silná, tento krok vnímá značně negativně a ani hejtman Petr Bendl, jenž je vnitrostranickým rivalem Vlastimila Tlustého, nemůže na Topolánkově postupu najít příliš pozitivních stránek.
Celkově se to jeví tak, že Mirek Topolánek bude sedět na vratké židli nejen ve vládě s tou nejtěsnější možnou podporou, ale že i ve vlastní straně se bude jeho předsednické křeslo pořádně kývat.

  • Našli jste v článku chybu?