Průměrnou a nezajímavou stavbu nahradíme výjimečnou architekturou, tvrdí majitel domu na Václavském náměstí číslo 47, skupina Flow East
Osud domu na nároží Václavského náměstí a Opletalovy ulice znepokojuje obdivovatele pražské architektury už řadu měsíců. Ke Klubu za starou Prahu, který s kritikou plánované demolice přišel jako první, se přidali odborníci i laičtí milovníci pražských staveb. Investora kritizují za úmysl zbořit „zcela zdravý a funkční“ dům, který navíc stojí v Pražské památkové rezervaci zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Dům sám ale kulturní památkou není a v názorech na jeho uměleckou hodnotu se odborníci liší.
Besserovo rozhřešení
Definitivní rozhodnutí o tom, že stavba smí být zbořena, aby na jejím místě vyrostl zbrusu nový polyfunkční dům, padlo letos květnu. Tehdy se ministr kultury Jiří Besser (TOP 09) přiklonil k doporučení rozkladové komise.
Rozhodování o budoucnosti domu s číslem 47 a sousedního pozemku s torzem Akciové tiskárny ale trvalo dva roky a během nich se projekt investorské skupiny Flow East měnil. Nejprve se proti jejím plánům postavil Národní památkový ústav, podle kterého by nová stavba polyfunkčního domu upozaďovala sousední fasádu hotelu Jalta a nepřiměřeně by převyšovala okolní zástavbu.
Firmě Flow East nezbylo než projekt přepracovat a znovu jej předložit památkářům. Ti si vyžádali několik dalších úprav a doporučili magistrátu, aby o stavbě jednal. V polovině roku 2010 magistrát vydal souhlasné stanovisko s tím, že si vymínil dodržení deseti podmínek – mezi nimi například zachování torza fasády bývalé Akciové tiskárny v Opletalově ulici. Jenže pouhého půl roku poté ministerstvo kultury ve zkráceném přezkumném řízení rozhodnutí magistrátu zrušilo. Další zlom ale přišel jen krátce nato – protože šlo o zkrácené řízení a zúčastněné strany neměly možnost vznést připomínky, doporučila rozkladová komise ministrovi, aby závěry předchozího řízení zrušil. Její doporučení Besser respektoval, což prakticky znamená, že od května už nestojí investorovi nic v cestě.
Žádní nováčci
Skupina Flow East není širší české veřejnosti příliš známá. Není tu přitom žádným nováčkem – v Česku působí už od roku 1993. Její zakladatel a šéf James Woolf má české kořeny, takže není divu, že do tehdejšího Československa vyrazil záhy po revoluci. Spolu se svými kolegy se v zemi, která stála na počátku ekonomické transformace, zajímal o nemovitosti. Nakupovali je na aukcích i od soukromých vlastníků, kteří už je stačili restituovat. Dnes jejich firmě patří celá řada významných budov v centru metropole. Jde například o Palác Ericsson v Karlově ulici, kde dnes sídlí Polský institut a firma Swarovski nebo barokní Richterův dům na Malém náměstí. Do portfolia firmy patří i několik budov na Václavském náměstí – neobarokní Fórum, které stojí na rohu náměstí a Jindřišské ulice a především Hotel Jalta sousedící s domem číslo 47. „Věnovali jsme těmto stavbám velkou péči, když jsme je pečlivě rekonstruovali,“ tvrdí Woolf, který ale nevidí důvod, proč stejně přistupovat také k nárožnímu domu s číslem 47. Na jeho fasádě jsou četné praskliny, které se navzdory jeho snaze nedaří odstranit. „Ten dům není ničím výjimečný. Argument, že jde o ‚zdravou‘ budovu, neobstojí. Václavské náměstí si zaslouží stavbu, která bude patřit mezi to nejlepší, co vzniklo na počátku 21. století,“ myslí si Woolf. Nutno dodat, že stejný názor má i část odborníků. Za průměrný tento dům označil například historik architektury Zdeněk Lukeš.
Woolfova firma koupila dům s číslem 47 v roce 1994, v roce 2003 pak do jejího portfolia přibyl sousední Hotel Jalta a o další tři roky později také bezprostředně sousedící torzo bývalé Akciové tiskárny, která je cenná prvky geometrické secese. Na místě poslední zmíněné nemovitosti plánoval Woolf vybudovat další hotel. Když ale přišla krize, která český hotelový trh tvrdě postihla, změnil plány. Jako nejlepší řešení se mu zdálo vytvoření jedné velké stavby – polyfunkčního domu. Ta má být propojena také s Hotelem Jalta – jeho hosté mají mít přístup přímo do fitness centra, které má v nové budově vzniknout. Kromě domu číslo 47 a části secesní tiskárny, z níž má zůstat zachována jen fasáda, čeká demolice i budovu ve dvoře, která nyní slouží jako kuchyně pro hotel.
Spor o věžičku
Stavbu s číslem 47 firma koupila už roku 1994. Většinu prostor dnes zabírají kancelářské prostory – nejvýznamnějším nájemníkem je skupina CPI Group Radovana Vítka, sídlí v ní ale například i právní firma Rybář, Soppé & Partneři, přízemí pak zabírá obchod Yves Rocher.
„Naším úmyslem je vybudovat zde moderní polyfunkční budovu, která bude splňovat současné požadavky,“ tvrdí Woolf. Míní tím především flexibilní kancelářské open space prostory, do kterých by se mělo vejít až 500 lidí. Prosklená budova má mít tři podzemní patra a devět nadzemních. Přesto prý nebude okolní zástavbu převyšovat. Novým prvkem ale bude věžička, typická pro nárožní budovy – a do té se vejdou další kanceláře.
Právě nový prvek v nejvyšším patře budovy se stal bodem sporu mezi odborníky. Zatímco historik architektury Zdeněk Lukeš se domnívá, že k nárožním budovám jisté převýšení zkrátka patří, oponuje mu jiný teoretik architektury, Rostislav Švácha. Podle něj architekti v minulosti o Václavském náměstí přemýšleli jako o celku. „Domy blízko Národního muzea jejich autoři věžemi nevybavili – nemá ji ani palác Fénix/Blaník od Josefa Gočára, ani Dům módy, ani jiné stavby v horní části náměstí. Jejich projektanti totiž věděli, že by věžovým motivem konkurovali kupolím a věžím Národního muzea, jehož dominantní postavení musí zůstat zachováno,“ vysvětluje Švácha.
Podle Woolfa nejsou věžičky ničím novým a nová budova navazuje na historický kontext. Původní stavba věž kdysi skutečně měla. Šlo ale o budovu, která zde stála od roku 1880, tedy ještě předtím než v čele Václavského náměstí vyrostlo Národní muzeum. Po novoklasicistní přestavbě z let 1920 až 1922 o ni přišla.
Něco jako Tančící dům
Architektonický návrh pro skupinu Flow East zpracovala nadnárodní architektonická společnost Chapman Taylor. Ta už v Česku projektovala řadu budov a interiérů. Mezi její díla patří třeba nová podoba obchodního domu My na pražské Národní třídě a obchodního centra Eden v Praze 10, část interiérů v Paláci Flora či Metropole Zličín či se podílela na návrhu rezidenčního projektu Prague Marina. Woolf věří, že díky projektu polyfunkčního domu, který architekti z Chapman Taylor připravili, Václavské náměstí doslova „rozkvete“ a přinese sem výjimečnou stavbu počátku 21. století. Budova, kterou navrhli, prý „kombinuje sílu linie svatovítské katedrály se světlem hořící svíce a obrazem pučící květiny, představující znovuzrození Václavského náměstí“. Proto se prý stavbě začalo přezdívat Květinový dům. „Stejně jako se v 90. letech vedl spor o budovu Tančícího domu, vede se nyní o náš projekt. Myslím, že to k tomu patří a domnívám se, že naše stavba jednou bude podobně pozitivně hodnocená jako Tančící dům,“ míní Woolf. I když prý Woolf spory doprovázející jeho plány očekával, překvapuje ho, že lidé se stejným zápalem neřeší nešvary, které Václavské náměstí na rozdíl od jeho záměru poškozují. „Tím, že jsme zde některé budovy zrekonstruovali a oživili, vyhnali jsme například z některých částí narkomany. Jejich přítomnost a také přítomnost prostitutek a bujení nevěstinců v této lokalitě je velkým problémem. Nám na ní záleží,“ uzavírá Woolf s tím, že se navíc angažuje ve Sdružení Nového města pražského, jehož nesporným úspěchem je to, že z Václavského náměstí vyhnalo „letáčkáře“ lákající do nočních podniků.
